Sobota 17. 11. Hanka dostala za úkol, že má ráno vzbudit Martina a Janu v sedm hodin, ale to chudák netušila jaký je to nadlidský úkol. Podařilo se jí to až na potřetí. Po koupeli jsme se pomalu chystali na snídani, když se Hanka zeptala, co to bylo za zvuky, že to znělo jako bouřka. Jana si dělala srandu, že to je svolávání na snídani. Nicméně se nechala Hankou přesvědčit a šly sebrat prádlo. Poslední kousky už sbíraly za jemného deště a sotva sebrali poslední ponožku tak začal pěkný slejvák, takže akorát doběhly pod střechu vedlejší budovy. Jana nechala prádlo Hance a běžela k autu, kde byl Martin zamotaný ve stanu, jak se s ním rychle snažil schovat pod zvednutý zadek auta.
Jana někde vyhrabala deštník a došla pro Hanku s prádlem. Vydali jsme se na snídani, kde jsme pobyli docela dlouho a rovnou se pak přesunuli k počítačům a internetu. Déšť se střídavě mění z jemného poprchávání a ukrutný slejvák, a když se Jana vydává do auta pro počítač a mobil, tak je to zrovna někde v té fázi směrem ke slejváku. Popojíždí autem blíž k jídelně a s deštníkem a věcmi se vrací zpět. Chvilku si tady ještě lenošíme a déšť mezitím ustává. Jdeme si vyčisti zuby, nafasovat vodu do kanystrů a vyrážíme na cestu.
Projíždíme městečkem Maryborough, kde to moc zajímavě nevypadá a zastavujeme v informačním středisku v městečku Gympie. Hned vedle informačního středika je super rekreační area s jezírkem, kde si dáváme oběd a studujeme průvodce a brožurky, kam se vydáme dál.
Rozhodujeme se pro pěší procházku kolem jezírka, kde je neuvěřitelné množství vodních ptáků všech druhů, barev a velikostí.
Vyrážíme autem po historické cestě napříč Gympie a zastavujeme u shopping centra na nákup. Zapomněli jsme koupit známky na pohledy, takže se vracíme zpět do centra města na poštu, ale tam mají zavřeno. Bodejť by ne, když je sobota odpoledne. Opouštíme tedy Gympie a jedeme směrem na Noosa Heads
do národního parku. Zastavujeme se v informačním centru v městečku Tewantin abychom nafasovali nějaké podrobnějčí mapky než máme. Zjišťujeme, že na Noosa Heads se nedá kempovat, a že se musíme ubytovat v některém z caravanparků, které mají víc než vysoké ceny. Rozhodujeme se popojet na Noosa Heads a zjistit, jak ten národní park vlastně vypadá, a jestli to stojí za to tu zůstat do zítřejšího rána.
Na Noosa Heads se dá jet buď po silnici nebo ferrynou, za kterou se samozřejmě platí a ne zrovna málo. Volíme vlastní dopravu. Cestou projíždíme Noosa Sound a Noosa Hill, což jsou taková hodně luxusní přímořská letoviska. Trochu bloudíme, ale nakonec šťastně dojedeme až k parku. Je tady několik procházek, tak si vybíráme nejdřív tu nejkratší, protože už je pět hodin, takže do setmění moc času nezbývá. Pak však měníme plán, protože Hance se víc líbí cesta mezi eukalypty, takže se vypravujeme na ní s tím, že neuděláme celé kolečko, to je moc dlouhé, ale někam dojdeme, a pak se vrátíme stejnou cestou zpět.
Dnešek je asi ve znamení bloudění, protože nemůžeme najít začátek oné okružní trasy, tedy přesněji řečeny holky jí nemůžou najít. Ještě že s sebou mají Martina. Cesta vede do kopce na Noosa Hill, odkud by mohl být docela hezký výhled kdyby tu kolem nerostlo tolik stromů. Takhle holt není vidět nic. Koukáme po okolních stromech a hledáme koaly, ale úspěšnost je nulová, jen jedna nalezená sova. Vracíme se zpět na parkoviště a rozhodujeme se, že tohle nám z parku stačilo a že se sem tudíž nemusíme už vracet. Park je to hezký, ale spíše rekreační než národní. Každopádně je ale hojně využívaný, protože parkoviště bylo nacpané k prasknutí. Lidi sem chodí běhat, procházet se, relaxovat a na místní pláže surfovat.
Koukáme do chytré knížky a hledáme si nějaký cenově a vzdálenostně přijatelný kemp. Cestou jedeme podél Coastal Walk, což by prý mělo být super místo na spatření koal, takže Martin na jednom místě zastavuje a vyhání holky ven z auta, že támhle na tom stromě je koala. No něco, co připomíná koalu tam je, ale koala to rozhodně není. Vzdáváme to a jedeme přímo do kempu Yandina caravan park.
Nejsme moc hladoví, takže dáváme jen malou lehkou večeři. Martin sepisuje výdaje za posledních pár dní a pak už hurá spát. V noci je pořádný slejvák, takže Jana s Martinem mají ve stanu trochu mokro, ale dá se to přežít.
Najeto kilometrů dnes: 252
Najeto kilometrů od počátku cesty: 13 934