Microsoft is doing series „How we did it“ and it is something I’m quite missing in Lotus community – the success stories (and I mean something different than references) which goes more in details. Some of them are better and more deep while others just flying on top of the problem. Anyway, I like it.
Napiš komentář, díky!SuperKancelář v podání Microsoftu
Tak se mi poštěstilo se minulý týden zúčastnit akce Microsoftu s názvem SuperKancelář. Na akci (která byla snad i loni) se prezentují produkty Microsoftu a jak se díky nim daří řešit spoustu problémů, které střední a větši firmy (prezentující se domníval, že „minimální“ vhodná velikost firmy je 70 lidí) trápí. A musím říci, že prezentace se jim daří, osobně bych to hnedle koupil a tak mě celkem překvapilo, že nemají řádově vyčíslené náklady kolik by to mohlo firmu stát. Chápu, že každá firma je specifická co se týká licenčních modelů, ale nějaké číslo mít mohli.
Po příchodu na Microsoft se člověk ocitl v místnosti plné super technických hraček – velké placaté monitory, kamery pro 360 stupňů snímání (při kterém navíc zaměřuje aktuálně mluvícího člověka – jasně, když se překřikují tak to úplně nefunguje), velká kopírovací a skenovací mašina a další a další hračičky.
Člověk se bohužel musel rozesmát už při spuštění prezentace – v nadpisu se jasně skvělo „Microsoft SharePoint Sever“ (ano, Microsoft míří na sever). Trochu to zarazí, zvláště když tu samou prezentaci pouští dvakrát týdně, ale vzhledem k tomu, že se to objevilo ještě párkrát na dalších slidech, tak asi zafungovaly automatické opravy ve verzi 2007.
Dozvěděli jsme se, že správa systémů se pomalu ale jistě přenáší opět směrem ke koncovému uživateli, který tak nastavuje třeba práva na týmové prostory (tedy něco normálního v Quickru) a za sebou má samozřejmě meze, za které nemůže.
Hezké bylo povídání o tom, jak se dokumenty zpřístupňují různým lidem díky jejich cílení na různé skupiny (právní/obchod/…) – něco co je dle mého relativně normální. Ale pak se dozvíte, že tohle cílení se dá řídit pomocí metadat (která uživatelé zadávají v rámci pořizování dokumentů) a tedy si můžete nechat snadno vyjet veškeré nabídky na produkt XY nad určitou cenovou úroveň. To mi znělo celkem pěkně. Obecně metadata celkem dotáhli, dají se nadefinovat povinné, „formulář“ pro jejich zadávání se dá vytvořit v InfoPath a může tedy vypadat dost hezky a navíc to uživatele celou dobu (ve verzi 2007 alespoň) upozorňuje, že je musí vyplnit. MS myšlenka použít Office jako klientský nástroj se mi začíná hodně líbit, uživatel to zná, občas to po něm bude chtít vyplnit nějaká pole navíc (ještě se k nim snadno dostane = nemusí toho moc umět) a díky tomu může pořizovat data, která budou dalším lidem k užitku.
Všechno se (samozřejmě) může synchronizovat s Outlookem. Říkáte si proč ne a pak vám v Outlooku otevřou kalendáře z MOSS či WSS a umožní vám do těchto kalendářů zapsat přímo z Outlooku. Bože, proč to Quickr nemá, proč umí jenom posílat pozvánky, ale nemůžete se do něj podívat jinak než přes web?
Co mě zaujalo byla informace o OpenXML, které je prý méně datově náročné než stávající formát, takže (s trochou přehánění) prý dokumenty v novém formátu mohou zabírat třeba 50% místa stávajících dokumentů. K tomu se zmínila i možnost vytvořit na MOSS (Microsoft Office SharePoint Server) „handler“, který online zkonvertuje soubor z jednoho formátu do druhého. To se mi dost líbilo, stačilo v adresním řádku připsat za adresu jinou koncovku a došlo ke konverzi.
