Week of conferences

Last week I had a pretty crazy week, I’m not really used to.

It all started a while ago, when I’ve been asked to present at Slovak/Czech conference for fundraisers, how CRM can help them in the fundraising process. Agreed, put on my calendar.

Then came the information about Salesforce World Tour in London, just a day before that conference. Would love to go there and meet people I follow on Twitter as well as find something new about Salesforce. Later I was asked as an user group leader to help on some Salesforce stand and I happily agreed. They’ll be a great experience, won’t be?

Finally I came across NPSP Day in Amsterdam. I played with the Nonprofit Success Pack from Salesforce a while ago, found it really powerful but never had time to deep dive and learn everything about it. I signed for this as well, if someone can teach me everything in a day, that’s what I call a greatly spend day. And I also wanted to see Amsterdam again.

It was challenging week, but I survived.

NPSP Day

On Monday evening I had time for a short walk in Amsterdam and I recall all my memories about bikes everywhere and all those nice and thin buildings.

Woke up early on Tuesday morning, had a great breakfast at the Generator Hostel and I headed to The Thinking Hut, where the NPSP Day has been held.

I arrived among the firsts and had a lot of time to speak with Katie about NPSP and my experience with it. She has been really surprised that I find the bi-weekly update a bit scary and too quick, but when I found out that they are mostly about bug fixes I felt relieved.

Another people arrived, we sit in a circle and introduced each other. A lot of customers using NPSP, some who consider it and a few consultants. Ryan just didn’t force the late attendees to dance or sing as he promised in his email the day before. But he had a great idea with controversial questions and people spectrogram, where we found out more about each other angles of view and arguments which support it.

Unconference was the format of this event, so we worked together on the agenda, what we are interested in, what can each of us present in the speedgeeking session. I chose the Campaign Combiner app, which a lot of them found really handy.
During the day we found more about basics of NPSP, how it helps track transactions including their planning, soft credits, engagement plans, how to use campaigns and much more.

Jesus, NPSP is really powerful, why we don’t have a lot of these things in standard Salesforce? The great thing about NPSP is the fact, that it is opensource and it is also available on the AppExchange for all customers, so you might install it into your regular instance and use its benefits as well.

We had great lunch and drinks at the end and Tom shared with us how many customers use NPSP in each country – 20 organizations using NPSP in Czech Republic (about 100 NGOs in total) is awesome, as well as about 7 of them in Slovak Republic (40 NGOs in total).

Now we have to find a way how to get NPSP Day into Prague and show this great product to more NGOs here, so we can improve how effectively they work with their donors. And translate it into Czech, which sounds like a great challenge.

Ryan, Katie and Sergey, thanks a lot for your great work!

Salesforce World Tour London

Move from Amsterdam to London was a bit shock. From sunny day to heavy rain and people who don’t smile.

But I survived, woke up early on the Thursday morning to be at ExCEL on time to have my morning shift with Alex at the Lightning for Admins stand, where we answered any related questions people had. It was great to be able to help others and maybe even better (or worst?) was to find out, that the majority of customers in UK are afraid to switch to Lightning and don’t really know enough about it. After our first user group meeting I had a feeling we are somehow behind the world, so from this point of view it was great to find out that we aren’t. But at the same time I understand that only those with questions – and probably only without Lightning Experience – came to our stand.

Time for some snacks and chats with a lot of partners about their solutions. I found more about Apptus, Geopointe, Resco CRM, TaskRay (they support NGOs heavily with 10 free licences, I’ve been told) and a few others.

It was also great to meet people I follow on Twitter – Fabrice, Ben, Mike, René – as well as people who wanted to connect with me on LinkedIn lately, as I decided not to accept request to connect from people I don’t know.

Hmm, looks like I completely missed all key-notes and most of those great sessions – I saw maybe two or three. But I had a great ice-cream at the Community Lodge and found out that there is a new template coming in Summer ‘17. And it looks really great, just a thin menu and you can use the whole page for your app, great.

I completely missed all parties, how the hell did others learn about them? Need to improve this next time!

Off to bed early as I had to woke up early on Friday, to catch my flight to Bratislava.

