Read Green Initiative

Read Green Initiative I just read about this wonderful thing which offers you a magazine by your choice for one year for free. That’s amazing, there is just two problems – it is an electronic version of this magazine and you can order just one for free (or have more email addresses? ;-)).

They have a lot of paid magazines as well and I was surprised they have a few Czech ones also. Will you go for it?

Napiš komentář, díky!

Business Data Catalog v SharePointu

Jestli se mi na SharePointu něco líbí, tak je to existence business data catalogu (BDC). V podstatě je to taková obdoba LEI od IBM, asi o kousek méně mocná, ale k mým účelům naprosto dostačující.

Ta věc umožňuje napojení SharePointu na externí data, která umí získat přímo z SQL databáze (nejenom MS SQL), přes WebService, ODBC či Accessu. Pro mě tedy možností napojení více než dost. A takto získaná data je možno použít ve vlastních polích, která vytvoříme v seznamech; v rámci metadat v dokumentech (a jdou pak vyplnit přímo z MS Office, minimálně verze 2007); přímo zobrazit v rámci předpřipravených webpartů jako seznamy; vyhledávat v nich pomocí integrovaného vyhledávání nebo dokonce zadávat nové údaje či měnit existující. Zkrátka a prostě možnosti více než široké.

Celá ta věc je navíc relativně dost jednoduchá na konfiguraci – vlastní nastavení se provádí pomocí XML dokumentu, jehož struktura je popsaná (takže se dá napsat ručně). Pro nějaké jednodušší vygenerování souboru se dá použít ať už speciální program od Microsoftu (který je velký a úplně jsem jeho ovládání nepochopil) nebo pomocí BDC Meta Man prográmku, který se dokonce dodává v trial verzi, umožňující si to osahat.

Vlastní připojení zdrojů je jednoduché, pak už si člověk jenom natahá tabulky, které chce používat, prováže jejich primární klíče (a díky tomu je pak schopen v SharePointu udělat provázání seznamů a zobrazování souvisejících dat), nastavit filtry, podle kterých bude uživatel moci vyhledávat a pár dalších věcí. Na závěr toho celého vygeneruje XML dokument a je to.

BDC Meta Man

Tady je ta první část, v rámci druhé části ještě musí (alespoň v případě BDC Meta Man) ten soubor trochu poladit – konkrétně nastavení bezpečnosti. Standardní část o připojení k systému se nahradí něčím podobným tomuto:

 <LobSystemInstances>

  <LobSystemInstance Name=“K2_QGIRInstance“>

     <Properties>

       <Property Name=“DatabaseAccessProvider“ Type=“System.String“>SqlServer</Property>

       <Property Name=“AuthenticationMode“ Type=“System.String“>RdbCredentials</Property>

       <Property Name=“RdbConnection Data Source“ Type=“System.String“>Jméno serveru</Property>

       <Property Name=“RdbConnection Initial Catalog“ Type=“System.String“>Jméno databáze</Property>

       <Property Name=“RdbConnection Integrated Security“ Type=“System.String“>false</Property>

       <Property Name=“RdbConnection Pooling“ Type=“System.String“>true</Property>

       <Property Name=“SsoApplicationId“ Type=“System.String“>Jméno SSO</Property>

       <Property Name=“SsoProviderImplementation“ Type=“System.String“>Microsoft.SharePoint.Portal.SingleSignon.SpsSsoProvider, Microsoft.SharePoint.Portal.SingleSignon, Version=12.0.0.0, Culture=neutral, PublicKeyToken=71e9bce111e9429c</Property>

     </Properties>

   </LobSystemInstance>

 </LobSystemInstances>

V tomto případě jsem nastavil přístup, který bude používat SSO nastavené v rámci SharePointu a jak jsem pochopil, tak je to jediná šance, jak se spojit s databází běžící na jiném serveru. Druhou možností (pokud vše běží na jednom serveru) je v položce AuthenticationMode uvést RevertToSelf.

XML soubor připraven a nyní chybí jediné – naimportovat ho do SharePointu. Jednodušší už to opravdu být nemůže (a trochu mě až překvapuje, že je to tak jednoduché, když vidím tu složitou nasazení třeba nově vyvinutého řešení v SharePointu) – na příslušné stránce se zvolí import, vybere se soubor a počká na výsledek.

Nastavení aplikace v rámci MOSS

Hezké je následné nastavení bezpečnosti – ta jde totiž nastavit jak na celou naimportovanou „aplikaci“ tak na její jednotlivé části – tabulky, ze kterých je složená.

A úplný závěr je krásný – na stránku se přidá webpart zobrazující business data, vybere se aplikace, ze které čerpá data, nastaví zobrazení a je hotovo. Případně se dodá druhý webpart zobrazující související data (filtrovaný na základě výběru v předchozím webpartu) a celé to krásně funguje. Vlastně má to jedinou vadu – není tam žádná podpora AJAXu, takže se vždy překresluje stránka a to je trochu otrava.

Takže my máme třeba na našem intranetu seznam partnerů, k nim souvisejících osob a aktivit, to celé natažené z K2.

