Dreamforce 2019 summary

Since the moment I got back from Dreamforce everyone asks – how was it? And my answer is – super short and I’m not really sure I attended any session at all.

This was my fourth Dreamforce and it is pretty funny how each of them was different. In 2016 I packed my schedule with sessions and I learnt a LOT. 2017 I co-presented about automation in the theatre and got an invite to see the future of flow, which was awesome and I still look forward for some things we saw there. At 2018 I attended very little sessions, had one on my own, helped at Trailhead area and found some „secret“ locations where I could learn more behind the scene. This year I saw maybe two sessions, I remember close to nothing from them (sorry presenters), I helped, I didn’t speak and I enjoyed meeting people I know from online.

My calendar has been packed as always, two to four sessions at every single time, but I use them more as a reference what I want to eventually check (and already know I probably won’t have time).

I really enjoyed the WIT event on Monday, see how those initiatives as Supermums, Ladies be Architect, RAD Women, WIT Devs progress further, how much women they draw, make me really proud about the Salesforce ecosystem, which is more 50:50 than traditional IT.

WIT group meetup

I remember gate crashing CTA’s session and be quickly kicked out, but having a great conversation about it later that evening, which won’t happen otherwise and which was super beneficial. Looks like Salesforce recognise that when you finish both architect certificates you are still far away from CTA and it is expensive for every one when people fail the exam. So they prepare some steps on the way, maybe some online/web screening to prioritise people who might be more ready. Make sense.

Architect Certification Path

Eric’s breakfast is a tradition and I enjoy it every time (far enough, I didn’t enjoy it that much last year thanks to different location). Four people at a table, it is either hit or miss, but at Salesforce ecosystem it must be really hard to get the „miss“ part. Always a great debate plus breakfast.

Then they talked me into attending the keynote. Being at 6th row wasn’t bad at all, the waiting wasn’t that bad as well as I had time to catch up with people I know mostly online. The protester and watching body guards looking around really cautiously. Also the first time I watched something in real time and online at the same time (MVP Slack) and it was great to have this „cross“ system conversation.

The AppExchange street team was great experience, but either I did it wrong or people didn’t have that much need to take a picture with us, as we weren’t giving away money as year before. Still hope that some of those who took photo with me won those 50$.

AppStreet team

5k run was great morning exercise, watching the Sun going out, having fun with people, running quickest in last 5 years+. And sore legs the rest of the week, but I will do it again.

Sunrise at San Francisco

I also had a few meetings arranged in advanced – which is not typical to me – and looks like both will have successful outcome, watch for CzechDreamin agenda and sponsors.

Small help to Ladies be Architect with their session, hosting Circle of Success (still need to think how to make sure that every table will be a success as it depends on people a lot, tempted to have it at CzechDreamin and unsure about the outcome at the same time), helping with leading workshops at the Customer 360 – showing people how to do thing.

Getting signed books about DevOps and Community Cloud, chatting with both authors and invite them to Czech Republic – you guess why. And, maybe, who knows … And I missed the OrgConfessions book.

RFP - we want something unique

Concert, where most of the Czech team by some miracle got together and enjoyed the music together. Such a great idea to copy the UK WhatsApp group to sync all on site together.

Equality party, which wasn’t probably that packed as other and you know what – those people are quite normal. Actually, am I one of them when I attended it? Something we aren’t really used to from CZ, but great to experience it and realise that it is normal.

Secret session for MVPs only, with awesome inside information and great chat why not to surface those information to public, as it cannot really hurt anything but provide a lot of value and remove a bit of disappointment. And then session for Dreamin‘ events organiser, where we found out how many of us there are, awesome demojam and some future plans. Great to see that we are finally on official Salesforce calendar and that they push AEs and other internal people to learn more about such events and push to customers as well.