Krásná byla ukázka návrhu formulářů – v InfoPath si člověk navrhne formulář (připomíná to trochu Domino Designera), který vypublikuje na server (je jedno zda WSS nebo MOSS) a lidé ho vyplňují. MOSS navíc umí, aby se formulář vygeneroval v čistém HTML a vypadá to hodně dobře – fungují všechny kalendáříky, „dialog boxy“ s možností přidávání dalších hodnot. Kéž by v Dominu už ten web server předělali, aby tohle uměl taky.
Vyhledávání (pod taktovkou MOSS) – skoro jasné mi bylo, že bude hledat nejenom sám v sobě, ale i na sdílených discích a ve sdílených složkách Exchange, ale to že bude možné nastavit oblasti vyhledávání jsem úplně nečekal. Zvláště když ty oblasti jdou prý nastavit pomocí meta dat (opět) – takže vyhledej mi všechny dokumenty obsahující text „X“ v oblasti „právní“, kde právní zahrnuje nejenom určité sdílené adresáře, ale také všechny dokumenty, které mají v metadatech uvedeno „právní oddělení“. Hezké.
Workflow mě nemohlo zaskočit – Lotus Workflow je prostě boží a nic ho netrumfne. Chyba lávky – MOSS i WSS sice v sobě nějaké workflow mají, ale není úplně luxusní (jsem to říkal). Takže existuje produkt třetí strany (Nintex), které svým rozhraním asi to Lotusí trumfne. Pravda, stojí prý 30 000. Tak jsem se blbě zeptal, v jaké měně. Od IBM zvyklý na eura, Microsoft používá dolary. Prezentující se na mě blbě podíval, že samozřejmě v korunách, jestli si myslím, že by to někdo v eurech koupil? Blbec jsem si to myslel 🙂 Po kouknutí na web musím říct, že to stojí od 50 000,- což mi pořád přijde super cena.
Excel reporting services – pokud jste si snad mysleli, že už nemají čím překvapit, tak jste se mýlili. Tohle je prostě boží. Vypublikujete do portálu Excel soubor se všemi výpočty a kus ho necháte zobrazit na webu. Jde navrhnout čistý HTML formulář, který zadané hodnoty pošle do Excelu, ten to spočte a pošle výsledek (nebo zobrazíte kus Excelu se zádavacími poli). A spousta dalších možností. Skvělé je to, že v okamžiku změny výpočtu si odpovědný pracovník otevře Excel, přeťuká těch pár vzorečků a uloží zpět – nulový programátorský zásah. Boží!
Office Live Meeting Server pro webové konference, instant messaging, sdílení desktopu. Jasné známé, jediné hezké bylo ovládání emailu přes telefon, v angličtině to musí být super, tu češtinu to moc nebralo. A taky to nedělalo rozpoznávání řeči, ale prostě to poslalo odpověď jako nahrávku hlasu, takže z nějakého hlediska následného vyhledávání asi nic moc. Spojení s externími komunitami (ICQ, GTalk, …) by také prý mělo jít, akorát si chlapík nebyl moc jistý.
Hláška na závěr – WSS si v zásadě můžete naimplementovat sami (je to jednoduché), otázkou je, nakolik ho využijtete. Přeci jenom partneři dodávají i know-how jak to používat a k čemu, což IT správce většinou úplně nemá.
Akce příjemně překvapila, přestože jsem musel odejít dřív (pokecat s Daliborem Lukešem – měl by být rozhovor :-)) tak jsem se dozvěděl spoustu a pokud lidé na závěr opravdu dostali ještě prostor si to vyzkoušet sami na sobě tak jenom dobře, byla to skvělá zkušenost.
Napiš komentář, díky!Do desíti – s Tomášem Hanusem
Tomáš Hanus přibyl do Lotus komunity relativně nedávno, ale zapojil se s vervou – spustil vlastní blog a věnuje se zejména podpoře a vývoji nad produkty Domino a Quickr ve společnosti KAISER DATA.
Jak jsi přišel na nápad věnovat se Lotus technologiím?
V předešlém zaměstnání jsem pracoval s produkty Microsoft. Jednalo se o mezinárodní společnost, která prodává počítače od malých notebooků po velké výkonné servery. Nicméně s prací jsem nebyl spokojen a hledal jsem náhradu. Pomýšlel jsem na dálkové studium a tak jsem hledal něco, co by mě vyhovovalo i v tomto směru. Narazil jsem na firmu KAISER DATA, která pro mě byla ideální. V tu chvíli jsem se začal zajímat o Lotus Notes. Myšlenka pracovat s produkty IBM se mi líbila i proto, že bych Lotus Notes poznal lépe a mohl si pak případě vybrat, jakou technologií se budu zabývat.