Slovak/Czech conference for fundraisers

How can fundraisers work more effectively and how can CRM help them? I got a whole hour to cover this theme and I hope that I passed the message clearly.

It is pretty easy after all, when you automate repetitive work (entering transactions from statement into system), when you create one source of true about all contacts, their transactions and in which campaigns they’ve been included. They’ll be able to more precisely segment donors and evaluate results of campaigns as well as compare them with each other. Grant management, processes, automation, security, … there is so much Salesforce can offer them. And the greatest part – for free.

We spoke about successful implementation, how to choose the right implementation partner (do you have any tips, as I don’t really know how to do it), that planning is crucial for success (check V2MOM on Trailhead and prepare it before any project).

Was great to get this chance and hope that I helped to at least a few of them to not be afraid about this and go for it.

Would you be interested in, I shared my presentation on SlideShare (in Czech).

Back home

Was great to meet some new people and visit places I haven’t seen in a while. Time to plan which other conferences I would love to attend, but at the same time I hope not to travel any time soon. Home is home 🙂

Napiš komentář, díky!

O Salesforce s Janem Hromasem

V sérii „O Salesforce s …“ jsem si dal za cíl během celého roku vyzpovídat alespoň 52 lidí, kteří se v České a Slovenské republice pohybují okolo Salesforce. Jedno, zda jde o lidi od partnerů, zákazníka nebo dokonce někdo přímo ze Salesforce (ti to prý mají zakázané). Máte tip na někoho, koho bych měl určitě vyzpovídat? Sem s ním! děkuji

Další v sérii mých rozhovorů s lidmi ze Salesforce komunity je Jan Hromas, který má aktuálně na starosti úspěch Salesforce ve společnosti Edwards Lifescience. A když se mu nedaří, tak si jde spravit chuť do CRM pro neziskovky a naimplementuje ho v nějaké neziskovce.

Jak ses k Salesforce dostal a jaká je tvoje role?

K Salesforce.com jsem se dostal přes Aleše. Dělali jsem spolu na implementaci Siebelu, a potom co jsem odškáloval z asi deseti implementací na jednu jedinou jsem se nudil. Přidal jsem se na první projekt ve Světle pro svět a začlo mě to bavit. Moje role je od konzultanta, přes business analytika, solution design až po admina. Vývoj nechávám mladším.

Jak se vzděláváš, které zdroje doporučíš?

Učím se za provozu. Užitečné byly tréninky od Salesforce.com, manuály, fóra, blogy.

Jak se díváš na certifikační zkoušky, máš pocit, že je důležité je absolvovat nebo žádný test praxi nenahradí?

Test určitě praxi nenahradí. Dobrý je do CVčka.

Používáte Salesforce celá organizace nebo pouze pár lidí?

Pár lidí to nepoužívá.

K čemu Salesforce používáte, je to pro vás klíčová aplikace nebo jedna z mnoha?

Pro podporu obchodní sítě, a je to jedna aplikace z mnoha.

Co bylo/je na zavádění Salesforce nejtěžší?

Najít přidanou hodnotu pro obchodníky.

Kdyby sis mohl přát jednu věc, kterou by Salesforce mohl od zítra nově dělat, co by to bylo?

SF1 app integrace s Outlookem.

Chystáte přechod na Lightning? Co vás přitahuje/odrazuje?

Chystáme. Je to určitě směr do budoucna. Bohužel máme spoustu customizací, které nejsou kompatibilní.

Ta Salesforce nebo ten Salesforce?

Ten Salesforce.com.

Napiš komentář, díky!

Koňská dávka leadershipu a empatie

Měl jsem příležitost účastnit se takové “beta verze” školení pro management, který kombinoval zážitek s učením, protože tak si přeci zapamatujeme věci lépe. Leadership, mentoring, empatie, spolupráce a spousta dalších cool slovíček, která každého normálního technického člověka odrazují. To celé doplněné celodenním pobytem venku bez počítače a navíc s koni. Slušný mix.

Byla to velmi zvláštní, ale příjemná zkušenost. Už ten příjezd, kdy vystoupáte někam do Staré Chuchle, kde jsem nikdy nebyl, a tam se před vámi otevře ohromná pastvina s maringotkou, koni a super výhledem na část Prahy.

