Vyrobit prsten? Žádná věda

Jsou to tak dva roky, co si Adam Marčan tweetnul:

Díky se dostávám na zajímavá místa. Dnes například podrobná exkurze zlatnické dílny. Kurz výroby snubních prstenů již brzy! 🙂

A já v tu chvíli věděl, že to budeme muset s Janou také někdy zkusit. Letos konečně nadešel ten správný čas, krátký okamžik, kdy se Jana neučí na žádné zkoušky nebo nejsme nikde rozlítaní.

Kurz na Naučme zakoupen, detaily s Bárou (lektorkou) doladěny, ubytování objednáno, hlídání prcků prarodiči dohodnuto a vyrážíme.

Cesta je sice delší, ale v takové pohodě jsem po D1 už hezky dlouho nejel. Pravda, roleta v pravém pruhu v jednu chvíli Nikču překvapila, takže si skoro překousla jazyk, ale jinak jsme jeli v zásadě v pohodě. Ubytovali se a my s Janou druhý den vyrazili do Frýdku-Místku vyrábět.

Aha!

Moje největší aha momenty celého dne:

  • při výrobě prstenů se používá naprosto normálně vypadající nářadí, byť je prý speciálně pro zlatníky a díky tomu řádově dražší;
  • při výrobě se používá překvapivě hodně síly, takže nám občas došla;
  • matné věci jsou hezké, ale mat se během pár měsíců vyleští a musí se znovu nanést;
  • bílé zlato je pořád trochu žluté, aby bylo bílé, tak se musí rhodiovat a to se stejně jako mat časem setře;
  • zlato je slitina a v Česku je registrováno cca 20 různých typů. Takže pokud přivezete zlato odjinud, tady ho budete chtít roztavit a vyrobit z něj něco jiného, tak vám na to pak Puncovní úřad nemusí dát punc;
  • sériově vyráběné prsteny se (typicky) odlévají, takže v materiálu jsou mikrobubliny. Což znamená, že až ho budete chtít zvětšit či zmenšit, tak je velmi pravděpodobné, že se zlatníkovi roztrhne a bude ho muset letovat dohromady. A to si zaplatíte, protože on vás na to samozřejmě předem upozorní;
  • všichni známe zlatníky a jejich “zástěry” (šosfel) pro zachytávání všech odřezků a pilinek. Nicméně ta slouží spíš k ochraně před padajícími rozžhavenými předměty. Sbíráním všeho odpadu v dílně a jeho vyčištěním se po mnoha letech dostane nazpět surovina v hodnotě pár (desítek) tisíc, takže nic zásadního. Současně si ale uvědomíte, kolik se toho muselo vynosit na botách ven nebo vylít do záchoda při vytírání.

Není to žádná věda

Tyčka, obyčejná tyčka. Přesně tou se začíná. Podle průměru prstu a požadované tloušťky prstene se spočítá kolik z ní je potřeba odštípnout a odštípne se. Normálně na klasické střihačce.

Bílé zlato v podobě tyčky - základní surovina při výrobě prstene

A pak se válcuje. A válcuje. A žíhá, aby se odstranilo pnutí. A chladí. A válcuje. A zase žíhá a chladí. Až se to vyválcuje na tloušťku, kterou pro výrobu prstene potřebujeme.

Vezmou se kleště a brutálně se to naohýbá do kruhu. Potřebuje to dost síly. Respektive konec potřebuje hodně síly. A je úplně jedno jak šišatý ten výsledek je.

Ohýbání zlata do tvaru prstenu

Pečlivě se mu seříznou konce, aby na sebe pasovaly. To se dělá “normální” lupénkovou pilkou, jenom ten list je výrazně tenčí než na balsu. Připomíná spíš vlas a každou chvíli praskne.

Pak se žíhá a žíhá, až se ty konce hezky sletují dohromady. Potom se to narazí na trn a kladivem se do toho buší, až je to hezky kulaté. A je na čase zkontrolovat, jak se trefila velikost.

Letování prstenu dohromady

Následuje válcovačka, na které se prsten hezky rozválcuje, aby na něm nebyly vidět ty rány od kladiva. Tím se případně zvětší, aby velikost seděla. Nebo se naopak narve do něčeho, co ho zmenší. Srazí se hrany, aby neřezaly. Leští se. A leští. A ještě leští. Prý běžně tak půl hodinky.

Vsadí se kameny. Zatímco to předtím zvládne každý trochu zručný – tedy i my – na tohle už se musí trochu (dost) umět. Jsou dvě metody, jedna těžká a jedna ještě těžší, kterou umí prý pár lidí v republice.

Puncovní úřad a další legislativní náležitosti a prsten je váš.

Takto to dopadne

Trvalo nám to asi čtyři hodiny, bez toho pořádného leštění. Stejně se prý postupuje při výrobě čehokoliv jiného, akorát to dá řádově víc práce, než ty naše jednoduché prstýnky.

Naše prsteny

Popravdě řečeno vůbec zlatníkům tu jejich práci nezávidím. Patlat se s některými těmi detaily, které nám na fotkách ukazovali, bych se opravdu nechtěl.

Co vy, zní to jako dobrý nápad vyrobit si vlastní prsteny? Neváhejte, je to super zkušenost.

A já budu přemýšlet, co bych si tak mohl vyzkoušet dál. Napadá mě třeba:

  • truhlařina – na to je kurz, třeba SŠ UAŘ
  • vytisknout a svázat knihu – zkusím třeba kurz na Naučme nebo Takuara, i když to je podle všeho bez toho tisku
  • zkusit si pekařinu – to zkusím zase před během u nás v pekárně se poptat
  • vyrobit si boty
  • vyfouknout si něco ze skla a odlít si zvon
  • zkusit si tesařinu (a tím myslím hrubou, jako je postavení dřevostavby nebo krovů) a pokrývačinu
  • podívat se na výrobu mincí, textilu, na skládání kontejnerů z ohromného trajektu (jak to mohou stihnout?)
  • řídit rypadlo (jo, takový to co má pár desítek metrů na výšku a opravy vyjdou na stamiliony), road train (ano, ty co mají cca 50metrů na délku) a ten ohromný náklaďák co jezdí v dolech, vejde se mu do korby barák a pak ještě jeden (a co je řídil chlapík, co prodal svůj život na eBay)

Koukám, celkem list věcí co si zkusit a to v něm zdaleka nejsou všechny. Vzhůru na ně!

2 komentáře

  1. Teda jeden by rekl, ze te dve deti zabavej a ty mas jeste cas vubec dumat o takovyhle vecech! Mezi moje ‚co bych si tak zkusila‘ patri treba ‚spat sest hodin v kuse‘ nebo si dat ‚klidny obed‘.☺

Zajímá mě tvůj názor