Tuhle knížku jsem přečetl před rokem, pár věcí si z ní odnesl a zkusil nasadit. Ostatně, když mám čtyřdenní pracovní týden, proč ho nezkrátit ještě víc.
Tedy popravdě si nemyslím – a tuším, že Tim to někde píše – že by pracoval jenom čtyři hodiny týdně. Ano, hodně si užívá. Ale současně ten čas zaplnil dalšími novými věcmi.
Co si budeme povídat, rodina a prckové jsou fajn, pár let jsem s nimi doma byl, ale asi i proto vím, jak důležité je být občas také někde jinde. A pravdou je, že minulý rok se mi do toho pracovního týdne vešlo věcí nějak víc než rok předtím, takže ty rady možná trochu fungují. Kdybych absolvoval všechna ta cvičení, která Tim v knize doporučuje, tak by to bylo asi ještě lepší, ale na to jsem příliš pohodlný.
Spousta těch věcí, které v knize zmiňuje, mi přijde za hranou korektnosti, byť se kvůli nim asi nedá ve skutečnosti moc vztekat. Vyhrát zápas díky tomu, že soupeře opakovaně vytlačí z hracího pole, místo aby s ním bojoval. Emailové adresy, na které zákazníci píší požadavky a které jdou rovnou na jeho dodavatele, takže on s tím nemá práci (pecka), ale zákazníci ani netuší, že to ve skutečnosti nedělá on. Virtuální asistentka, kterou používá i k tomu, aby se své přítelkyni omluvil, že na ní nemá čas. Uff.
DEAL
Tim má proces, zkráceně DEAL. Definice, Eliminace, Automatizace, Liberation (osvobození).
Definujte si, co chcete; co byste dělali, kdyby se něco stalo; co se stane, když něco neuděláte; co, co, co.
Eliminujte. Time management ve skutečnosti není tak důležitý, stačí aplikovat Paretovo pravidlo 80/20 a eliminovat ty věci, které vám zabírají čas a vlastně nejsou důležité. Asi to bude nepříjemné, možná díky tomu začnete být závislí jenom na jednom či dvou klientech, ale ušetříte 80 % času a starostí. A to za to – možná – stojí.
Pracovní doba od 9 do 5 je jenom takový úzus. Sám se o tom přesvědčuji pokaždé, když ji porušuji. Stejně jako o tom, že práce je přesně tolik, kolik je na ní času, že když vás někdo neruší tak ji zvládnete za zlomek času a když nebudete zvedat telefony a čas od času zavoláte zpět, tak se vůbec nic nestane. Pořád s láskou vzpomínám na klienta, který během té hodiny, než jsem zavolal zpět, své problémy vždy vyřešil sám a jenom jsme probrali, zda to udělal správně.
Takže které aktivity škrtnete, které jsou jenom pro vyplnění času a získání pocitu produktivity (zní to hloupě, ale 100 Days of Trailhead přesně něčím takovým může být, přesto ho dělám) a které byste dělali, kdybyste mohli pracovat jenom 2 hodiny denně. A kdyby to byly 2 hodiny týdně?
Nasaďte informační dietu – dřív jsem každý den probíral v RSS čtečce pár set blogů a sledoval novinky, teď sice sleduji Twitter, ale co mě na něm neuhodí do nosu, to nečtu. Žádné noviny, iDnes, novinky ani nic jiného. A nějak nemám pocit, že bych o ty opravdu důležité informace přišel nebo že by mi něco chybělo.
Delegujte. O tom ta kniha celá je a já se to pomalu učím také. Vždy mi přišlo škoda platit někomu jinému za něco, co můžu udělat sám. Až jsem před Vánocemi chtěl poslat email s nabídkou do všech domovů důchodců v ČR. Seznam existuje, ale stránkuje po 10 a těch domovů je asi 600. O 3 minuty později byla poptávka na Upwork, za půl hodiny jsem proběhl nabídky, jednu vybral a odpoledne jsem měl seznam hotový a byl o 20$, které jsem nabídl, chudší. A stálo to za každý utracený dolar.
Když delegujete předejte i pravomoci. Tim dal povel, že pokud spokojenost zákazníka bude stát do 100$, ať dělají jak uznají za vhodné. Lidé pravomoc přijali, Tim měl o spoustu řešení méně a ve finále ho to nestálo skoro nic.
Zmizte. Tahle část se mi líbila nejvíc. Všichni mají pocit, že tohle všechno jsou pohádky, protože … a těch důvodů je spousta. Přitom stačí požádat o home-office, ověřit si, že to funguje a pak ten počet dní doma pomalu natahovat. A když budou výsledky, tak bude i vůle.
Jasně, i mě se to říká snadno, šéfa mám normálně 600km daleko, takže přesunout se na hory a mít ho 1 200km daleko už bylo jedno. Ale za zkoušku to stojí.
Staňte se expertem
Tohle byl další z příkladů, který mi byl proti srsti. A Robertu Vlachovi v jeho knize Na volné noze také.
Stačí se stát členy několika organizací z oboru, přečíst pár nejprodávanějších knih, udělat krátký seminář na univerzitě zvučného jména, nabídnout článek časopisům a zaregistrovat se na serveru ProfNet, který prý novináři hledají experty.
A pak už můžete o sobě tvrdit, že jste přednášeli na vyhlášené univerzitě nebo vám nějaký solidní časopis otiskl váš článek.
Minidůchody
Minidůchody, zánik tradiční dovolené, pomalé a dlouhé cestování. O tom vlastně píše už TravelBible, kterou ke čtení také doporučuji.
Protože většina lidí se honí za penězi, aby mohli našetřit a pak si užívat. Jenže pak už na užívání budou staří, takže je asi lepší začít si užívat rovnou a třeba levněji. A co si budeme povídat, život ve spoustě zemí vás vyjde levněji než u nás a to kouzlo vydělávat v drahé měně a utrácet v levné asi všichni chápeme.
13 nejčastějších chyb
Takovéto jak sklouznete zpět k původní rutině, protože jste zapomněli, proč jste ji opouštěli. Zvláště tyhle se mi líbily:
- sny blednou a o slovo se hlásí práce pro práci;
- vracíte se k mikromanagementu a častější kontrole emailů;
- řešíte věci, které jste outsourcovali;
- pomáháte lidem se stejnými problémy víckrát;
- honíte zákazníky – zvláště ty nekompetentní – i když máte dostatečný příjem;
- odpovídáte na emaily, které nevedou k prodeji;
- neprovádíte každé 2 – 4 týdny důkladnou analýzu 80/20;
- usilujete o dokonalost místo abyste se spokojili s dostatečností;
- ignorujete sociální stránku života.
Takže?
Podle mě je ta kniha skvělá na otevření očí. Spoustu těch věcí vám na začátku přijde opravdu trapné dělat, ke spoustě z nich se možná postupně vrátíte. Žít přesně podle ní bych nechtěl, mnoho z toho je za hranou, další jsou zajímavé myšlenky.
Za přečtení ale stojí, když k tomu připojíte Travel Bibli, tak si myslím, že se vám ty oči otevřou hezky. A otázka je, kam se pak podíváte.
Čtyřhodinový pracovní týden prodává třeba Martinus, Travel Bibli nejlépe přímo od kluků.
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