Koně

Na začátku úvod do toho, jak nás koně vnímají (jsme pro ně predátor a přirozeně se bojí našeho úsměvu a postoje), jak poznáte, který z nich je lídrem stáda, že dřív měli tři prsty a nyní jim z toho zbyl jeden (kopyto) a ten druhý pořádně zakrnělý (takový ten oříšek na “koleni”), že vidí skoro všude kolem sebe jenom dozadu (350°) ne a proto kopou.

Že reagují nejenom na to, co říkáte, ale i na to, jak se chováte, a dokonce i na to, co cítíte a myslíte si. Díky tomu poskytují velmi rychlou a přímou zpětnou vazbu, protože pokud nevěříte tomu, co chcete udělat, tak oni to poznají a neudělají. Koukám, že další zkušenost mezi nebem a zemí.

Den byl dlouhý a náročný, současně ale hodně zajímavý. Chodit s koněm v ohradě kolem dokola, zrychlovat a zpomalovat, zastavovat a znovu se rozcházet. Neustále mu dokazovat, kdo je tady leader a přitom mít možnost přemýšlet, co to o vás opravdu říká a jak to chcete.

První kůň byl úplně v pohodě, chodil přesně tak, jak jsem chtěl. Druhý byl dvakrát tak veliký a zdaleka tak hezky neposlouchal, rozejít se s ním byla makačka.

Zatáhni, zatáhni víc, zatáhni a povol, musí poznat, kdo je tady vůdce a rozejít se.

A já začal přemýšlet. Přemýšlet o tom, že je mi vlastně dost jedno, zda mě lidé následují nebo ne, a jestli je to vůbec správně, že pokud nevěří tomu, co dělám, tak je mám nutit.

Tím začaly moje snahy přenést věci z koňů do firemní praxe, což je umění, ve kterém pravidelně propadám, protože ty věci potřebuji říct jasně a na narážky nehraju.

Hrozně zajímavé bylo pozorovat ostatní, jak jim to jde, co jim nejde, jak to váže na to, jak je vnímáte vy.

Empatie

IQ už nikoho netáhne, teďka to vyhrává EQ. Empatie je o schopnosti naslouchat, nehodnotit, nevyslýchat, neradit a ještě pár dalších ne. Je důležitá proto, protože jsme se všichni obalili ochranným obalem a teprve když nám někdo začne naslouchat, tak jsme schopni ho odhodit a vidět to v jasných barvách.

Zní to jednoduše, ale když vám to takhle hezky vyjmenují, tak si uvědomíte, že ve spoustě případů hodnotíte, radíte a vyslýcháte, místo abyste vyslechli a … v zásadě nezúčastněně a přitom s velkou dávkou empatie řekli “to mě mrzí”.

Po prvních pár cvičeních bylo jasné, že “to mě mrzí” je univerzální hláška na všechny problémy, dokud nepřišlo to “další” cvičení, kde se ukázalo, že tahle hláška nefunguje a je opravdu makačka vymyslet nějakou, která by sedla. Není to legrace.

Podvolit se

Poslední cvičení, kde začínáte přemýšlet, že je to opravdu mezi nebem a zemí.

Postavíte se doprostřed výběhu a pohledem na tlakový bod koně (má ho zboku hlavy a nohou) působíte myšlenkami, což kůň cítí, nechá se odtlačit a rozeběhne se. Kurnik.

Mrsknutí bičem do vzduchu pomohlo víc k tomu, aby se kůň rozeběhl a pak už stačilo správně stát, dívat se před něj tam kam má běžet (???) a koník hezky běhal.

Ta makačka přišla na konci, když člověk vypnul, kůň se zastavil a – asi přirozeně – zamířil k člověku, přičemž se zastavil asi tak dva metry od něj. Vzpomínáte, že jsme predátoři? Bylo nutné úplně vypnout, schovat zuby, trochu se přikrčit, aby se přestal bát a dorazil až k člověku.

Přiznávám, nedal jsem to a zase přemýšlím, jak to přenést do praxe, co to vypovídá. Mám se přetvařovat a sklápět hlavu jenom proto, aby se mě kolegové nebáli?

