Heslo tohoto týdne (3. 9. – 6. 9.) zní APEC. Sydney dostala tu čest hostovat zástupce 21 zemí na zasedání APEC. Posledních pár týdnů se tedy nemluvilo o ničem jiném než o přípravách na toto zasedání a vše to bylo pojato dost vážně. Obyvatelé Sydney byli vyzýváni aby opustili město a aby se tak stalo, tak v pátek byly vyhlášeny prázdniny. Na obranu proti rebelům bylo celé centrum města obehnáno vysokým plotem a Sydney pořídila nové vodní dělo. Byla to celkem sranda sledovat reakce tisku na všechna provedená nebo plánovaná opatření. Kritika například neminula právě zmíněné vodní dělo, kdy bylo nutné několikrát testovat jak vlastně funguje, takže se spotřebovala spousta vody, a to jsou tady restrikce na vodu, kdy lidi nemůžou zalívat zahrady nebo umývat auta. Spousta dohadů byla také kolem plotu v centru města, protože spousta turistů, kteří přijeli v té době do Sydney byla zaskočena, že nemůžou do Opery a když si jí chtějí vyfotit, tak to mají včetně mříží plotu. Popravdě řečeno, všechna ta bezpečnostní opatření nebyla ani tak kvůli APECu samotnému, jako spíš kvůli příletu Mr. Bushe, který se rozhodl zůčastnit prvního ze dvou dnů zasedání.
APEC nás neminul ani ve škole, kdy jsme se v pondělí nebavili o ničem jiném. No, tak aby jste si to také užili, tak pro vás máme pár zajímavostí ohledně příletu Bushe, tedy konkrétně jeho doprovodu, který měli tvořit:
Air Force One + jedno identické letadlo, a plus ještě jedno letadlo, 2 nebo 3 transportní letadla, Marine One helikoptéra, a ještě jedna helikoptéra, Cadillac One, a ještě jeden Cadillac, několik aut tajných služeb, auta pro zaměstnance, auta pro tisk, ambulance, pět kuchařů, 50 poradců, 150 poradců národní bezpečnosti, 200 úředníků, 250 tajných agentů a Mr. Bush. Není divu, že Bushe tady všichni „milují“. On navíc ví, jak si vylepšit reputaci, protože se jen tak rozhodl, že by přijel už v úterý místo v pátek, takže všechna opatření musela být hotova o pár dní dříve a navíc se to celé značně prodražilo (né jemu, ale Sydney). Celá ta sranda stála 330 mil. AUD. Docela dobrá sumička ne? Docela nás zajímalo jak se na zasedání dopravoval třeba takový Putin a další zástupci, ale o tom bohužel nikde žádná zmínka nebyla. A také kolik by to celé stálo, kdyby Bush přijet neměl.
V úterý tedy přijel Bush a musíme říct, že místní Prime Minister John Howard je fakt ranař, protože dal přednost účasti na udílení cen v socceru před přivítáním Bushe. To bychom fakt byli netipovali. No jinak jsme si ve škole udělali test na to jací jsme cestovatelé – jestli jsme v pohodě, nebo panikaříme, nebo jsme sobci a ještě nějaké další pozitivní charakteristiky. Zatímco všichni měli ve finále nějaký mix charakteristik, tak jediná Jana měla u všech otázek stejnou chrakteristiku – „pohodář“. Simon (náš učitel) hned prohlásil, že s ní jede na dovolenou, což se Martinovi nějak nezdálo. Dovolím si malý komentář – po těch letech společných dovolených s Martinem už člověk může být jen pohodář (kdo zná naše historky nebo s námi byl na dovolené tak chápe, ostatní si bohužel můžou jen domýšlet). Pro ty, kteří nechápou, tak já tady nechápu, co tím myslí 🙂
V záplavě informací o APEC skoro zanikla informace o ročním výročí úmrtí Mr. Crocodille. Prý se jeho pořady vysílaly i v Čechách, což jsme tedy nějak nezaregistrovali, ale každopádně tady je to uznávaná osobnost a lidi ho milují. V televizi s ním opakovali nějaké pořady a fakt je, že to co předváděl s krokodýlem, bychom si troufli leda tak, kdyby to byl krokodýl nafukovací a i tak bychom možná přišli k nějakému úrazu.
