Je to dlouhá doba, co jsme si s Janou vyráběli prstýnky. Tentokrát jsme vymýšleli, co dát Kryštofovi k narozeninám a Jana našla kurz výroby nožů, navíc speciální pro táty se syny, takže dvě mouchy jednou ranou.
O Lipnici nad Sázavou jsem slyšel už před lety jako o úžasném místě, ale nikdy tam nebyl. To místo je opravdu magické, takže kromě skvěle připraveného kurzu, který jel jako po drátkách, potkání dalších zajímavých lidí, strávení víkendu se synem, vyrobení vlastního nože, jsem si užil ještě to fantastické místo na kraji zatopeného lomu, který byl boží nejenom ráno na probuzení, ale i večer po sauně.
Vyrobit nůž zní jako věda, ale zvládli jsme to za méně než 24 hodin, do kterých se vešlo jídlo, spánek i výlet po okolí. A zvládli to všichni, včetně těch „malých“, cca desetiletých kluků, kteří se s tím rvali sami, bez výrazné pomoci dospělých. Jasně, čepele jsme měli hotové, šlo „jenom“ o to je zasadit do dřeva, které jsme si následně vytvarovali dle svých potřeb.
Postup v kostce:
- vezmi jednu čepel, vybírej pečlivě, každý materiál má jiné vlastnosti;
- vyber si dřevo na rukojeť – každé vypadá jinak jako polotovar a jako finální opracovaný výrobek;
- vyber si drobnosti na ozdobu;
- navrtej díru do dřeva, naaranžuj ozdoby před záštitu, vlož čepel, zalej pryskyřicí, počkej až zatvrdne;
- rašpluj, rašpluj, rašpluj, až má rukojeť tvar, se kterým jsi spokojen;
- smirkuj, smirkuj, smirkuj, až to je celé krásně hladké. Pak smirkuj dál, jemněji a jemněji;
- natři olejem a jdi dělat pouzdro.
Jo, pouzdra jsme si taky ušili. Kůži do tvaru vyřízli, slepili, díry na šití vyrazili, sešili, na tvar nožů roztáhli, navoskovali, výsledkem se navzájem chlubili.
Skvělý víkend. Víkend, kdy jsem nic nemusel, vše bylo zorganizované, užívali jsme si se synem sebe, přírody kolem, fyzické práce a odjeli s něčím, co máme každý jiný a přitom je to společné. A abychom byli inkluzivní, tak tam byla i jedna dcera, mámy žádné, ale kdo říká, že by se to nesmělo?