Bylo to k něčemu?

Strávit den venku bylo super. Mít možnost si zkusit tyhle hrátky s koňmi asi ještě lepší. Zjistit o sobě některé věci na jedničku, stejně jako mít prostor přemýšlet, jak to vlastně chci.

Zbývá jediné, vymyslet, jak to přenést do praxe. Na to byla naše beta verze kurzu moc krátká, v praxi tam bude následovat minimálně další den, na kterém se všechna zjištění budou rozebírat, vymýšlet, navrhovat, … prostě by to mohlo být k něčemu.

Pokud vám vaše HR zase nabídne nějaký skvělý rozvojový kurz, tak koukněte, zda to náhodou není tento. Věřím, že by mohl být o kousek lepší než ty běžné týmové hrátky.

Napiš komentář, díky!

O Salesforce s Janem Vopaleckým

V sérii „O Salesforce s …“ jsem si dal za cíl během celého roku vyzpovídat alespoň 52 lidí, kteří se v České a Slovenské republice pohybují okolo Salesforce. Jedno, zda jde o lidi od partnerů, zákazníka nebo dokonce někdo přímo ze Salesforce (ti to prý mají zakázané). Máte tip na někoho, koho bych měl určitě vyzpovídat? Sem s ním! děkuji

Další v sérii mých rozhovorů s lidmi ze Salesforce komunity je Jan Vopalecký s neziskové organizace Diakonie Vsetín.

Diakonie ČCE pomáhá těm, kteří se v důsledku věku, zdravotního postižení či jiného ohrožení dostali do nepříznivé životní situace.

Jak jste se k Salesforce dostal a jaká je vaše role?

Před dvěma lety jsem nastoupil do Diakonie Vsetín (cca 100 zaměstnanců) a dostal jsem na práci jednu větev fundraisingu. Šéfová mi řekla, že přecházíme z Excelu na Salesforce, jednou jsem to zkusil, zdálo se mi to pomalé, tak jsem si sám naprogramoval dvoutabulkovou databázi, se kterou dodnes pracuji – rychle a jednoduše, ale to pokrývá jen malou výseč naší práce.

Jak se vzděláváte v souvislosti se Salesforce, které zdroje doporučíte?

Šéfová někde vyčetla, že stačí se Salesforce věnovat deset minut denně tím, že člověk čte helpy a za pár měsíců je z něho odborník. Věřím tomu, ale najít na to čas…

Používáte Salesforce celá organizace nebo pouze pár lidí?

Jsme na to asi tři – oddělení fundraisingu.

K čemu Salesforce používáte, je to pro vás klíčová aplikace nebo jedna z mnoha?

K evidenci sponzoringu a nově k plánování kampaní. Systému Salesforce se u nás věří, že dokáže víc než Excel, ale zatím jsme se k tomu úplně nepropracovali. V současné době je to asi 1:1, ale Excel má na kahánku.

Dokážete si tipnout, kolik procent funkcionality Salesforce používáte?

Možná tři, možná šest.

Co bylo/je na zavádění Salesforce nejtěžší?

Porozumění systému objektů (databázových tabulek) a jejich vzájemným vazbám. Dodnes tam mám mnoho otazníků, ba i vykřičníků (to když něco nechápu).

Jedna funkce, kterou máte nejraději?

Momentálně reporty, v závěsu jsou importy

Kdybyste si mohl přát jednu věc, kterou by Salesforce mohl od zítra nově dělat, co by to bylo

Každou chvíli něco jiného, například víc než tři křížové filtry v reportech,

Jak držíte krok s rychlým rozvojem funkcionality Salesforce, zavádíte nové funkce tak, jak přicházejí nebo vás nové funkcionality nezajímají?

Zajímaly by mě, ale zatím o nich z časových důvodů nemám přehled.

Chystáte přechod na Lightning? Co vás přitahuje/odrazuje?

Takové otázky jsou zatím hudba budoucnosti.

Ta Salesforce nebo ten Salesforce?

To. 🙂

Napiš komentář, díky!