BDC v praxi

K jednotlivým tabulkám se navíc dají přidat akce – tedy třeba zobrazit adresu na mapě, vytočit telefonní číslo a další, které vás napadnou.

Další možností je použít business data jako hodnotu v rámci jiného seznamu – třeba seznamu odeslané pošty. Celé je to zase jednoduché – při definici pole se vybere jako typ business data, určí se tabulka a pole a ještě se může určit dodatečné pole, které se automaticky dotáhne – takže vyberu firmu a k ní se mi automaticky dotáhne adresa. Opravdu hodně pěkné.

BDC jako další pole

Napiš komentář, díky!

Do desíti – s Petrem Kuncem

Petr Kunc Petr Kunc, v dnešní době pravděpodobně jeden z nejznámějších lidí v české IBM. A k té spoustě práce, kterou IBM přináší, má ještě čas blogovat o věcech, které se tam dějí a o kterých bychom všichni měli vědět. Otázkou je, zda se na věci dívá stejně jako business partneři a zákazníci. Co myslíte?

V IBM už jsi nějakou dobu, jaký byl ten přechod od partnera do IBM a současně z v podstatě technické pozice na pozici více obchodní?

        Když se nad tím zamyslím, tak hlavní rozdíly jsou následující. Nedělám už každodenní běžnou administraci, tedy starání se o konkrétní systém, aby běžel, obsahoval poslední verze, rozšiřoval se atd. Místo toho pomáhám tyto systémy budovat a rozbíhat. Dále už na tom pokračuje klient s partnerem.

        Další náplň je v principu podobná, tj. technická podpora prodeje. Software musíš znát po technické stránce, tj. ovládat instalace, upgrady, propojování, bezpečnost, a zároveň umět srozumitelně předvést, vysvětlit a podat jak technickým, tak netechnickým zástupcům klientů. Co se liší, je rozsah. Teď pracuji na větších zakázkách s většími společnostmi, které mají větší a rozmanitější požadavky.

        Rozdíl je dále v množství informací, ke kterým máš přístup. To jsem začal objevovat hned první dva dny v nové práci. Člověk má přístup k tolika zdrojům, databázím, úložištím, FTP, wikinám… Stačí je jenom postupně objevovat a pomocí vzájemných odkazů se dá dostat od jednoho zdroje k druhému. A v té orientaci také hodně pomáhají právě lotusové produkty; ostatně velká část uživatelského rozhraní je v IBM vytvořena pomocí notesových databází (přístup přes web či klienta LN), intranetového Portalu, týmových a osobních prostor na Quickru či individuální publikace v Connections.

Jaký z produktů Lotus ti připadá nejzajímavější a proč?

        Z těch úplně nových lotusových produktů využívám osobně nejvíce „social sharing“, tedy QuickrConnections. Dokumenty, které člověk sám vytvoří (návody, prezentace, postupy, videa, kódy, obrázky) nebo někde získá, nahraje na Quickr server či na ně odkáže z Connections. Tj. o publikovaný obsah se starají sami koncoví uživatelé, ne žádná centrální pověřená autorita. Soubory se dají nalézt pomocí fulltextového vyhledávání nebo podle tagů, kterými soubor označil autor. Navíc si můžeš v systému nastavit určitá klíčová slova nebo jména autorů a systém ti podle toho neustále sestavuje takovou určitou výstřižkovou službu filtrovanou právě podle zadaných požadavků.

Když se zákazníci ptají po nějakém řešení, předpokládají, že s ním vystačí tak, jak přijde „v krabici“, nebo už dopředu plánují, jak si ho nechají upravit a co vše do něj budou chtít doprogramovat?

        Většina klientů žádá úpravy či doprogramování, chtějí tam přidat něco svého. Každá firma má trochu jiné zvyky a procesy, které přirozeně vyžaduje mít v softwaru, jež bude používat. Lotus tuto možnost nabízí, což je jednou z jeho velkých výhod. Lotus Notes/Domino není jenom poštovní a kalendářový systém, uděláš si v něm celou firemní agendu. U Portálu je to ještě jasnější. Je určen k tomu, aby jsi si jej rozšířil k obrazu svému a připojil, k čemu potřebuješ. Dá se řící, že ze všech produktů  klienti „krabicově“ používají nejčastěji Sametime, tedy jen si jej nakonfigurují bez dalších vlastních úprav.

Nemáš pocit, že používání Lotus Connections a využívání pouze zdrojů, na které jsou v nich odkazy, zhorší dostupnost informací, protože všichni budou líní vyhledávat informace mimo a přidávat odkazy?

        Když potřebuji najít určitou informaci, tak hledám, dokud ji nenaleznu. Pokud ji nenajdu na firemním intranetu či připravených a otagovaných stránkách (to jsou ty zmiňované Connections), tak přirozeně hledám dál na internetu. Pokud se však jedná o nějakou interní záležitost, tak jdu automaticky na Connections. Takže zhoršit dostupnost informací to jistě nemůže, jenom mě to dovede rychleji k určité množině stránek (zpravidla těch, které mají souvislost s předmětem podnikání firmy).