Jaký byl ten start, je snadné najít informace, seznámit se se vším co to umožňuje, začít programovat a instalovat?
Myslím, že každá věc, která je pro člověka nová, je obtížná. Já to měl ulehčené v tom, že mě to poznávání bavilo. Ze začátku má člověk pocit, jak mu to poznávání jde, ale s postupem času je to čím dál tím obtížnější. Pak už to jsou také zkušenosti a praxe z řešených problémů u zákazníka.
Informace lze najít určitě kdekoli na internetu. Víceméně ale platí, že u „nových“ produktů je to rychlé, na pár kliknutí, v případě třeba starších verzích Lotus Notes člověk už musí vědět, kde hledat. Já osobně jsem s hledáním základních informací problém neměl. Někdy to trvalo déle, ale co jsem potřeboval, to jsem našel. Horší je to se seznámením celého produktu jako celku. Produkt je prodáván díky pár vyzvednutým funkcionalitám, ale vždy toho umí více. A to je najít zdlouhavé.
Po chvíli seznamování s Lotus Notes v podobě administrace jsem začal programovat. Vyvíjet se dá jak pro plného klienta Lotus Notes, tak pro web či mobilní zařízení. Do této chvíle jsem okusil vývoj pro klienta a pro web. Dříve jsem již měl zkušenosti s programováním, ale Lotus Notes je jiný. Svým způsobem lepší, hlavně rychlejší. Pro plného klienta se mi vyvíjí dobře. Chce to chvíli času, aby člověk věděl, jak programovat a pak to již jde. Programování pro web je něco jiného. To již je vývoj se vším všudy :). Ale i to mě baví. Co se týká instalace, nesetkal jsem se s problémy. Samotná instalace snad čehokoli od IBM je snadná. Člověk má vždy po ruce průvodce, pomocí kterého to prokliká.
Podle blogu to vypadá, že se hodně orientuješ na Quickr a WebSphere, dokážeš říci, proč by si to člověk měl pořídit?
WebSphere je kapitola sama. Je to portál, který dokáže obsloužit stovky uživatelů. Stejně tak jako Lotus Quickr je to webový pohled na backend systémy. Samozřejmě, že jak Quickr tak i WebSphere mají několik vlastních modulů, jak jej využít, ale je to vždy o jednom. Zpřístupnit informace všeho druhu nejlépe na jedné stránce a s nejvyšším možným zabezpečením.
Zejména díky dnešní rychlosti internetu si myslím, že zákazníků, kteří do toho půjdou, bude přibývat. Je to hlavně i z toho důvodu, že nároky na straně uživatele jsou minimální. Jediné, co je potřeba, je „podporovaný“ prohlížeč. Osobně si myslím, že zákazníci do budoucna budou upouštět od aplikací v LN a budou se snažit vše centralizovat na jedno místo. Třeba do Quickru. To je i smyslem Lotus Notes ne? Vždy vše na jednom místě.
Limitující je zde zatím ale cena, hlavně pro WebSphere, což je záležitost určená výhradně velkým firmám.
Vlastnost, která se ti na produktech Lotusu líbí nejvíc?
Bezpochyby replikace a přehlednost. Měl jsem tu čest s MS Exchangem a když bych ho měl porovnat s přehledností s Lotus Notes (admin), není co dodat.
V MS mě připadá vše chaotické. I já byl zvyklý na MS Outlook, ale s přechodem na Lotus Notes jsem neměl jakýkoli problém. Spíše jen spokojenost. Všichni tvrdí, že Lotus Notes neumí to co Exchange. Já se s tím nikdy nesetkal. Myslím, že pro hodně lidí je právě replikace ta věc, pro kterou si Lotus Notes cenní. A kdybych měl uvést ještě něco, tak je to bezpečnost.
A naopak, kterou věc bys zrušil, kdybys měl tu možnost?
