Dva týdny v Irsku. S dětmi

Postupujeme v našem snažení cestovat s dětmi co to jde a zvyšujeme si laťku. Strávená zima na horách byla super, ale přeci jenom to bylo blízko a jeli jsme autem, takže to byla velká pohoda. V září tedy nadešel čas si to trochu zkomplikovat a zkusit si cestu letadlem. V kombinaci se SurfForce se z toho vyklubaly dva týdny v Irsku a my si to dost užili.

Plánování

Plánování? Popravdě ho moc nebylo. Najít levné letenky, ubytování na první dny v Dublinu v naprosto úžasném viktoriánském domečku, rezervace auta, zkontrolovat platnost ročního cestovního pojištění. K tomu poptat kamarády na tipy co v Irsku vidět, pročíst pár stránek a všechno si zapíchat do Google mapy. A jedeme.

Let byl překvapivě klidný, nikdo nehnul ani brvou nad našimi třemi sedačkami do auta, kočárku a čtyřmi taškami, dokonce nám je zdarma odbavili, abychom je nemuseli tahat až k letadlu. Což bylo fajn, nezaplatil jsem ani korunu nad cenu normální letenky a odvlekli jsme tunu věcí.

Let děti zvládli v pohodě, největší překvapení pro nás bylo, že bezpečnostní rámy jsou při letu z EU až u jednotlivých gate a už pak není šance načerpat vodu, leda si ji koupit z automatu. Ok, příště musíme zkusit uhádat velké lahve vody jako jídlo pro prcky.

Běhání po letadle za dětmi bylo příjemným zpestřením cesty, i když věřím, že jenom pro nás. Ale myslím, že ten chlapík před námi, kterému půl cesty kopaly do zad, si v takovém okamžiku také trochu oddychl.

Vtipkující řidič minibusu, který nás okamžitě odvezl do půjčovny, protože jsme mu zaplnili většinu auta byl taky fajn. A v půjčovně nám chtěli asi udělat radost a místo Mondea, které jsem po dlouhém přemýšlení zarezervoval pro jeho ohromný kufr, nám dali novější a parametrově lepší Megane. Když jsem do kufru dal kočárek a tím skončil, tak jsem jim ho šel vrátit a naštěstí nějaké starší Mondeo našli. Přiznejme si, že stejně bylo řádově novější než vše, čím jsme zvyklí jezdit. A my se do něj vešli. Z čehož mi vyplývá poučení, že nedostanete vždy to auto co chcete, nejde se tomu moc vyhnout a vybírat podle parametrů nedává smysl.

Dublin

Dublin je drahý, to jsem pochopil hned poté, co jsem na první křižovatce nepochopil navigaci a zabočil trochu jinam, což mě o pár kilometrů dál stálo pár euro na mýtném. A hned za zatáčkou další. Ok, cesta do prvního ubytování se nám prodražila, ale stálo za to. AirBnB je super v tom, jak zvětšilo výběr ubytování, ve kterých je možné zůstat. Hostel v naší velikosti už vyjde pěkně draho, o hotelu ani nepřemýšlet. A jak jsme zjistili tak jsme schopni velmi snadno najít ubytování hned na další den, takže se není nutné až tak moc stresovat plány.

Déšť, ledový vítr, ošlehaní Irové. To jsou první zážitky. A také skvělé dětské hřiště se spoustou prolézaček a únavná procházka městem, protože si ho rodiče chtěli prohlédnout. Budeme si muset dávat ty plány méně ambiciozní.

Konečně jsme našli trochu času naplánovat naší cestu. Vlastně museli najít, protože jsme měli zarezervované jenom dvě noci a museli vymyslet kam dál. Když jsme zjistili, že vše, co bychom chtěli vidět, by šlo vidět, ale znamenalo by to každý den dost dlouho jet, tak jsme jižní půlku Irska škrtli. Škoda, budeme se tam muset vrátit.

Všimli jsme si toho v podstatě hned po výjezdu z Dublinu a sjetí z hlavních silnic. Úzké silničky, kolem kterých vedou všude kamenné zídky nebo husté keře. Žádné chodníky, žádné místo pro chodce, občas problém se vyhnout s protijedoucím autem. Což bylo vlastně neskutečně krásné.