        Z lidí, kteří vyhledávají přes naši hlavní intranetovou vyhledávací stránku, jich polovina klikne na výsledky vracené „hrubým“ fulltextem a druhá polovina na odkazy, které vedou do interní implementace Connections, tedy hlavně na příspěvky interních blogů nebo „bookmarkované“ stránky.

Pokud se zákazníci ptají po vývoji řešení, mají představy převážně o řešení na bázi plného klienta, webového klienta nebo mobilního zařízení?

        Obecně je webový přístup v nějaké míře vyžadován. Ti, kteří přesně vědí, co chtějí, poptávají ještě plného klienta. Přistup k datům z mobilního zařízení bývá často jenom vítané vylepšení, nejedná se však o nic, co by zásadně ovlivňovalo výběr softwaru.

Co je takový nejčastější problém, který zákazníci nejčastěji chtějí řešit?

        Rozhodně dokumenty. Někam je chytře ukládat, nastavovat práva, vyplňovat košilky, schvalovat, a to buď „tlustě“ (Lotus Notes) nebo „tence“ (Quickr).

        Dále intranet. Každý si pod tím představuje ovšem něco jiného. Někteří volí již zmíněnou „tenkou“ variantu, tedy webový přísup k firemním dokumentům. Další přidávají publikování článků v redakčním systému. A jiní zase požadují zastřešení většiny existujících firemních aplikací do „nějakého portálu, který vydrží“, tedy splní jejich požadavky na integraci různorodých systémů, zvládne velkou zátěž a výrobce počítá s jeho podporou a vylepšováním i do budoucna.

8.0.2 jsou venku, česká verze za dveřmi – jak reaguje trh, jsou zákazníci natěšení na migraci, nebo se té zásadní změny trochu bojí a vyčkávají?

        Nové zakázky už dostávají osmičky, ať už se jedná o plně aplikační Domino nebo „podpůrné“ Domino (pod Sametime, Quickr, jako LDAP či back-end platforma pro rychlý vývoj aplikací do Portalu). Zprávy od partnerů a klientů říkají, že servery upgradují  bez jakýchkoli potíží a klienti buď také, nebo podle vnitřních směrnic čekají na nějakou hromadnou akci, jako je například výměna hardwaru nebo sestavení nové klonovací image.

Vývojáři se postupně učí nové a nové programovací jazyky. Nejdřív stačily @Formule, LotusScript, přibyl JavaScript a už dlouho se mluví o nutnosti znalosti Javy. Jak to vidíš, opravdu se tu Javu budou muset naučit? Co jim to přinese?

        Znalost Javy potřebuješ, pokud musíš pracovat a tvořit v Javě. Z lotusových produktů se to týká programování portletů do Portálu a psaní pluginů do Eclipse (Sametime či LN8). Jistě, pro tvorbu aplikací pro Lotus Domino či rozšíření do Lotus Notes (např. pro určité kompozitní aplikace) můžeš použít Javu, ale není to nic povinného, je to prostě další možnost volby navíc.

Napiš komentář, díky!

Hannah – sleva 20%

Sleva Hannah Pokud někdo z vás plánuje nakoupit do Vánoc něco u Hannahu, tak má skvělou šanci na to dostat 20% slevu.

Sleva se vztahuje na internetové objednávky na adrese H2OManiaks.com/hannah, takže vyberte a vyzkoušejte v obchodě a pak objednejte tady.

Za ty lidi mohu ručit, už je znám hezkou řádku let, dostanete to včetně všech paragonů a záruk přímo ze skladu Hannahu, sleva je pouze díky dohodnuté marketingové akci, nejedná se o žádné výprodeje a podobné věci.

Napiš komentář, díky!

Java versus .NET

A while ago I wanted to check which platform is better for development – Java or .NET. I spent a long time on the Internet, found a lot of articles and none of them helped me with it. If you are in the same situation, here is some summary of what I found.

O’Reilly provides nice comparation side to side on the basic level. Worth look at as introduction. eWeek in 2006 meant that .NET already beated Java, while ComputerWorld (2002, pretty old) meant it is more important to think about integration of these two technologies and ADTMag agreed with it. Mindview also agrees that you’ll use both at the end, Java is just older and .NET will consider more new people (which is true at least at our schools).

Veridicus just lists the pluses of both platforms (and speak about C# on .NET side), Graham Glass think Java is nice in its portability while .NET has pluses as well. On the other hand Charlie Collins think that .NET mean just a lot of spent money while Java offers a lot of opportunities.

Then there are articles on JavaWorld, which, at the end, just say nothing. Baseline didn’t taky any side as well.

JJFlash meant that it doesn’t depend on the language but of people and I think he is right.

Then I found some older whitepaper and it looks like Java is a bit better. Also Yahoo answers agree with it. Watsh Rajneesh wrote an article about not completely true statements regarding Java. And Payton Byrd meant that Java compared to huge project while .NET means a small one.

Finally there is Brennan with his article while he prefer .NET and I also found some salary comparison and it looks like Java people have bigger salary (just a bit).

OK, I don’t know which one is better and for me it really looks, there is nothing like better in general, maybe better in some area. So, let’s find what is better for you right now.

Napiš komentář, díky!