Community Groups Gathering

I did know in advance that I have no chance to learn much myself, so I asked all the group leaders in Prague to do one meetup together. On December 4th we got 97 people at the Deloitte offices together with nine speakers and we summarised what it was about for the community. We run the event in two rooms at the same time and I wanted to be in both of them, meaning I didn’t see anything. Luckily I do have the presentations, so I can do the summary based on them:

  • Evergreen – probably the biggest Developer announcement (I also heard that the Developer keynote was really good), which will be paid, but allow us to do things not possible now – use node.js to do all things possible such as FTP connections, PDF generation and much more, while also allow people from outside the SF ecosystem to play part in it. Which might also mean we need to learn something new and also shows that SF developer probably cannot cover everything anymore;
  • Lightning Web Component isn’t something new, we already know the benefits (speed and ability to use „normal“ front-end developers), they will be unit testable with Jest, which might mean that in the future we have to write the tests as part of the deployment (if for nothing else), don’t forget security (scoping) and effectivity (minimise the DOM re-drawing);
  • Einstein and rolling out new features – the opportunity scoring will be rolled-out to everyone during next year, Einstein Search should also be available to everyone and of course Voice is still here and more prominent than before;
  • dynamic forms will be huge game changer, looking forward to it and at the same time scared how we will manage it;
  • the term „Lightning“ will be used in proper places only (no Lightning Sync for example as it has nothing to do with the UI, which is the „real“ Lightning), at the same time the Customer 360 will be everywhere but basically it just means „the platform“ (and it should be free for any client with 2+ clouds);
  • dynamic emails in Marketing Cloud with direct interaction from users. Awesome and scary at the same time;
  • DevOps/CD/CI – plenty of sessions about this, looks like the future even admins has to learn, curious what it will mean in terms of 3rd parties who currently provide the solutions and whether Salesforce will buy some of them to do it on platform;
  • IdeaExchange – we heard enough about the changes, what I kind of like is the idea of coins, where everyone will get a fix amount of coins to be spend on ideas and those ideas with the highest amount on them WILL be delivered. Which is interesting change compared to now-a-days as we had unlimited amount of likes and weren’t „forced“ to think about what is important.
Prague Community Groups together

Next year

This year Dreamforce sold out in about 3 weeks, next year it will happen on November 9 – 12. I plan to be there again, my favourite hostel is already sold out. What about you, did you put it in your budget for training for next year? And what about investing yourself, I’m pretty sure it can be up to 10 % of your income. And that’s the amount we should invest in our self 🙂

You can find all the presentations from our meetup at Google Drive together with some photos. The next Prague Administrator Group will take place probably in March 2020, the topic is still unknown but you can at least join our group to get the email once we know more.

BTW: we finished our biggest meetup so far with raffle and donated all the money we got to Postbellum, who documents the memories of witnesses of the important historical phenomenon of the 20th century, and Zdravotni klaun Red Noses, who heal by laugh at hospitals. You bet, they were surprised.

mini Dreamforces aka Dremin event

Dreamforce is the ultimate dream for many, but maybe the wrong dream. It is the biggest for sure, but you might learn more at TrailheaDX or some community run events, which happen across Europe (and other continents) as well. Put one of these on your schedule for next year:

Still want more?

There are some other great articles on the internet – check the ultimate collection of links from Salesforce, YouTube channel with presentations, top 10 announcements by Christine Marshall on SalesforceBen or by David Liu, Ines’ Dreamforce, Gemma’s busy week.

Napiš komentář, díky!

Daruj svůj čas, daruj své znalosti. Zn. Salesforce

Giving Tuesday

Od roku 2012 existuje aktivita Giving Tuesday, která následuje americké nákupní šílenství zvané Black Friday. Aneb neblázněte s nákupy, pojďte raději věnovat jeden den pomoci a dělání dobrých skutků.

Letos to vychází na 3. prosince, je vypsáno spoustu výzev, do kterých se můžete zapojit, jedna z nich se týká i specificky Salesforce. Petra Joklová z CRM pro neziskovky má připraveno hned několik věcí, ve kterých můžete pomoci, tak si vyhraďte příští úterý hodinu či víc a pomozte dobrým věcem. Když Petře napíšete (petra.joklova zavináč crmproneziskovky.cz) tak vám ráda nějakou práci podle vašich schopností a kapacit připraví. A třeba vás to nadchne stejně jako mě a budete to dělat pravidelně.