Staré kamenné domy, které nechápu jak dokázali postavit. Přesné hrany, stejné sklony střechy, věci, kterých nejsme schopni ani dnes s existujícími přesnými cihlami. Krajina, která je od pohledu drsná, plná zeleně a neuvěřitelně krásná. Spousta těch míst vysloveně láká k mnohadenním tůrám – jenom vymyslet, jak se vyhnout těm silnicím. Ovce, ovce, ovce. Všude. Na Zélandu jich tolik nebylo.

Zjišťujeme, že s dětmi neexistují krátké rychlé zastávky, leda na čůrání. Pokud někde vystoupíme, abychom si něco prohlédli, tak je to minimálně na hodinu, pokud to nechceme zbytečně lámat. A to nechceme, takže z našeho harmonogramu škrtáme další cíle, nestojí nám za to.

Přejezd na západní pobřeží, které rodinka prospí a já mám čas se kochat. Fascinuje mě, že mají placené kusy dálnic a přitom radí, kde sjet, aby se jim člověk vyhnul. Je pravdou, že tím mohou podpořit lokální cestovní ruch a kvůli úspoře těch pár euro člověk nemá důvod uhýbat.

Západní pobřeží

„Místo, kde uvidíš totální erozi,“ tak mi Burren popsal kamarád. Jasně, lidi to tam zničili, tam se zajedeme podívat. Našli jsme tam skvělou čokoládovnu a rázem byli o 200€ lehčí. Ale také se dozvěděli, že za tuhle erozi člověk nemůže a udála se tak nějak sama před mnoha tisíci lety. Ledovec, to víte.

Mohérské útesy plné turistů, ze kterých si odnášíme vzpomínky na neskutečně silný vítr, který nám skoro odfoukl věci z pod kočárku a následně i ten kočárek. Ale zvládli jsme to. Dnes to asi nedoceníme, ale dojít k nim před pár sty či tisíci lety, tak to musel být úctyhodný pohled, jasný konec světa. Dnes jsou to jenom vysoké svislé útesy a spousta větru.

Dodržuj to, co říkáš dětem, by asi mělo být to správné poučení. Jana jim skvěle vysvětlila, že na ty schody v přístavu se neleze, protože by mohly klouzat. A já se tam spokojeně vydal. Ještě jeden schod … A už jsem se válel po prsa ve vodě, na těch kluzkých schodech nemáte šanci zastavit. A současně jsou porostlé nějakými mini mušlemi a neskutečně ostré, takže jsem si pěkně rozedral kalhoty. Telefon podle všeho přežil, i když mám pocit, že od té doby vydrží trochu kratší dobu.

„Today will be dry day“ řekli ráno naši hostitelé a my pochopili, že tady se neřeší hezké a ošklivé počasí, ale zda bude pršet nebo ne. Děti se snažíme vést stejně, takže nám to přišlo super. A taky jsme si uvědomili, že je super si vybírat ubytování, kde potkáte místní lidi, protože pokecáte, poradí vám a děti budou mít také zábavu. Tady si skvěle zablbli s dcerami hostitelů a zůstat tam déle, tak by to bylo ještě lepší. Ale byl čas se posunout.

Connemara je takový odřízlý kraj Irska, který prý začínají turisté objevovat, ale místní si uvědomují, že výhledu se nenajíš. Fíha, tak krásnou krajinu jsem už dlouho neviděl. Jasně, ta půl hodinová cesta od hlavní silnice k našemu domu byla už při třetí cestě trochu únavná, rodinka si buď stěžovala nebo spala, ale já si to užíval. Ty výhledy, ty krásně zbarvené kameny při odlivu, to světlo. Kameny všude, když chcete postavit i malinkatý dům, tak budete muset lámat skálu. Tady bych se chtěl toulat.

Jízda vlevo nebyla takový problém, ale pobavilo mě, když jsem viděl první turistický autobus. Výrobci autobusů se s tím totiž vůbec nederou, oni jenom předělají jeho předek na druhou stranu, ty dveře uprostřed nechají normálně na druhé straně tak jako ve zbytku Evropy. A tak si turisté hezky vystupují do silnice.

Zahrady s tajemnými skřítky či podzemní jeskyně, ve kterých jezdí lodičky. Překvapivě ty lodičky současně představují nejvýše položenou lodní dopravu v Irsku, přestože jsou asi 100m pod zemí. A já si vzpomněl, jak jsme jako malí byli s jeskyňáři na výletě do jeskyní a já si to super užil, budu muset zase asi nějaké najít a prolézt si něco pěkného.

