Sobota 20. 10. Včera jsme se usídlili v Adelaide v domě Ute, takže jsme zase po nějaké době spali v normální posteli. Nevíme jestli to bylo tou postelí nebo budíčkem posunutým až na osmou hodinu, ale vyspali jsme se jak budulínci. Využíváme toho, že má Ute pračku a pereme první várku našich věcí. Po ranní sprše pak následovala snídaně ve velkém stylu. Stůl pro šest lidí jsme naplnili ze dvou třeti věcmi a fakt jsme si to užili.
Po vydatné snídani jsme se všichni tři nasoukali do vaníka, vydali se směr Barossa Valey, největšího producenta vína v Austrálii, který je navíc mezinárodně uznávaný. Vaník vezl poprvé tři lidi (tedy poprvé, co cestuje s námi) a chvílemi to bylo docela znát. Rozhodli jsme se ještě udělat si okružní prohlídku Adelaide, takže zatímco Martin řídil, tak Ute navigovala a dělala průvodce a Jana obdivovala. Adelaide opravdu není nijak veliké, tedy alespoň tady ne, má jen něco kolem milionu obyvatel. Město je rozděleno řekou na severní a jižní část a obě části jsou neuvěřitelně pravidelné, téměř všechny ulice jsou do pravého úhlu.
Šťastně jsme prokličkovali městem, vyjeli z něj ven a začali stoupat ko kopců. Dorazili jsme do Barossa Valey, do vesničky Tanunda
a vypravili se na informace získat nějaké rady, kam se vydat. Dostali jsme mapu s vinařstvími a podle tří průvodců, co jsme měli s sebou jsme si zakroužkovali vinařství, která doporučovali. Ta na kterých se shodli jsme si zakroužkovali obzvláště výrazně.
Bylo něco po poledni, a tak jsme se rozhodli se nejdříve posilnit a vytvořit si ten správný základ, pro zvládnutí všech ochutnávek. Zase jsme koukli do průvodců a vybrali si Barossa Wurst Haus a Bakery. Komu to zní moc německy, tak se vůbec neplete, je to tak. Do Barossa Valey totiž jako první dorazili v roce 1842 luteráni z Německa. Německé stopy tady nese všechno, budovy, kostely, slavnosti a i kuchyně.
Wurst Haus je na hlavní ulici kousek od informačního centra a opravdu nabízí typická německá jídla. Objednali jsme si různé wursty a dostali talíř s wurstem, červeným zelím, bílým zelím, bramborovým salátem, kremžskou hořčicí a houskou. Spucli jsme to docela statečně a vytvořili tak kvalitní základ s kterým jsme mohli vyrazit na okružní cestu po vinařstvích. Martin s Ute byli ochutnávači a Jana řidič.
První zastávku jsme udělali ve vinařství Peter Lehmann Wines, kde hned Ute koupila svoji první a nakonec i poslední lahev.
Další zastávka byla o kousek dál ve vinařství Langmeil Winery, která byla o poznání menší a Martin s Ute se shodli, že tady by si nic nevybrali.
Třetí vinařství bylo vinařství Penfolds, které naopak bylo neuvěřitelně obrovské a měli tady například víno za 1 575AUD. No opravdu jsme se nespletli a nevynechali desetinnou čárku.
Popojeli jsme do vesničky Angaston a zastavili ve vinařství Saltram. Tady se Ute a Martinovi moc líbilo, protože zatímco do té doby to vypadalo, že to co chutná jednomu, to tomu druhému vůbec nešmakuje, tak tady se kupodivu shodli a hned několikrát. Výsledkem bylo, že Martin koupil lahev růžového. Kromě vína tady naši ochutnávači taky ochutnali pivo s příchutí vína. Shodli se, že to chutná jak limonáda.
Návštěva čtyř vinařství a třicetistupňové vedro (díky němu nám v autě roztály všechny čokolády, tak jsme je museli strčit do ledničky) se na ochutnávačích začalo podepisovat, takže s nimi byla docela sranda. Bylo na čase udělat malou přestávku, takže jsem se vydali na Mengler Hill Lookout, prohlédnout si Barossa Valley z výšky a obdivovat i blízkou zahradu skulptur.
Z vyhlídky si to míříme rovnou do vinařství Bethany Wines, které patří spíše k těm menším a Martin tady ochutnává víno z Kangaroo Island. Ochutnáváme a konverzujeme s chlapíkem. Vína nejsou zlá, ale nic zas tak zvláštního a chlapík má v hlase takovou zvláštní aroganci, asi už mu z těch turistů hrabe. Ale dozvěděli jsme se toho dost, lidí prý jezdí na ochutnávky spousty a víc vína se jim vypaří ze sudů než vypijí turisti. Což je celkem zajímavé a asi i trochu šokující – Ute se hlásila, že by si ty výpary nějak nechala zabalit.
Rozhodujeme se, že ještě jedna vinice a konec. Víc stejně ani nestihneme. Je půl páté a ochutnávky probíhají skoro všude jen do pěti. Poslední zastávka je tedy v Rockford Wines. Nejmenší z vinařství, co jsme zatím navštívili. Vypadá to, že ochutnávači už jsou nějací zmožení a ve finále si tady Ute kupuje místo vína krabičku čerstvých jahod.
Tak pro dnešek už stačilo, takže hurá domů. Cesta je samá serpentina, ale naštěstí to na ochutnavače nijak nepůsobí, Spíš to vypadá, že je to ukolébává ke spánku. Cestou se ještě chceme zastavit na nákup a nakoupit něco na večeři k vínu, ale bohužel máme smůlu. I velké nákupní středisko tady o víkendu zavírá v pět hodin. No co se dá dělat jedeme domů.
Doma dolujeme všechny zásoby, co máme a nakonec toho je k večeři víc než dost. Ute nám pak ukazuje svoje fotky z Adelaide a taky nějaké z Německa a my se potom pochlubíme fotkami, co jsme zatím nafotili na naší cestě. Stihneme taky vyprat druhou várku našeho prádla a protože je venku opravdu teplo, tak všechno věšíme ven na zahradu, i když nám Ute připravila sušák v obýváku. Povídáme, popíjíme vínko až na jednou zjišťujeme, že už není co pít a navíc už je skoro jedna hodina ráno. Nejvyšší čas zalézt do postele a pořádně se vyspat na zítřek.
Najeto kilometrů dnes: 143
Najeto kilometrů od počátku cesty: 3 993