PS: na příští rok přemýšlím, že bychom věnovali nějaké neziskovce společně víkend a udělali implementaci od začátku až do konce. Budou se mi hodit konzultanti, vývojáři, lidi co umí naimportovat data nebo vyškolit uživatele. Půjdete do toho se mnou?

Napiš komentář, díky!

Dovolená v Itálii

aneb co vše jsme neviděli

Letos jsme se s dovolenou rozšoupli a strávili tři týdny v Itálii. Jedním z důvodů bylo i to, že jsme asi před deseti lety dali mamce jako dárek výlet do Říma, akorát na něj pořád nějak nebyl čas, nálada, vhodná chvíle. Takže teď nastal čas to změnit a poznat další zemi.

Loni jsme si užili Holandsko, letos jsme v podobném stylu pojali Itálii. Po loňských zkušenostech jsme věděli, že chceme méně jezdit, takže jsme rovnou zamítli myšlenku vidět Itálii celou včetně alespoň nějakých ostrovů a zaměřili síly na dvě hlavní místa – Benátky a Řím. To by na ty tři týdny mohlo být tak akorát na pohodu, našli jsme ubytování v blízkých kempech a tím naše plánování tak nějak skončilo.

Naložit auto a přes Budějovice směr Benátky. Cesta k hranicím mě nepřekvapila, ta vypadá snad pořád stejně včetně trpaslíků poblíž hranic. Že v Rakousku dálnice začíná vlastně hned za hranicemi mě překvapilo výrazně víc, takže jsme dálniční známku kupovali během prvních kilometrů jízdy po dálnici, vykoumali, že když se prohlásíme za firmu tak platí hned, kdežto pro normálního smrtelníka až za čtrnáct dní.

Cesta probíhala asi tak jak s třemi prcky probíhat může, ale v zásadě jsme to zvládli v pohodě. V Itálii si užívali mýtné brány v náhodných intervalech, které nás vždy obraly o náhodnou částku a znovu a znovu si uvědomili, jak levné ty dálnice v Česku máme. Je pravdou, že možná v poměru ke kvalitě to odpovídá.

Po celém dni točení volantem jsme dorazili k Benátkám, kemp Fusina hned naproti Benátkám bylo naše místo na následující dny. Je fantastické kolik věcí se vejde do malého mobile housu. V těch jsme vlastně strávili celou dovolenou, postupně jsme vystřídali tři a tenhle byl z nich asi nejmenší, přestože všechny se parametry tvářili stejně velké.


Do Benátek přívozem, projít si uličky, užít si náměstí svatého Marka, smát se policistům a dalším dohlížitelům na pořádek, kteří neustále pískají na píšťalky a zvedají turisty ze země a schodů, protože tady se nesmí sedět na zemi a snad ani jíst za chůze. Až mě všechny ty příkazy otrávily. Bloudění uličkami jen tak, fantastická zmrzlina na nějakém zastrčeném náměstíčku a den byl pryč, čas k návratu. A vzhůru do ledového bazénu, který v kempu byl (a do kterého potřebujete čepičku, jako snad všude v Itálii).

Kanály v Benátkách

Druhý den ostrov sklářů – Murano. Nějak jsme ho ošidili, v průvodci psali jak musíme navštívit muzeum a jak skvělé to bude, nejlepší z toho bylo úvodní video, kde ukazovali co všechno jde ze skla tvořit a jak se to dělá. Neskutečná podívaná, chci být sklářem (jak je možné, že na Naučme.se není žádný kurz?) A pak, místo abychom se zašli podívat do nějaké sklárny jak to opravdu dělají, jsme už spěchali zase zpátky na loď a zpět do kempu, místo na další ostrůvky, které tady mají. Takže první zápisky, co jsme minuli a asi mohli vidět.

Jak to asi vypadalo kdysi, když tam byly pece a další výbava?