Ručně vyrábění medvídci se nám také trochu prodražili, protože každý přeci potřebuje jednoho. Zvláštní zjistit, jak moc jsou lidé schopni zaplatit za ty staré, aby si je mohli vystavit do vitríny. A současně místo se super nápadem na houpačku ze staré pneumatiky, kterou pár chytrých řezů proměnilo na koně.

Pobřežní cesty jsou fantastické, ale mohou být hodně dlouhé. Tak nějak jsem si myslel, že vzít ten sever podél pobřeží je výlet na půl dne. Po celém dni jsme byli asi ve čtvrtině. Ale viděli jsme maják, dozvěděli se, že každý maják je jinak zbarvený, že za to silné světlo nemohou ani tak žárovky jako správně navrhnutá zrcadla a že ty svíčky měly větší svítivost než dnešní 150W žárovky. Musela vám to být drsná šichta být na konci světa a strávit celé dny udržováním majáku.

Hrobky, ty přeci musíte vidět. No jo, ale to tam nesmíte přijet těsně před zavíračkou a zjistit, že to je výlet minimálně na hodinu, což nejste ochotni s dětmi podniknout. Takže končíme stejně jako před lety s kamarády za plotem, obdivujeme tu ohromnou masu kamenů a přejíždíme o kousek dál, kde leží další neodkrytá hrobka. Prý stejně velká, čemuž se nám opravdu nechce věřit, protože i z blízka vypadá výrazně méně než Newgrange z dálky.

Čtrnáct dní za námi a my jsme zpátky v Dublinu. Fish and chips jsme si nedali, protože ty klasické v novinách jsme nikde nepotkali a do restaurace na ně jít nechtěli. Když jsme přijeli do posledního ubytování tak je tam zrovna pojídali – prý na konci ulice je dělají dobře. No jo, ale my už máme nakoupenou večeři a těšíme se na špagety, tak zase nic. Vrácení auta probíhá v pohodě, přesun na letiště také, stejně jako odbavení, naložení se a let. Dětí celý let prospí, což je nádherný klid.

Před lety mi někdo řekl, že si děti z toho cestování stejně nic nepamatují, tak je to skoro zbytečná snaha. Možná, my si to ale užili. Víme, že i let dokážeme přežít, že se dokážeme zabalit do malých kufříků, že velké plánování není moc potřeba. Že se děti zabaví kdekoliv, že si jsou schopni najít kamarády,  že si dokáží něco zapamatovat. Stejně jako fakt, že musíme zpomalit a dávat si menší cíle, netrávit celé dny v autě, vzít to víc na pohodu. Kam pojedeme dál?

Napiš komentář, díky!

O Salesforce s Martinem Satke

V sérii „O Salesforce s …“ jsem si dal za cíl během celého roku vyzpovídat alespoň 52 lidí, kteří se v České a Slovenské republice pohybují okolo Salesforce. Jedno, zda jde o lidi od partnerů, zákazníka nebo dokonce někdo přímo ze Salesforce (ti to prý mají zakázané). Máte tip na někoho, koho bych měl určitě vyzpovídat? Sem s ním! děkuji

Další v sérii mých rozhovorů s lidmi ze Salesforce komunity je Martin Satke ze společnosti itify, který dělá nejenom Salesforce, ale i další integrace s firemními systémy (billing, accounting, reporting, informační systémy), Salesforce ovšem nejvíce.

Jak ses k Salesforce dostal a jaká je tvoje role?

V předchozí firmě Kerio, kde jsme Salesforce rozjížděli od píky, customizovali podle business procesů a integrovali s dalšími systémy. Salesforce nahradil historicky IS psaný na míru, který musel rok běžet současně, takže se řešily i data. Teď jsem developer s přesahem business analytika, směr konzultant

Jak se vzděláváš, které zdroje doporučíš?

Sleduju release notes abych věděl, co je nového, omrknu to v Trailheadu a pak třeba prolítnu dokumentaci a najdu si to zajímavé.

Jak se díváš na certifikační zkoušky, máš pocit, že je důležité je absolvovat nebo žádný test praxi nenahradí?