Digitálním nomádem s dětmi. Na zkoušku

Digitální nomádství. Všichni o tom básní, TravelBible tvrdí, že to mohou dělat i zaměstnanci, Tatranští (??) nevnímají děti jako překážku ale naopak motivaci, firma podporuje moderní technologie (byť občas tomu úplně nevěřím) a šéf je v Polsku. Tak schválně, povede se nám na zimu přestěhovat do Rakouska ke sjezdovce? Před lety jsme na horách strávili dva týdny v kuse a bylo to řádově lepší než běžný týden, byť několikrát opakovaný.

To jsem si řekli někdy v listopadu a nechali se překvapit.

Klaplo to

Šéfovi to bylo jedno. Jestli mi šéfuje z Varšavy do Prahy nebo do Rakouska už je šumák. Letenky z Innsbrucku, který byl nejblíž k mému nového domovu, do světa stojí přibližně stejně jako z Prahy, takže by to firmě mělo být nákladově jedno. Kolegům jsem nedal šanci, ostatně když se hned v úvodních školeních dozvíme jak máme využívat Skype, Webex a další nástroje na webové konference a nemáme lítat ke klientům, tak jim to jedno být musí. Nehledě na to, že český projekt mi skončil a dělám na anglickém, takže jim je vlastně také jedno, kde sedím.

Ubytování

Najít ubytování byla větší makačka. V Rakousku moc dobře vědí, že turisté přijedou. Takže zapomeňte na slevy za dlouhodobé ubytování, zapomeňte na AirbnbBooking, tady se používají lokální infocentra a Tiscover. Navíc jim v únoru přijíždějí Holanďáci, kteří to mají dohodnuté roky dopředu, takže místa v tu dobu moc není. Nakonec jsme strávili v Rakousku dva měsíce s měsíční přestávkou a bydleli ve třech různých domech – Haus Konrad má speciální ocenění jako kids friendly house, což jsme zjistili až na místě, když nás v pokoji přivítali dětská povlečení, knížky a hračky; v Neubauhof si Jana nějak nesedla se starou paní a WiFi nebyla nic moc; a v Marchangeru jsme si hned potykali a bylo to skoro jak u kamarádů.

S ubytováním souvisí i velmi detailní výběr toho, kde chcete bydlet. Měli jsme vybrané středisko Ski Juwel Alpbachtal Wildschönau, konkrétně vesničku Reith, kde jsme byli před pár lety a byli z toho nadšení. Malá vesnička, lidé se zdraví, je tam velký obchod i malé krámky, které potřebujete – mlékárna, pekárna, řezník, koblihář. Je to v rovině rozložené kolem jezera, takže se dá jít na „procházku“ a současně nechodit pořád po těch samých cestách. Navíc v rámci ubytování dostanete kartičku, která vás opravňuje strávit každý všední den 2,5 hodiny v aqua parku, což normálně stojí asi 15€ za osobu.

Druhý měsíc jsme strávili v Niederau. Ta samá lyžařská oblast, ale o údolí vedle. Lidé se nezdraví, malé krámky tam nejsou, v březnu se většina hotelů zavře a vesnička se vylidní. Plavání zdarma v aqua centru nemáte, pouze malou slevu. Přitom vzdušné se platí stejné, takže to nechápou ani pronajímatelé. A pro člověka to znamená, že se mu bazén „trochu“ prodraží, zvláště pokud do něj jezdí 3x týdně jako my.

Nejste v tom sami

Nechtěli jsme vyrazit úplně sami. Prarodiče samozřejmě zajásali, když jsme je pozvali, ale pozitivní odezva byla i od kamarádů, kteří se nám tam postupně vystřídali a my tak strávili samotní asi jenom týden. Někdy to byla i makačka naplánovat, aby se jich tam nepotkalo moc najednou.

Bylo to super, strávit čas s lidmi, se kterými jsme se dlouho neviděli nebo se kterými „nemáme“ čas se vidět dostatečně dlouho. Najednou mi úplně přesně docvaklo, proč Robert Vlach dělá ty nomádské dovolené a mám velkou chuť to příští rok udělat stejně.

Co práce?

Nečekal jsem (a doufám, že ani šéf), že budu pracovat od devíti do pěti jako v Praze. Takže jsem si pracovní dobu trochu posunul.