Třetí den v Benátkách, Dóžecí palác na programu, s jeho fantastickou výzdobou a obrazy přes všechny stěny a stromy (vlastně nevím, zda nebyly i na podlaze). Přes mostek člověk přejde hned vedle do vězení, kde je naprostý kontrast, ale jak prohlásila Nikča tak se tam vězni měli pořád skvěle, postele vypadaly dobře a pokud jsme správně rozluštili nápisy tak jich ani nedávali moc do jedné cely.

Dóžecí palác

Chtěli jsme si zkusit gondoly, takže ráno jsme na jedné jenom přejeli kanál a po paláci se chtěli projet déle. Strýček Google radil 80€ za 40 minut, vydřiduši u paláce chtěli asi dvakrát tolik, když jsme řekli ne tak zlevnili, ale pořád to bylo dost. A tak jsme začali bloudit kolem kanálů, nejdřív bylo všude moc lidí, pak šly ceny sice dolů, ale pořád výrazně víc než Google tvrdil. No, oni totiž letos zdražili a nás to chození tak zničilo, že jsme to zabalili, skočili na loď, která tady jezdí místo autobusu (a je neskutečně drahá) a jeli zpátky k našemu přívozu. Další zářez do věcí, které asi příště zkusit – v nějakých místech dál od náměstí svatého Marka bych si to na té gondole chtěl zkusit projet.

Obecně Benátky super, pořád mě fascinuje jak je vybudovali, ty uličky mi přijdou fantastické, kavárny, kde přímo na pultu pijí kávu, pojídají zákusky a přes záda si jim objednávají další lidé. Ta atmosféra je super, podobná jako v Amsterodamu a přitom úplně jiná, ale tady bych si stejně dokázal představit žít.


Další den cestování před námi, tentokrát to bylo kratší, ale o to dražší. Tuším 40€ za pár set kilometrů po dálnici, na druhou stranu to jelo skvěle.

Dostali jsme tip na městečko Ostia, které je hned u moře a cca půl hodiny vlakem od Říma, a kemp Camping Internazionale Castelfusano. Byl už skoro opuštěný (půlka září už je po sezóně), s jednoduše zásobeným obchůdkem a sice starším, ale pořád skvělým mobile housem. Akorát ti komáři všude byli dost otravní, po pár dnech jsme byli doštípaní úplně celí.

Moře byla kapitola sama pro sebe, vlastně první setkání prcků se slanou vodou a pořádnými vlnami. Super sledovat, jak k tomu měli různý přístup, přestože se nepovažujeme za plážové typy, tak jsme tam byli schopni strávit celý den, stavět hrady z písku, skákat a plavat ve vlnách a jen si tak užívat.

V Římě jsme minuli snad všechno co se dalo. Italové jsou totiž experti na rezervace dopředu případně organizované tůry, takže všude buď mnoho hodin neorganizovaně čekáte nebo koupíte lístek dopředu a je to lepší nebo si zaplatíte tůru (klidně self guided) a jdete hned.

Colosseum jsme obhlédli zvenku, nechali se odradit davy, zabloudili do pár bočních uliček, prošli se kolem spousty vykopávek, které nám nakonec přišly sice úžasně velké, naprosto nepředstavitelné k čemu byly, ale taky všechny stejné. Konec v nějakém muzeu, kde jsme nasáli trochu té povinné kultury a zakončili to svačinou v kavárně.


Jízda vlakem a autobusy byly super zážitek, ale jinak mi Řím přišel neskutečně chaotický, přecpaný turisty a nebylo to zrovna místo, kde bych chtěl žít.

Další den procházka centrem – trhy na nějakém náměstí se skvělým džusem z granátového jablka, Pantheon – proboha k čemu to dělali tak ohromné – fontána di Trevi a zase zábava s pozorováním policistů, kteří se snažili udržet turisty stát a ani na chvíli na ni nesednout. Španělské schody jsou stejná kapitola, úplně mi to věčné pískání kazí zážitek z města. Zmrzlina, kterou jsme měli v Itálii snad každý den, a pro dnešek stačilo.