Taková věc asi není. Ještě asi nevím o všem, ale zatím mne nic neotrávilo natolik, abych to chtěl rušit. Ale jelikož každodenně používám mailovou komunikaci, vadí mi kontrola pravopisu. Ve srovnání s textovými editory je to pohroma. Co se týká administrace a systému jako takového, mohla by být lépe chráněna pošta uživatelů v podobě antispamu a antiviru „vlastním“ řešením. Uvidíme, jak se „uchytí“ Lotus Protector.
Osmičky – na trhu jsou už relativně dlouho, česká verze 8.0.1 už je tu taky. Přecházejí už zákazníci nebo s tím nespěchají?
Máme pár zákazníků, kteří 8 vyzkoušeli. Osobně bych zatím s migrací počkal. Uživatelům se určitě vzhledem líbí pošta, ale do upgradu se nehrnou. V podvědomí většinou mají, že Lotus Notes 8 je inovace vzhledu než funkčnosti, což oželí. Ani o novinkách, co se týká možnosti vývoje kompozitních aplikací, moc netuší. I já se snažím používat Lotus Notes 8.
Suma sumárum – spokojenost. Někdy ovšem klient zlobí, pokud dělám několik věcí najednou, např. vývoj a administrace. Našel jsem i několik spolehlivých postupů jak 8 shodit.
Web, plný klient nebo mobilní zařízení – co nyní letí? A pro co se ti lépe vyvíjí?
Všeobecně asi letí web, ale zákazníci většinou vyžadují vývoj pro klienta.
Sem tam se vyvíjí něco pro web, ale to jsou spíše vyjímky. Požadavek pro mobilní klienty jsem zatím nezaregistroval. U jednoho zákazníka jsem instaloval BES pro Blackberry handheld, tak uvidíme, jestli něco přijde.
Zatím to používají pouze pro poštu, kalendář a úkoly. Dřív nebo později bude situace taková, že budou všichni co nejvíce využívat možnosti webového rozhraní. V tom pomůže portál. Je tedy otázkou, jestli vyvíjet aplikace přístupné z webu nebo použít portál a potřebnou funkcionalitu dodělat.
Co ti při vývoji nejvíc vadí, co tě brzdí v rozletu?
Toto asi nebude plnohodnotná odpověď, neboť vývojem se zabývám chvíli.
Zatím jsem si nestačil všimnout něčeho, co by mi vadilo. Je pravdou, že některé věci by mohly jít udělat rychleji, ale to je tak v každém systému.
Když už bych se měl o něčem zmínit, tak to bude debugger a sjednocení vzhledu. Při vývoji aplikace prochází fázemi, kdy jeden sloupec je makový a druhý takový. Potom člověk stráví čas, kdy to musí sjednodit. Nebo když hledám nějakou chybu, potřebuji vědět, jestli jsou všechna pole na dokumentech stejného typu nebo jestli mají správné hodnoty, to ale zdržuje. Existuje ale řešení, které tyto „nedostatky“ eliminuje. Například Ytria.
Co se lidem na Lotus produktech líbí nejvíc?
Co člověk to názor. Hodně z nich vůbec netuší, s čím mají tu čest. Určitě je dost uživatelů, kteří si myslí, že je to jen poštovní klient. Proto jsou učarováni z možnosti vývoje aplikací na míru. Mobilní uživatelé zase chválí replikaci a možnost tak pracovat offline. Nová verze Lotus Notes 8 bude bodovat určitě dalšími věcmi, nejen vzhledem, např. widgety a kompozitními aplikacemi.
Na co mají naopak největší problém si zvyknout?
Zvykají si určitě v případě migrace z Microsoftu. Jsou na něco zvyklí a musí se naučit něco jiného. Všichni pracují s poštou a tak nejcitlivějším místem je pošta. Hodně lidí na Lotus Notes nadává, že to je jinak než byli zvyklí z Outlooku. Takže je to víceméně zvyknout si.
Jaké otázky byste položili vy? A koho byste se chtěli zeptat?
Upozornění pro personální agentury a personalisty: cílem rozhovorů není zviditelnit lidi pro jejich přetažení do jiné firmy, prosím respektujte tento fakt.