Pro mě jsou certifikace spíše kvůli klientům ze Západu, ti na to slyší. Ale výhody jsou – release certifikační zkoušky mě nutí zjistit, co nového SFDC nabízí. Dříve mě příprava na certifikát přinutila podívat se na věci, které jsme ve firmě nedělali. Na druhou stranu, základní certifikace o odbornosti nic neříkají, udělá je každý jouda.

Oddělil bys tvrdě administrátory od vývojářů nebo je fajn, že se to prolíná? A prolíná?

Přesah a prolínání se mi líbí. Přijde mi dobré, když se vývojář vyzná v nastavení SFDC a umí posoudit, jakým způsobem daný problém vyřešit nejlépe – ne vždycky je kód to nejlepší. Z druhé strany to moc neumím posoudit, ale admin kluci nám dělali první nástřel, kde by mohla být chyba podle logu, takže pro nás byl přínos, že trochu tušili, jak to vevnitř vypadá …

Používáš aplikace třetích stran? Která je ta nejoblíbenější?

Píšu jen ty developerské: Workbench, univerzálně Postman, Demand Tools pro práci s daty. Ve firmě byli moc spokojeni s DocuSign.

Jedna funkce, kterou máš nejraději?

System.debug(‚I\’m in!‘);

Kdyby sis mohl přát jednu věc, kterou by Salesforce mohl od zítra nově dělat, co by to bylo?

Poskytovat developerskou instanci marketing cloudu

Co bylo/je na zavádění Salesforce nejtěžší?

Lidi! Lidé křičí při každé změně. Třeba změna procesů, které Salesforce pomáhá zlepšit, ale musí se změnit myšlení lidí. A taky způsob práce …

Jak drží zákazníci krok s rychlým rozvojem funkcionality Salesforce, zavádí nové funkce tak jak přicházejí nebo je nové funkcionality nezajímají?

Většinou nestíhají, větší firmy potřebujou několik SFDC releasů na to, aby nové věci uvedly do provozu. Převážně postupně zařazují věci, které se nějak pojí s tím, co už znají. Firma nasadí Salesforce tak, jak jim konzultant poradí a pak už to moc neřeší.

Lightning – co tě přitahuje/odrazuje? Doporučil bys zákazníkům přechod?

UI je více sexy, líbí se mi vizualizace procesů, které vizuálně vedou opty k dalšímu kroku. Implementačně – líbí se mi sjednocení vývoje díky lightning komponentám pro desktop a chytrá zařízení, minimum výměny dat mezi serverem díky kontrolérům na straně klienta… Na druhou stranu ve starém náhledu na stránku bylo vidět data více pohromadě. Novým zákazníkům určitě, Salesforce směr je lightning. Ostatní podle úvahy (co mi to přidá?) a postupně.

Ta Salesforce nebo ten Salesforce?

Přece ten!

Napiš komentář, díky!

O Salesforce s Martinem Vágnerem

V sérii „O Salesforce s …“ jsem si dal za cíl během celého roku vyzpovídat alespoň 52 lidí, kteří se v České a Slovenské republice pohybují okolo Salesforce. Jedno, zda jde o lidi od partnerů, zákazníka nebo dokonce někdo přímo ze Salesforce (ti to prý mají zakázané). Máte tip na někoho, koho bych měl určitě vyzpovídat? Sem s ním! děkuji

Další v sérii mých rozhovorů s lidmi ze Salesforce komunity je Martin Vágner ze společnosti ASSIST AspectWorks – Salesforce administrátor se zálibou v pivu, muzice a kávě.

Jak ses k Salesforce dostal a jaká je tvoje role?

K Salesforce jsem se dostal naprostou náhodou – v hospodě asi před dva a půl lety. Byl jsem na pivu s kamarádem, no a už nějakou dobu je to můj šéf.

V současné době funguji na pozici Salesforce administrator a analytik. Mám ještě i to štěstí, že zodpovídám za školení v prostředí Salesforce, což je pro mně příjemné vybočení.

Ale k poslednímu listopadu jsem skončil ve stávající firmě a od nového roku nastupuji do AspectWorks.

Jak se vzděláváš, které zdroje doporučíš?

Asi jako všichni – trailhead, help.salesforce.com, google, webcasty, různé školení a konference. Každopádně praxe a řešení reálných problémů je nenahraditelné.

