Pátek 19. 10. Dnešní ráno začalo hned dvěma budíčky, ten jeden byl standardní nastavený na hodinkách a ten druhý byly podivné zvuky jako kdyby nějaké klepání. Během chvilky jsme zjistili, že to klepání je malý ptáček, kterému se nelíbil jeho obraz v bočním zrcátku našeho vaníka a tak se rozhodl ho atakovat, a to vysloveně neúnavně. V jeho činnosti ho nevyrušila ani naše přítomnost hned vedle něj, když jsme se rozhodli si ho pěkně zblízka vyfotit. A aby toho nebylo málo, tak se rozhodl atakovat i druhé boční zrcátko. Nakonec se nám ho podařilo zahnat, nicméně za chvíli se vrátil, tak jsme museli být o něco důraznější.
Počasí se nám výrazně vylepšilo, takže si užíváme snídani venku a poté vyrážíme směr první naše dnešní zastávka Admirals Arch. Nejprve se zastavujeme nahoře na kopci u majáku a rozhlížíme se kolem. Poté sjíždíme pod kopec a odtud už vede cesta dolů z útesu ke zmiňovanému archu. Než k němu však dojdeme tak nás ještě čeká spousta super podívané.
Nejprve obdivujeme okolí útesu a dva skalnaté ostrovy směrem dál v moři.
Samozřejmě jsme jako vždy nadšení z tříštících se vln, takže děláme spousty fotek. Tomu se ale holt nedá odolat.
Pak přijdou na řadu tuleni. Viditelně je to jejich oblíbená lokalita, protože je jich tady opravdu hodně. Většina z nich jen tak líně polehává, některým už ale bylo viditelně horko, a tak řádí ve vodě. Někteří jsou pěkní mackové, jiní jsou zas docela malí. No prostě tady strávíme pěknou chvilku jejich pozorováním.
Po schůdcích nakonec sejdeme až k Admirals Archu a fotíme.
Cestou zpátky na útes se ještě tak různě zastavujeme a fotíme tuleně nebo moře a nebo jen tak stojíme a koukáme. Někteří byli tak znavení, že si k tomu dokonce i lehli.
Popojíždíme jen o kousek dál za maják, kde je odbočka ke skladu, kde si majákisti skladovali všechny svoje zásoby, které se sem dopravovali lanovkou „flying fox“ z moře. Trasa lanovky je neuvěřitelně příkrá, dlouhá devadesát metrů, takže tomu, že prý takhle dopravovali i návštěvy se ani nechce věřit.
Pokračujeme dál a tentokráte stavíme u Remarkable Rocks. Jsou to skalní útvary prapodivných tvarů. Snažíme se je prolézt a nafotit ze všech možných stran a pohledů, a že jich je požehnaně.
Nějak ten čas letí, takže je na čase popojet zas kousek dál. Cesta je tentokrát o něco delší a stavíme až ve Vivonne Bay, kde prý je nejkrásnější australská pláž. Kromě dvou dalších lidí tu nikdo jiný není, takže to tu vypadá opravdu panensky.
Dáváme si oběd a studujeme kam vyrazit dál. Moc času už nám nezbývá, takže se rozhodujeme zajet se podívat už jen na Little Sahara. Jsou to rozlehlé písečné duny, ani jsme si moc nedovedli představit jak rozlehlé. Na parkovišti potkáváme dva týpky s prkny, kteří se právě z dun vrátili a cestou pak potkáváme rodinku s dvěma prcky, kteří se na duny teprve chystají. Vláčejí s sebou velkou papírovou krabici, kterou prckové použijí jako prkno. Jsou celí nadšení. Kdo by nebyl.
No a pak už je čas vyrazit směr Penneshaw, odkud nám jede ferry zpět na pevninu. Stíháme to relativně v pohodě, Jana dokonce tentokráte při navigaci neusíná, takže ani nezakufrujeme. Před naloděním se ještě zastavujeme v informacích, abychom se nějak zkulturnili a umyli nádobí, a pak už hurá na přívoz. Tam to jde ráz na ráz, takže žádné čekání, hned jsme na lodi. Dokonce vyrážíme z přístavu o deset minut dřív než podle jízdního řádu. Cestu už známe, takže si tentokráte sedáme na bok a dobře děláme, protože to tady tak nehoupe, a tak se Jana pouští do psaní deníku.
Ke břehům přirážíme na čas a i vyloďování jde rup šup. Tak teď už jen dorazit do Adelaide
. Přeci jen už je půl sedmé, takže tma tady bude coby dup. Cesta se docela dost klikatí, takže si Martin pěkně zatočí volantem. Do Adelaide dorážíme kolem deváté, ubytování máme tentokráte zajištěné v privátu u Ute, což je naše spolužačka ze SELCu, která se přemístila po měsíci do Adelaide nabrat pracovní zkušenosti v Imigračním muzeu. Zrovna má pro sebe k dispozici celý barák, takže nám nabídla, že u ní můžeme zůstat. My jí zase na oplátku vezmeme zítra do Barossa Valley.
Šťastně se tedy vybalujeme, něco málo pojíme a hlavně hodně dlouho kecáme. Jo a taky se zase pořádně myjeme a spíme v normální posteli. Takže sladké sny.
Najeto kilometrů dnes: 360
Najeto kilometrů od počátku cesty: 3 850