Už se začínáme pomalu opakovat, ale i tento týden, devátý v pořadí (18. – 22. 6.), začal volným pondělím. Už zase totiž začínal ve škole nový term. Skoro se nám nechce věřit, že už jsme ve škole dva měsíce. Nějak moc rychle to utíká. Každopádně jsme ale stejně šli do školy, protože jsme ve čtvrtek a v pátek pomáhali Bertovi dělat kafe a on se zmínil, jestli nebudeme mít čas a náladu v pondělí ráno, kdy přijdou noví studenti – škola se totiž rozhodla, že bude ráno novým studentům nabízet zdarma čokoládu a kafe, akorát už nějak nedomysleli, že to vlastně nemá kdo vařit. Tak jsme tedy v pondělí ráno naklusli do školy už v osm ráno a začali vařit kafe a čokoládu. Stejně jsme neměli jiný program a bylo to jen na hodinku. Brali jsme to jako trénink a navíc jsme měli kafe a hlavně čokoládu zadarmo a stihli jsme i pokecat s některými nováčky. Po kafi jsme si skočili na internet a Martin kolem oběda vyrazil do centra do agentury, podepsat pracovní smlouvu. Sehnal si totiž na pátek a sobotu práci – stěhování počítačů. Cestou se ještě stavil v agentuře, kde se dozvěděl, že začali komunikovat se školou a čeká ho tam další povídání – škola dostala za úkol splnit mu co mu na očích uvidí. Holkám odpoledne zavolali z jednoho grillbaru, aby se přišly domluvit na trail.

Tentokráte jsme toho spojili hodně dohromady – nedělo se totiž nic zas tak zásadního.

Není nad to číst pečlivě všechny časopisy, noviny a další zdroje, které se mi dostanou do ruky. Jana sice ze mě má občas legraci, že čtu až moc, ale občas to dokáže i ocenit. A tahle akce byla celkem povedená.

Tak ta krásná loď, která skoro před měsícem zaparkovala na pláži u New Castle už je zase volná. Včera se ji povedlo uvolnit a odplula na moře, kde ji prohlíží potápěči, jestli je vše v pořádku.

A je tu další soutěž, tentokráte na rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Tak schválně, kdo jich bez hledání dá dohromady nejvíc.