Střed týdne je o volitelných předmětech a protože uznáváme rovnoprávnost, tak tento týden jde do školy Jana a Martin je doma (minulý týden to bylo naopak). Jana tentokrát vyráží do města do ACE college – což je škola na beauty therapies – tedy masáže, makeup, zdravá strava, fitness a ještě další spoustu věcí.
Budova ACE je v centru města a když jsme tam tedy slavně dorazili, tak nás usadili v místnosti, kde se dělají masáže a jako přednášející jsme dostali asi tak 200kg paní – vzor beauty a zdravého životního stylu. Po prvotních zmatcích, kdy se vyjasňovalo co jsme zač a co nám má říkat, zjistila, že nemá dataprojektor, takže nám její slavnou přednášku nechala vytisknout. Když jsme dostali papíry, tak nám tedy začala něco vykládat a potom na jednom chudákovi předvedla masáž rukou a my se měli rozdělit do dvojic a vzájemně si namasírovat ruce. Nastal však problém, protože nebylo dost masážního oleje, takže jsme zase čekali a čekali. Pak jsme se tedy začali masírovat nebo spíš „masit“, protože nikdo nevěděl jak se to dělá a jak moc může přitlačit a milá přednášející sice pravila, že nás obejde a zkontroluje jak to děláme, ale ve finále se nezvedla ze své židličky ani o píď (no pravda je, že se svojí postavou by se asi mezi ty masážní stoly těžko vešla). Byla jsem ve dvojici s 15letou Korejkou a byl to fakt zážitek. Když nám přednášející předváděla masáž, tak vysvětlovala, že máme jít po svalech a že citem poznáme, jestli jsou ztuhlé nebo ne a pokud jsou zatuhlé tak se máme snažit je rozmasírovat. Korejka tedy chytla mojí levou ruku a jela od zápěsti k předloktí, kde usoudila, že narazila na ztuhlý sval, takže se do toho opřela a mně málem vypadly oči z důlků. Zatímco ona radostně prohlašovala, že tam něco našla a hnětla ostošest, tak já se snažila popadnout dech a zastavit jí. Ruku jsem pak měla rudou ještě dvě hodiny. Abychom se nenudili, tak na nás čekala masáž nohou. Jedna Brazilka to psychicky nezvládla a odmítla masírovat, tudíž nemohla být ani masírována a nám přibyl do dvojice Brazilec. Tak jsme s Brazilcem namasírovali Korejku, pak s Korejkou Brazilce a na mě už jaksi nevyšla řada. No po zážitku s masáží rukou to snad bylo tak lepší. Jinak všechna čest masérům, protože na rovinu – já bych to dělat nemohla, nebo jen těm sympatickým, hezkým, nechlupatým. Po obědě už nás čekalo jen povídání o aromatherapy a očuchávání různých olejů, a pak už hurá domů.
Ve čtvrtek jsme konečně zase měli Hillary, takže nám to ve škole docela uteklo. Měla pro nás připravenou docela fajn zábavu, kdy jsme dostali na papíře napsaný text o APEC (jak jinak), ten jsme si jednou přečetli, a pak jsme na počítačích do speciálního souboru psali různá slova – členy počínaje a složitými výrazy konče a ono se to do toho textu doplňovalo a postupně se tak dával dohromady celý článek. Taková sranda, ale ve finále docela fajn. Večer jsme pak zabalili batohy na naší velkou cestu do Blue Mountains, protože jsme poslušní a dali jsme na radu hlav pomazaných, že máme opustit Sydney. No a navíc, když jsou v pátek ty oficielní prázdniny a my máme prázdniny i v pondělí kvůli začátku nového termu, tak by byla škoda toho nevyužít.