Napiš komentář, díky!Víkend v Irsku
Hurá – zase cestování. Popravdě mi to trochu začínalo chybět, takže při plánování ILUGu jsem si rovnou naplánoval pár dní na cestování po Irsku. Pohled do průvodce a mapy poradil, že zem je malá a pár dní stačí. Martin, který vyrážel se mnou, s výletem také souhlasil, takže letenky jsme koupili až na pondělí a měli celý víkend na cestování. Dva týdny před odjezdem jsme se ještě potkali s Honzou Loudou, který tam nějaký čas žil a doporučil nám pár míst – zrovna v oblastech, kam jsme nakonec nejeli. Myšlenka výletu se následně zalíbila i Pavlovi (u kterého jsme spali), Petrovi (který už tam nějakou dobu je) a Martinovi (kterého jsme potkali cestou do Irska).
V pátek po skončení ILUGu se tedy konečně rozhodujeme rezervovat auto na celý víkend a vyjasňujeme, zda pojedeme na celý víkend nebo na dva denní výlety. Vítězí přesilou hlasů 3:2 celý víkend, auto rezervujeme u Thrifty a získáváme VW Passat za rozumnou cenu cca 50€ k čemuž nás ale čeká spousta příplatků.
Sobota ráno – Petr doráží včas, nám ovšem trvá asi půl hodiny ukecat Pavla, aby jel. Je prý unaven, má moc práce a asi se mu nechce. Nakonec se nám přesvědčování daří a s půl hodinovým zpožděním vyrážíme směr půjčovna
.
V půjčovně je neuvěřitelná fronta, sobotní ráno je zjevně populární. Nakonec se dostáváme na řadu, zjišťujeme, že nám dají lepší auto (Santa Fe s automatickou převodovkou), platíme a vyrážíme. Cena za auto je super – vlastní půjčení stojí 44€, k tomu 30€ za vjezd do Severního Irska, 34€ totální pojištění s nulovou spoluúčastí, 14€ druhý řidič, k tomu daň a ještě něco a nakonec platíme skoro 150€ – není nad příplatky.
Nabíráme Martina (třetího) a hurá ven z Dublinu. Za chvíli nás zastavuje mýtná brána a házíme mince do velkého koše, kde se to spočte a pustí nás to. Ten koš ovšem vypadal úžasně, skoro to vypadalo, že lidem bude věřit a nebude ani peníze počítat.
Razíme dál až dojíždíme k hrádku (zřícenině?) Belvedere. Pavel název bryskně překládá z francouštiny jako „velké vedro“, Petr oponuje latinou a „krásným výhledem“. Není nad to mít v autě vzdělané lidi. V každém případě vedro bylo – vysvitlo sluníčko, což není normální a výhled ze zříceniny musel být také krásný – na ohromné jezero. Dovnitř jsme nakonec nešli, za 10€ nám to moc nestálo, takže jsme naflákali spoustu fotek a hurá dál.
S focením to vůbec bylo super – každý jsme byli vybaveni fotoaparátem (Pavel jak jsme nakonec zjistili dokonce dvěma), vždy jsme se vyhrnuli z auta, nasekali spoustu snímků a jeli dál. Skoro jak Japonci. Za celý ten víkend jsme dohromady pár tisíc fotek asi udělali, moje jsou dole jako galerie, Martin Přádný je už dal také k dispozici a na další čekám.
Od Belvederu se vracíme směrem na hlavní cestu a zastavujeme v Mullingaru. Městečko je to nádherné, v sobotním poledni totálně ucpané projíždějícími auty. Tak si ho procházíme, kupujeme oběd (tedy svačinu, kterou následně prohlašujeme za oběd), navštěvujeme místní kostel Christ the King, která vevnitř vypadá neuvěřitelně moderně, rovné stropy jak v nějaké kanceláři, akorát oltář vepředu a lavice ukazují, že je to kostel.
A zase dál, na opatství Boyle Abbey. Je to stará zřícenina, kterou zrovna rekonstruují, vstup zdarma, spousta nádherných zákoutí pro focení, pec na chleba, kterou jsme skoro nenašli, krásné kapradiny a při odchodu nás zastavuje zdejší dozorce a doporučuje kam mám vyrazit dál. Popis zní dobře, bude to adrenalinová cesta po rozbité silnici až na vrchol hory, krásný výhled a nějaké hrobky – jedeme.