Jak se díváš na certifikační zkoušky, máš pocit, že je důležité je absolvovat nebo žádný test praxi nenahradí?

Osobně certifikaci mám a když se na to podívám z pohledu firmy, je určitě dobré mít tým certifikovaných specialistů. Každopádně to nemusí být moc vypovídající, protože i člověk bez certifikace může zastat více práce než někdo kdo má x certifikací. Nicméně jejich absolvování ověří znalosti nabité praxí.

Oddělil bys tvrdě administrátory od vývojářů nebo je fajn, že se to prolíná? A prolíná?

Já osobně jsem rád, že jsem čistě jen administrátor. Ale chápu, že je nutné aby se to prolínalo. Komunikuji s vývojáři prakticky denně, ať už u kávovaru nebo u funkcionality, která potřebuje jak konfigurační tak vývojářský zásah.

Používáš aplikace třetích stran? Která je ta nejoblíbenější?

Ano, baví mě ZynbitData Quality Analysis Dashboard. Ale nejraději mám asi Resco MobileCRM, což dokáže nahradit Salesforce1.

Jedna funkce, kterou máš nejraději?

Nejraději mám celý Service Cloud 🙂 Ale pokud to má být jedna funkce tak asi process builder.

Kdyby sis mohl přát jednu věc, kterou by Salesforce mohl od zítra nově dělat, co by to bylo?

Když se nad tím zamyslím, tak mě napadá dost věcí. Ale já bych tam nutně potřeboval spotify, ať to mám všechno na jednom místě.

Jak drží zákazníci krok s rychlým rozvojem funkcionality Salesforce, zavádí nové funkce tak jak přicházejí nebo je nové funkcionality nezajímají?

Moc se nestarají a jsou spokojeni s tím co mají naimplementované, až když se začne něco dít tak se ozvou a začnou zajímat.

Co bylo/je na zavádění Salesforce nejtěžší?

Myslím si, že spoustu lidí odradí bohužel cena. A user adoption je kapitola taky sama pro sebe. Například nedávno se mi stalo, že jsem školil jednu firmu, která dostala Salesforce od centrály, která má sídlo v zahraničí. Veškerá dokumentace co jim k tomu poskytli měla 3 stránky a z toho polovina byla nicneříkajících obrázků.. Takhle by to vypadat nemělo..

Lightning – co tě přitahuje/odrazuje? Doporučil bys zákazníkům přechod?

Určitě bych přechod doporučil, buďme realisté a přiznejme si, že classic – jak s oblibou říkám – vypadá jako blok 13ti leté holky na myspace. Na lightningu mně přijde, že je přehlednější než classic, ale tohle záleží na člověku. A co mě odrazuje? No dlouho jsem si zvykal na setup, ten mi připadá v lépe řešený v classicu.

Ta Salesforce nebo ten Salesforce?

Ten

 

Napiš komentář, díky!

Dreamforce 2017 Global Gathering

This was huge – two weeks ago the Salesforce User Group and Developer Group got together to share news from Dreamforce. About 60 people arrived to Impact Hub to learn more about new things, visions and practical information.

We started with introduction of everyone and why they didn’t attend Dreamforce. You can name the reasons: it is expensive, company didn’t send me, didn’t know about it. One great – I rather hope to go to TrailheaDX (end of March, registration is open).

Four speakers did their best to transfer the knowledge and feeling from this event – big thanks to Sváťa Sejkora, Tomáš Hnízdil and Honza Malý.

It isn’t important what they were talking about, important is what people remember, so I asked.

  • Reports Deluxe aka custom report types, why are they important and what are their benefits,
  • Bulk API 2.0, which support (by default) import of 100 millions of records per 24-hours period,
  • Lightning Report Builder – you really have to switch it on in your instance, migrate users and start using it, super cool,
  • that you can save a lot by staying in a hostel, so Dreamforce isn’t that expensive,
  • you need a plan how to conquer (or survive?) Dreamforce,
  • Trailhead everywhere,
  • Einstein Discovery means that you don’t need another data analyst,
  • there is a difference between ! and # in Lightning Components,
  • Lightning Data Services saves a lot of work and improve how the app works,
  • Platform events might be useful,
  • Illuminated Cloud rocks,
  • TD Bank made Salesforce their mission critical application,
  • Dreamforce is something I should really attend.