Večer bojová porada, co opravdu chceme vidět a měli bychom tedy pořídit lístky, ale docházíme k tomu, že buď se povede nebo ne. A tak další den vyrážíme do Vatikánu, frontu do baziliky svatého Petra vzdáváme, stačí nám pokochat se pohledem, a zkoušíme najít muzea. Fronta přes tři rohy nás nezabrzdí, jdeme se kouknout kam až vede a když to vidíme, tak to chceme vzdát. Nicméně se odmítám radit kam dál na tom pálícím slunci a tak se jdeme schovat do stínu, který je shodou okolností pouze těsně před vchodem, když nás vidí s kočárkem tak nás rovnou pouští dovnitř a my tak ušetřili asi 3 hodiny času. Navíc je dneska vstup zdarma, tak se jdeme podívat. Popravdě je tady toho moc, ale jednolitá fronta turistů, ve které plujete dál a dál mi nevyhovuje, ale moc s tím udělat nejde. Vyvrcholením je Sixtínská kaple, kde překvapivě můžete koukat, což je asi tak jediné co se tam smí. Jako pěkná, ale na ty malby v Dóžecím paláci to nemá a tak moc nechápu, z čeho jsou lidé tak unešení a proč je to jeden z bodů, který se musí navštívit. Holt kulturní barbar.

Vila Borghese byla poslední bod, který jsme chtěli vidět. Dovnitř jsme se nedostali, protože lístky jsou vyprodané dopředu, ale jízda na kole pro 4 byla větší zábava. Bereme si ho na 2 hodiny a jezdíme parkem křížem krážem, přemýšlíme kam ještě můžeme a kam už asi ne a celkem solidně u toho relaxujeme. Pak ještě dětské hřiště a dětské automaty, kde se za každý vhozený peníz něco vyhrává.

Jízda na kole, pro mě snad nejlepší zážitek z Říma

Cestou domů večeře na stojáka v Antico Forno Roscioli a potom zmrzlina vedle. Vůbec tam nechoďte! Utratíte tam totiž všechny peníze, skvělá atmosféra, kde z pece tahají jednu pizzu za druhou a sekají kousky velké jak chcete, navíc jsou výborné a mnohé chutě hodně netypické. A ta zmrzlina vedle – výběr z desítek druhů, každá co jsme měli byla skvělá. Navrch šlehačka zadarmo. Přecpaní jedeme domů.

Tady jsme tuším za večer projedli to samé co za zbytek dovolené :-)


Tím tuším Říma stačilo, dovolená se pomalu chýlí ke konci, čas vyrazit směrem domů. Jako další zastávku volíme Florencii, sice se nevejdeme do jednoho bungalovku a musíme vzít dva, cenově je to ale vlastně jedno.

Cestou naprosto neplánovaně stavíme v Sieně a je to snad nejhezčí město, co jsme zatím viděli. Oběd v italské restauraci, procházka na druhý konec města na zmrzlinu (stála za to), obhlídka zdejšího náměstí, které je z kopce a vypadá fantasticky.

První den výlet do rodiště Leonarda da Vinci. Muzeum dost probíháme, věcí tam mají relativně dost ale většina popisků jenom v italštině, takže moc netušíme o čem to je. Vzhůru do kopců do jeho rodného domečku, kde toho taky moc není, ale cestou je galerie s replikami jeho obrazů a to za návštěvu stojí, protože všechny ty slavné obrazy uvidíte z blízka a bez davů. Rozdíl nepoznáte, tady navíc máte podrobnosti, které vám jinak asi řekne průvodce. U poslední večeře tak můžete obdivovat hru světel a dynamiku pohledu, protože jak rozuměl i fyzice tak je – prý – vidět zpoždění s jakým jednotlivé postavy reagují na jeho slova. A taky se dozvíte, že věci které jsou vzdálené se kreslí vždy světlejší barvou, což jsem se snad na žádné hodině výtvarné výchovy nedozvěděl.

