Den 38 – Rockhampton – Bundaberg

Pondělí 12. 11. Budíček jsme si dneska posunuli „až“ na sedmou, abychom dospali to včerejší vstávání kvůli ptakopyskům. Ráno probíhá v klídku a pohodě. Nejdřív všichni projdeme důkladnou očistou, potom v klídku posnídáme, uklidíme trochu v autě, a po dvou hodinách od probuzení vyrážíme. První zastávka je v informacích, kde kupujeme pohledy a zjišťujeme, že tady opravdu asi stojí za vidění hlavně botanická zahrada, jejíž návštěvu už jsme si naplánovali.

Sedáme tedy do auta a vyrážíme do Rockhampton Botanic Gardens & Zoo. Jdeme do kanceláře nafasovat mapičku a zjišťujeme, že tady v akvárku mají malého sladkovodního krokodýla a výstavu pavouků. Holkám se pavouci mooooc líbí.

Výstavka pavouků

Vyzbrojeni plánkem vyrážíme do zahrad. Nejdříve se zastavujeme u zahrady kaktusů a sukulentů,

Kaktusy

pak jdeme do japonské zahrady,

Japonská zahrada

pak do zahrady tropického ovoce,

Mangovník

no a pak kolem mangovníků ke klobásovníku – Sausage tree. Holky měly takový hlad, že se hned zakously.

Klobásovník

Od rostlinek jsme plynule přešli do Zoo. Nebyla nijak velká, ale k vidění tady toho bylo víc než dost. Měli tady ptáky, opice, klokany, koaly, dinga, krokodýli, kasuáry a ještě pár dalších zástupců fauny.

Páv a pštros

Čas utekl víc než rychle, takže jsme nasedli do auta a vyrazili koupit si něco k obědu. No a pak už hurá na BundabergUkaž na mapě. Cestou jsme zastavili u piknik arei na oběd a těsně před pátou jsme byli v Bundabergu v informačním centru. Tady jsme si zarezervovali a zaplatili noční pozorování hnízdících želv v oblasti Mon ReposUkaž na mapě.

V chytré knížce jsme si našli kemp a vyrazili do něj. Martin nastudoval, že pozorování želv se může protáhnout až na 6 hodin, takže jsme si rychle udělali k večeři špagety, vydolovali teplé oblečení a vyrazili směr Mon Repos. Když jsem přijeli na místo, tak už tady čekala spousta lidí. Všechno začalo v sedm hodin, kdy nás přišel přivítat ranger a ohlásil, že želvy mají nějaké zpoždění, takže je otázka jestli nějaká dnes v noci dorazí. Pak nám sdělil, že normálně promítají filmy na velké plátno, ale protože mají pokažený promítač, tak nám to budou ukazovat jen v televizi. Taky jsme se dozvěděli, že dneska je nás fakt málo, takže budou jen necelé dvě skupinky. Jak jsme zjistili v průběhu večera, tak tady taky mívají v jeden večer skupinek 6. No potěš boha, už takhle jsme se sem sotva vešli.

Vchod do Mon Respo

Po optimistickém zahájení jsme všichni prošli přes pokladnu a dostali nálepky, do které skupinky patříme. Rozptýlili jsme se po informačním centru a studovali, co tady na stěnách o životě želv píšou. Centrum bylo založeno jedním nadšencem a už od roku 1968 probíhá monitoring želv. V půl osmé na nás čekalo promítání, kde jsme si zopakovali většinu toho, co jsme se sami předtím dočetli a dozvěděli se ještě něco navrch.

Tak například, želvy připlouvají hnízdit na Mon Repos mezi listopadem a únorem. Kladou tu vejce v tomto období klidně i 6x a v každé várce je až 200 vajíček. Po dokončení náročného úkolu odplouvají zpět do „feeding“ oblasti, která může být až 2 500km vzdálená. Z vajíček se v průběhu ledna až dubna líhnou mláďata, která si počkají na chladnou noc a hromadně si to pak nasměrují do moře. Jako orientační bod jim slouží světlo, takže nejnižší bod na obzoru oceánu. Pokud je náhodou v okolí pláže, kde se narodí, nějaká svítící budova nebo ulice, tak je to může zmást a namíří si to tím směrem a uhynou. Když se dostanou do oceánu, tak tři dny plavou, a pak se „ztratí“. Dalším rokům jejich života se říká „lost“ roky, protože se neví, kde vlastně jsou. Dospělosti dosáhnou kolem 30 roku svého věku a v té době se samice vracejí do oblasti kde se narodili, aby tady zahnízdily. Samci se po narození už nikdy nevrátí zpět na souš, jen se krmí a páří. Samice se během páření spáří až s 50 samci, aby zaruřila genetickou diverzitu. Sperma samců si skladuje ve svých pohlavních orgánech a použije je až když se dostane do hnízdící oblasti, kde začne oplodňovat svá vajíčka. Z cca 1000 narozených želv se jen jedna dožije dospělosti.

Ze sedmi druhů želv se v Austrálii vyskytuje 6 z nich. Želvy kladoucí vejce na Mon Repos jsou z více než 90% loggerhead turtles. Objevuje se tu i nějaká ta flatbackgreen turtle. Největší želva je kareta velká a váží prý až tunu a měří dva metry. Pořádný macík, co říkáte.

Po promítání jsme tak různě bloumali po centru a čekali, až se ozvou z pláže, že připlavala nějaká ta želva. Bohužel čas běžel a nic se nedělo. V půl jedenácté začalo další promítání s dalšími informacemi a taky překvapení. Z výzkumného ústavu, který je hned vedle centra nám přinesli tři dvoudenní mláďata flatback turtle. Všichni jsme si je mohli pohladit a taky vyfotit. Jak z takových pindíků vyrostou metrové želvy to je fakt záhada. Rangeři drželi mláďata mezi dvěma prsty, aby měla prostor a ta si myslela, že jsou v oceánu, takže máchala ploutvičkami jak o život.

Želvátko

Vydrželi jsme ještě chvilku na promítání, ale v půl dvanácté jsme to vzdali a rozhodli se vydat do kempu. Pro dnešek fakt stačilo.

Najeto kilometrů dnes: 374

Najeto kilometrů od počátku cesty: 13 505

Napsat komentář