Tentokráte za volant sedá Petr, který se se mnou střídá, zvyká si na automat i jízdu po opačné straně, takřka sundavá cyklistu při předjíždění a ve finále hledá spojku levačkou, takže zastavujeme na místě. V každém případě odbočku na Carrowkeel Portal Tomb nacházíme a vyrážíme vzhůru do kopce. Nejdřív normální asfaltka, pak je to užší a užší a nakonec dojíždíme k bráně, kterou Pavel otvírá a následnou čtvrthodinu trávíme focením okolních ovcí.
Když to všechny omrzí (dokonce i Pavla, celý zbytek víkendu si z něj kvůli tomu děláme legraci) tak jedeme dál a tady konečně ta cesta začíná být zajímavá. Čtyřkolka je fajn, ale normálním autem by to také šlo. Dojíždíme kam až to jde a dál musíme pěšky – hrobky jsou úplně nahoře.
Okamžitě nás uchvacují – dá se do nich totiž vlézt a jak posléze zjišťujeme, tak jsou uvnitř pěkně prostorné. Když se dostatečně vynadíváme tak se ještě projdeme po vrcholu, Petr trochu blbne na srázu, nacházíme bažinu na vrcholu kopce, fotíme rostlinky, krajinky a ovce a hurá zpět.
Pavlovi v pět začíná fotbal, začíná chápat, že ho neuvidí od začátku, ale chtěl by stihnout druhou třetinu (nebo polovinu, na co se to vlastně hraje?). Takže vyrážíme do Sliga, kde nás čeká zavřené informační centrum, takže ubytování budeme hledat chozením po ulicích. Pavla nakonec necháváme v hospodě, aby se díval na ten slavný fotbal a vyrážíme hledat sami – dostali jsme doporučení na jednu část města, kde je samé B&B. Zastavujeme u prvního, Martinové se s paní chvíli dohadují o ceně, nakonec ji srazí o 5€ a stěhujeme se. Vyrazit do hospody na večeři (končíme v italské restauraci), obhlédnout místní pouť, naplánovat cestu na zítra a hurá spát.
Ráno nás čeká mohutná Irská snídaně – cereálie, cheba s marmeládou, vajíčko, slanina, párečky, … nacpáváme se až k prasknutí. Poté vyrážíme směr Strandhill, kde je kamenná pláž a měly by tam být největší vlny. Vlny zrovna nejsou, ale kamenná pláž je super. Kameny dělají nádherné zvuky jak se převalují pod sílou vody, neuvěřitelně uklidňující, takže fotíme, někteří se zkouší vykoupat, ale pak už razíme zase dál – naplánovali jsme toho na dnešek dost.
Cestou míjíme nějaké vyhlášené kříže, které si podle Pavla musíme vyfotit, ale odoláváme. Jak jsou na hřbitově tak nás moc nepřitahují. Nakonec zastavujeme až u krásného výhledu na místní stolovou horu, takové zelené Uluru. Při focení si blíže všímám takových těch bobíků, kterými se na cestách značí pruhy. Zatímco u nás jsou plastové s odrazkami, tady je to kvalitní železo přibližně velikosti lidské nohy.
Vzhůru a dál, podél pobřeží cestičkou, na kterou se snad dvě auta nemohou vejít a odkud jsou krásné výhledy na moře. Nakonec dorážíme až tam, kam jsme chtěli – na útesy Slieve League, které se tyčí 600m na moře. Výhledy jsou božské, všude spousta ovcí a Pavel s Martinem mají tolik energie, že stoupají ještě výš, na nějakou vyhlídku. Naštěstí se zastavují na té první (pak jsou ještě další, které jsou výrazně dál), takže za chvíli jsou zpět a můžeme vyrazit zpět do nejbližší vesnice na oběd.
Oběd byl výborný a rychlý, Pavel s Martinem ho ještě zajídají zákuskem a pak už zase rychle pryč. Den se nám krátí, asi nestihneme vše co jsme si naplánovali. Jedeme nahoru a dolů (prudce dolů) až dojíždíme k vodopádům Assarancagh. Vodopády jsou sice super, ale potůček, který teče od nich výrazně lepší. Má neuvěřitelně tmavou vodu a nádherně odráží vše kolem. Pohádka.