K tomu je tady pár hezkých procházek, na které bohužel nemáme čas, ale bylo by super se vrátit. Ta krajina je úžasná, žít tady, sbírat olivy a užívat život musí být super.

Ve Florencii je zase tuna muzeí, ohromných a plných lidí. A taky Pugi Forno, které má podobnou atmosféru jako Antico Forno Rosciolo v Římě (viz výše). Pokud chcete zábavu tak si můžete půjčit starého Fiata 500 a vyrazit na organizovanou tůru po okolí, je super je vidět jak jedou v řadě za sebou.

Fiátkem po Florencii

Lago di Garda

I z Florencie se nám to zdá domů daleko, tak dáváme ještě jeden přesun. Campeggio del Garda je přímo u jezera, mobile house je snad největší a nejluxusnější za celou dovolenou (a taky nejdražší). Bazén plný ledové vody, což ty naše prcky nezabrzdí od zábavy. Projdeme se po břehu jezera, které vypadá majestátně ale to je takhle na podzim asi tak všechno. Večeře v restauraci na zakončení dovolené a druhý den už vzhůru do jedné velké kolony a domů. Když si představím, jak jsme skákali přískoky přes Brennerský průsmyk tak si vůbec nedokážu představit, jak to může vypadat v sezóně. Někdy v půlce jsme sjeli na okresku a byla to super věc, nikoliv proto, že byla volnější, ale protože se hezky kroutila, obdivovali jsme ten most na kterém je postavená dálnice a tak nějak víc si to užili.

Tři týdny dovolené uběhly jako voda, čas začít vymýšlet kam příští rok. Že by konečně Skandinávie? Nebo naopak něco delšího na druhé polokouli?

Napiš komentář, díky!

Mikulášská a shrnutí Dreamforce 4. 12.

Další setkání lidí kolem Salesforce se chystá, tentokrát je v plánu spojit všechny community skupiny, které v Praze máme, a udělat hromadné setkání, na kterém se dozvíte to nejlepší, co účastníky Dreamforce zaujalo.

Zatím máme 5 řečníků a další hledám, v plánu je udělat nabitý večer, který půjde z přednášky do přednášky, které by měly pokrýt ty nejzajímavější věci pro vývojáře, markeťáky, konzultanty, lidi z nezisku a třeba i další.

Tentokrát se sejdeme opět v nových kancelářích Deloitte na Žižkově, možná budou prezentace souběžně ve dvou místnostech, k tomu občerstvení a prostor na popovídání. Aneb jaké si to uděláš takové to máš, seď a poslouchej, klidně odcházej a povídej s ostatními. Něco určitě mineš, stejně jako na Dreamforce, kde nemáš šanci těch 2500+ prezentací stejně vidět.

Možná bude i stromeček a v takovém případě by bylo hezké přinést nějaký dárek. Zabalíš ho pro někoho konkrétního nebo ho dáš jen tak, ať si ho vezme kdo chce?

Registrace nutná na Trailblazer Community, ať dokážeme rozumně naplánovat jídlo.

Uvidíme se?

PS: víš o někom kdo by měl dorazit? Pozvi ho. Víš o někom kdo jede na Dreamforce? Dej mu vědět, že máme WhatsApp skupinu pro účastníky, abychom se byli schopni na místě spojit. A že budu rád, pokud nám přijde také něco říct.

Napiš komentář, díky!

Kraje a okresy v Salesforce

Další z balíčků, který mi stál za vývoj, protože se po tom organizace dost často ptají – automatické doplňování krajů a okresů podle PSČ.

Nainstalujete, on na account, contact a lead doplní pole a triggery (kraj a okres ke každé adrese + triggery, které to naplní při uložení/změně) a pak už stačí používat. Pro rozpoznání kraje/okresu používá první 4 čísla z PSČ, jejich číselník je v custom metadata, kde si je můžete upravit/rozšířit. Součástí instalace jsou PSČ pro Česko a Slovensko.

Ať slouží.

Napiš komentář, díky!