Noc na sobotu 3. 11. byla krásná a dlouhá, vyspali jsme se úžasně. V klidu tedy snídáme, prohlížíme letáky, co jsme nafasovali a konečně zjišťujeme, kam jsme to vlastně přijeli. Někde v okolí by prý měly být nějaké „lava tubes“, což zní zajímavě, ale vůbec to neříká nic o velikosti a co čekat. Tak to bychom vidět mohli, je to rarita, která vznikla před pár tisíci lety, kdy tudy tekla láva, která na povrchu ztuhla, nicméně pod tuhým povrchem ještě tekla až vytekla a nechala za sebou díry.
Jdeme zjistit podrobnosti kudy tam vyrazit a zjišťujeme, že se to dá vidět jenom se zaplacenou tůrou, která vyrazila ráno v osm. Tedy přesněji řečeno před půl hodinou. Další tůra se koná o půl jedenácté, ale moment – jenom do konce října. Tak to bychom měli, další den tu čekat nemůžeme, takže tohle holt neuvidíme. Tak se alespoň díváme na fotografie, jak vlastně ty „lava tubes“ vypadají. A ony jsou to ohromné tunely, skoro větší jak od metra. Tedy spíš takové velké jeskyně, což nás trochu odradilo, mysleli jsme, že to bude něco malého roztomilého. Velké tunely vidět nemusíme. Taky zjišťujeme, že kemp tu byl vybudován rodinou, která lávové tunely objevila, a pak koupila okolní pozemky, získala licenci a začala tady provozovat turistickou atrakci. Tomu se říká podnikatelský duch.
Procházíme se tedy kempem, aby ho i Jana viděla celý a hlavně za světla. Všude je tu spousta zvěře – papoušci se koupou v pítku, klokani spí uprostřed cest. Spát se tu dá pod vlastním stanem, v karavanech, ve stálých luxusních stanech nebo ve vagonech – což je tedy velice luxusní bydleníčko.
Tak to bychom měli, vzhůru směr Cairns, kam dnes bezpodmínečně musíme dojet. A cestou ještě chytit mobilní signál, abychom potvrdili potápění. To se začíná jevit jako větší oříšek, pokud jsme o tom ještě nikde nepsali, tak 80% času jsme bez mobilního signálu. Ten prostě do outbacku ještě nezavedli.
Cestou míjíme větrnou elektrárnu, kterou samozřejmě musím prozkoumat. Turbín je tady spousta, k tomu informační tabule s tím kolik to stojí a jak moc energie to přinese, včetně návratnosti. Zajímavé třeba je, že se to celé vezlo z Evropy na několika lodích a pak, tuším, každá turbína zabrala pět kamionů. Vítr tady ale opravdu fouká, je to vidět i na stromech okolo.
Nakonec se nám podaří signál mobilu chytit až v Athertonu, kde si dáváme i oběd a potvrzujeme potápění. Do sedmi večer se musíme zastavit na základně a vyzkoušet vybavení, ale to bychom měli stihnout v pohodě, zbývá nám 70km a je teprve brzké odpoledne. Jana řídí jak malý ďábel a posledních 20km si opravdu vychutnává – jsou to husté serpentiny kolem hory – nejdřív do kopce a potom z kopce. Na konci už má dost, ale zvládla to, holka jedna šikovná, a Cairns
je na dohled.
Dojíždíme do města, zastavujeme na informacích a ptáme se na ubytování. No, moc tady šikovné nejsou a rady žádné pořádné nedávají. Tak koupit pohled pro rodiče a hurá směr ProDive, zkoušet výstroj. To je naprosto bez problémů, lidi jsou fakt super. Pak se ptají odkud nás mají ráno vyzvednout a když říkáme, že ještě nebydlíme, tak radí pár dobrých kempů, ke kterým rovnou vyrážíme.
Hned ten první je rozumný, auto tam můžeme nechat zatímco se budeme potápět a navíc je pokrytý signálem internetu. Ubytováváme se, hlásíme do ProDive odkud nás mají zítra vyzvednout, využíváme bazénu, sprch i kuchyňky a ještě vyřizujeme emaily. Tedy jen tak zběžně, internet je omezen na 50MB stažených dat, takže musíme rychle a opatrně. A blog zase publikovat nejde, probůh proč to mají vždycky tak zabezpečené? Ještě zapřemýšlet, co vše budeme potřebovat na lodi, zabalit to a do hajan, ráno nás čeká budíček v 5:00.
Najeto kilometrů dnes: 284
Najeto kilometrů od počátku cesty: 11 443