Ještě dál, až na samotný konec, na pláž Maghera Beach, kterou by měly lemovat jeskyně. Pláž nacházíme, má krásně jemný písek a je ohromná. Nakonec nacházíme i jeskyně, ty jsou pro změnu krásně barevné. A tak se tak couráme naboso pískem, užíváme druhý den plný slunce, fotíme kde se co hýbne i nehýbne. Nakonec nás začne vyhánět příliv – voda ze začátku dost rychle stoupá, takže zahajujeme ústup a spěcháme do auta.
Začíná být na čase vyrazit směr domov. Pavel je trochu nervózní, protože to chceme vzít tím Severním Irskem, když už jsme si ho zaplatili, a on si zapomněl doma pas i občanku, takže řeší co bude. Nakonec není nic, ani z cedulí není moc poznat zda už jsme v jiné zemi nebo ne. Což je celkem pikantní, protože tady se používají míle, takže rychlosti musíme začít přepočítávat, abychom nejeli moc pomalu a vzdálenosti také, aby se nám to domů nezdálo moc blízko.
Nakonec Severní Irsko i úspěšně opouštíme a Pavel vymýšlí poslední zastávky – u dalších starých hrobek. Je trochu makačka je najít, ale nakonec se daří. Nejdřív objevujeme největší z nich – Newgrange, důkladně si ji zpoza plotu prohlížíme a fotíme, pak objevujeme i Dowth, kolem kterého jsme chvíli předtím jeli a na kterém není zvenku vidět vůbec nic a nakonec jedeme i kolem Knowth, na kterém není vidět vůbec nic a ještě je za několika ostnatými ploty.
Výlet končí, míříme směr Dublin za totální tmy (je asi 11 v noci), chvíli se hledáme v Dublinu, abychom vyložili kluky doma (Pavlova navigace se vybila a baterky na její nabití také, moje navigace také vybitá, Martinovo PDA sice nabité, ale nedaří se nám ho spárovat s GPS), což se nakonec daří, takže po půlnoci dorážíme k Pavlovi a hurá do postele.
Ráno odvážíme auto zpět do půjčovny, chvíli se hádáme o množství benzínu v nádrži, což se nedaří, ale když ho tedy chca nechca chceme doplatit, tak chlapík (ke kterému nás poslali) říká OK a my zdrháme co to jde. Procházíme se po městě, fotíme co se fotit dá, obdivujeme dvoupatrové autobusy točící se v miniuličkách, nepořádek v kanálu při odlivu, sérii lahví whiskey Jameson za 50 000€, bludiště v trávě a pak už zpět k Pavlovi pro věci a vzhůru na letiště.
Cesta na letiště je snad delší než z letiště, ale nakonec se daří a dorážíme na letiště, kde je zrovna požární poplach. Nikdo neví proč to zvoní a nikdo se nevzrušuje, v další 15 minutách se spustí ještě několikrát a všem je to jedno. Letadlo má zpoždění, ale nakonec nás odbavují a hurá domů, do Česka.
Odvážím si poznání, že v Irsku chodí do hospod v tlupách snad víc holky než chlapi (chlapskou tlumu jsme asi nepotkali, holčičích hned několik), že mi chybí vyfocený Irský kříž, že je Irsko velké a plné krásné přírody a že se v něm dají dělat krásné pěší výlety a pořád je na co se dívat. Už se těším někdy zpátky.
LinkJam
V pondělí 16. června spouští Bruce beta testování tohoto super duper úžasného nástroje, který slouží pro sdílení odkazů. Takže takové del.icio.us Dogear v Connections a spousta dalších serverů. Ale tohle běží na Dominu, budete to moci nasadit (předpokládám) ve firmě a vůbec, je to prostě skvělé.
Nezmiňoval bych to, kdybych nebyl v neveřejné betě a u Brucova článku se neobjevil screenshot na kterém je moje jméno a všechny Microsoft-oriented odkazy 🙂
Napiš komentář, díky!