Big THANK YOU to the User Group support team, all those swags and materials we got and could use for out meeting!

Presentations are available, hope to see you at the end of February for our user group about reporting.

Napiš komentář, díky!

O Salesforce s Martinem Schützem

V sérii „O Salesforce s …“ jsem si dal za cíl během celého roku vyzpovídat alespoň 52 lidí, kteří se v České a Slovenské republice pohybují okolo Salesforce. Jedno, zda jde o lidi od partnerů, zákazníka nebo dokonce někdo přímo ze Salesforce (ti to prý mají zakázané). Máte tip na někoho, koho bych měl určitě vyzpovídat? Sem s ním! děkuji

Další v sérii mých rozhovorů s lidmi ze Salesforce komunity je Martin Schütz.

Jak jsi se k Salesforce dostal a jaká je tvoje role?

K Salesforce jsem se dostal jako analytik/programátor před mnoha lety. Dělal jsem nějaké integrace přes Partner API a drobné konfigurace.

V posledních několika letech se specializuji na Lightning development, optimalizaci/code review a training.

Jak se vzděláváš, které zdroje doporučíš?

Začínal jsem v době před Trailheady a kdy seniorních lidí bylo jak šafránu. Získával jsem informace především z Developer GuidůRelease Notes. Dodnes je to pro mě nejcennější zdroj a oblíbená literatura do metra nebo tramvaje.

Pro mladší kolegy a začátečníky určitě doporučuji začít s Trailheady.

Jak se díváš na certifikační zkoušky, máš pocit, že je důležité je absolvovat nebo žádný test praxi nenahradí?

Certifikace považuji za velmi důležité, je to potvrzení určité úrovně znalostí. Na druhou stranu, žádná certifikace nepotvrdí, jak dobrý jste admin nebo developer. Mít krátkou praxi před certifikací beru jako výhodu, nikoliv nutnost.

Oddělil bys tvrdě administrátory od vývojářů nebo je fajn, že se to prolíná? A prolíná?

V praxi se bohužel příliš prolínají. Přikláněl bych se spíše k rozdělení, kdy admin řeší konfiguraci a developer kód.

Každopádně je super, pokud Admin zvládá komplet konfiguraci a třeba i trochu doladit kód. Developer zase musí rozumět konceptu procesů, profilů a sharing settings, ale predevším musí mít detailní znalosti VisualForce, Apexu a Lightningu, umět napsat dobrý kód, poladit rychlost aplikace atd.

Používáš aplikace třetích stran? Která je ta nejoblíbenější?

Ano, je plno zajímavých aplikací pro integraci nebo různé add-ony. Pro svou právi nejčastěji používám kombinaci Ant + Migration Tools + Apex Data Loader.

Jedna funkce, kterou máš nejraději?

Lightning components. I když měl Lightning trošku větší porodní problémy, je to fíčura, díky které můžeme dodávat inovativní a cool řešení.

Kdyby sis mohl přát jednu věc, kterou by Salesforce mohl od zítra nově dělat, co by to bylo?

Přál bych si, aby Salesforce přehodnotil proces Ideas. Je v nich mnoho šikovných nápadů a vylepšení, ale jejich delivery date je směšný.

Jak drží zákazníci krok s rychlým rozvojem funkcionality Salesforce, zavádí nové funkce tak jak přicházejí nebo je nové funkcionality nezajímají?

U drobných funkcionalit a vylepšení zákazníci zpravidla nečekají a jdou do implementace co nejdříve. U větších balíků jako Salesforce1 nebo Lightning byl vidět velký zájem, ale i opatrnost. Vzhledem k velikosti, komplexnosti a úvodních nedostatků trvalo delší dobu, než si tyto fíčury získaly masy.

Lightning – co tě přitahuje/odrazuje? Doporučil bys zákazníkům přechod?

Lightning je super technologie. Dají se v ní dělat mnohem lepší vychytávky a mnohem rychleji. Pro některé zákazníky nemusí být jednoduché přejít, ale dnes je Lightning celkem vychytaný, takže nic přechodu technicky nebrání. Pokud chce zákazník Salesforce naplno využívat, tak přechod rozhodně doporučuji.

Ta Salesforce nebo ten Salesforce?

Je to důležité? Mě je to jedno.

Napiš komentář, díky!