Dopoledne jsme si vyrazili trochu zajezdit, prckové toho měli po dvou hodinách dost, já mnohdy ještě dřív, přeci jenom učit děti lyžovat někdy není procházka růžovou zahradou. Roční permice navíc přináší ten luxus, že nemáte potřebu lyžovat každý den celý den, ale jenom když je hezky a chce se vám.

Oběd, Jana dala prcky spát a já mohl pracovat. Odpoledne ještě ven, na procházku, na hřiště, sáňkovat nebo stavět sněhuláky. A večer mít druhou šichtu.

Myslím, že se mi povedlo zvládnout vše, co bylo potřeba, stejně tak jsem si zvládl udělat certifikační zkoušky, které jsem udělat měl, a díky odpovídání na emaily v noci i překvapit kolegy, kteří ráno mohli pokračovat v tom, co potřebovali.

Webex a Skype fungovaly skvěle, akorát těch dat by mohl T-Mobile dávat v zahraničí víc jak 50MB/měsíc. Naštěstí WiFi je skoro všude, byť v jednom z těch apartmánů to znamenalo, že ji chytnu jenom těsně za dveřmi. Ale i tam se vlastně dobře pracovalo.

Zážitky

Být každý den na svahu bylo super. Ještě lepší bylo vidět, jak se Nikča zlepšuje v lyžování a Kryštofa to začíná bavit.

Nikču jsme sice poslední dva roky dali vždycky na týden do lyžařské školky, ale pokaždé začínala znovu a pokroky jsem moc neviděl. Tady to po týdnu začala chytat a díky tomu, že to mohla dalších několik týdnů pilovat, tak si myslím, že sjede v podstatě všechno aniž by se extra bála. Styl doladíme také.

Kryštof po prvním týdnu prohlásil, že lyžovat umět nemusí, a my ho nechali. Po měsíci se na to zase postavil a projezdili jsme celé dopoledne, čímž mě hodně šokoval. A po dalších pár dnech bylo vidět, že by to možná i sám zvládl, jenom kdybych na něj byl dost ošklivý a opravdu ho v tom nechal samotného. Současně je ale vidět, že v těch třech letech je na to ještě malý, ty lyžáky jsou na něj obrovské a vlastně nemůže dát nohy tak, aby dobře ovládal lyže. Uvidíme, co příští rok.

Jaro, které přišlo na konci ledna, nás opravdu překvapilo. Takovéhle fotky děláme normálně na konci března, letos se ta zima – minimálně tady – podle nás moc nepovedla. Ale stejně to bylo super.

Domácí mléko přímo od domácích, kde jsme bydleli. Čerstvá vajíčka. Super. Ale úplně nejvíc stejně je, když naučíte prcka „friše milch bite“ a on dojde pro to čerstvé mléko k snídani sám. Pak strávíte měsíc v Česku, vrátíte se zpět do Rakouska a prcek ráno klidně vyrazí a tu větu si pamatuje, takže o pět minut později přichází s lahví čerstvě nadojeného mléka, o kterou si sám řekl. Mimochodem, když jsem držel Whole30, tak jsem došel k tomu, že tu vyrážku mám z mléka. To úplně čerstvé mi ale vůbec nic nedělalo.

Příští rok zase

Strávit dva měsíce na horách byla pecka. Lyžovali jsme když se nám chtělo, byli dvakrát denně na čerstvém vzduchu, užili jsme si plavání, kamarádů i prarodičů. Příští rok to určitě musíme zopakovat.

Celá ta věc měla dva mínusy – vydělávat jenom na ubytování je opravdu mizérie. Už výrazně víc chápu ty, kteří to tak mají normálně a žijí z měsíce na měsíc. A když vám jen tak z plezíru zruší banka účet, tak to také nepotěší.

Pokud přemýšlíte, zda vyrazit také, tak ještě odkážu na článek Jakuba GombáraRolanda Vojkovského, který má pod článkem i bohatou diskuzi. A pak hoďte obavy za hlavu a jděte do toho, ty zážitky vám nikdo nesebere.

Napiš komentář, díky!