Den 37 – Eungella NP – Rockhampton

Neděle 11. 11. začíná budíčkem v šest hodin. Honem na záchod a umýt oči, abychom dobře viděli a hurá na ptakopysky. Musíme se kousek prodrat křovíma, ale úzká cetička nás vede, takže se nemůžeme ztratit, a za chvilku jsme u Platypus swimmingpoolu neboli zátočiny, kam se chodí koupat ptakopyskové. Jdeme si stoupnout na písečný výběžek a potichu tady čekáme až se objeví nějaké zvíře. Za chvilku se jedno objevuje, ale není to ptakopysk, ale želva.

Želva místo ptakopyska

No co, kvůli želvě tu sice nejsme, ale proč bychom si ji neprohlédli. Za nějakou chvilku se postupně na různých místech objevují další želvy a po pár tempech zase mizejí pod vodu. Ptakopysk však pořád žádný. Po třičtvrtě hodince to vzdáváme a jdeme zpátky k autu udělat si snídani. Po snídani vyrážíme na obhlídku kempu za denního světla. No není to špatné, ale včera večer za tmy to vypadalo poněkud romantičtěji, než teď za denního světla. I ten chlapík, co v noci vypadal jak Krakonoš teď vypadá jen jak někdo, kdo se zapomněl poslední rok holit.

Podle informačního šanonu tady bydlejí různí umělci a je to vidět. Nejen že tu jsou různá „umělecká“ díla, je tady taky docela slušný čurbes. Všude kolem se tu v křoví povaluje různé haraburdí, jako jsou stará kola, pračka, spousty dřeva atd. Jdeme se podívat, jak vlastně vypadá „Honeymoon“ chaloupka, a po pravdě je to spíš chatrč, ale pravda je, že má uvnitř nad postelí protikomáří síť.

Jdeme si pobalit věci a vyrážíme dát ptakopyskům ještě jednu šanci. Kdo prý má náladu, tak si může k zátočině zajít během dne, vzít si s sebou knížku a zkusit tu na ptakopysky počkat. Martin s Janou si berou časopisy, co přivezla Hanka, která se rozhodla být vrchním pozorovatelem a nebere si nic.

Jsme podobně úspěšní jako ráno, vidíme nějaké ty želvy, spousty ryb a rybek a Jana vidí malého krokouše (krokodýla) – no ve skutečnosti je to kus dřeva pod vodou, který při troše fantazie možná vzdáleně opravdu připomíná krokodýla (konečně to přiznala, ale nechtělo se jí ;-)).

Smiřujeme se s tím, že ptakopysky holt dneska neuvidíme a výrážíme autem dál do parku k Finch Hatton Gorge. Tady podnikáme okružní 1,2 km dlouhou procházku k Araluen Falls. Vodopády vypadají pěkně a pod nimi je jezero, které podle barvy vypadá fakt dost hluboké. Jana se kupodivu nedá přesvědčit, aby si šla zaplavat.

Martin u Araluen Falls

Procházka ve skutečnosti není okružní, ale tam i zpět se musí po stejné cestě. Vracíme se tedy zpět a na konci cesty se Martin s Janou rozhodnou si vyklepat boty, a zatímco Martin vyklepe jen pár kamínků, tak Jana zjišťuje, že má v botě pijavici. No naštěstí je v botě a ne na noze. Martin s Hankou se rozhodnou ji chytit, ale místo toho ji zaženou dál do boty, a pak ji dokonce v té botě ztratí. Jana tedy dokulhá k autu s jednou nohou bosou a u auta si pijavici v botě najde sama. Martin ji bravurním chvatem vytáhne a zkoumá, kde to má hlavu a kde zadek.

Pijavice v Janině botě

Varujeme lidi, co zaparkovali vedle nás a chystají se na stejnou procházku, že by možná nebylo od věci vyměnit sandály za pevnou obuv, že tu jsou pijavice. Během chvilky už mají na nohách pohorky. Studujeme průvodce, co dál a rozhodujeme se dojet do městečka RockhamptonUkaž na mapě. Asi po hodině jízdy zastavujeme v městečku Sarina, kde si najdeme piknikovou areu s BBQ grilema a grilujeme si k obědu párky. Mňam.

Do Rockhamptonu dorážíme za světla a ubytováváme se v kempu Riverside Tourist Camp. Zatímco Martin s Hankou vaří večeři, tak Jana se snaží snížit zpoždění v psaní deníku. Poletuje tu docela dost komárů, takže se po večeři uchylujeme do televizní místnosti, kde Jana píše a píše deník a Martin s Hankou plánují další část cesty.

Najeto kilometrů dnes: 421

Najeto kilometrů od počátku cesty: 13 131

Napsat komentář