Není nad to číst pečlivě všechny časopisy, noviny a další zdroje, které se mi dostanou do ruky. Jana sice ze mě má občas legraci, že čtu až moc, ale občas to dokáže i ocenit. A tahle akce byla celkem povedená.
Našel jsem totiž, že se v Sydney koná International Whiskey Experience, akce spočívající v ochutnávání různých značek whiskey a doprovázená odborným výkladem. Cena byla také skvělá – zdarma. Nevýhoda byla jediná – všechna místa byla plná, takže jsem se zaregistroval a čekal, až vypíší další akci, což se stalo a my se tak ve středu mohli této akce zúčastnit.
Pod slůvkem my se skrývá spousta lidí – samozřejmě já, Jana, pak také Míša, naše skoro bydlící, Zuzka – kamarádka ze školy a konečně i Andrea s Ondrou, které jsme znali jenom z internetu a pořád jsme se nemohli potkat ve skutečnosti. Takže ve středu večer jsme se všichni sešli na místě – v krásných prostorách The Argyle Cellars v The Rocks, což je hned naproti Opeře.
Hned na úvod jsme dostali skleničku whisky (dokonce jsme si mohli vybrat které), akorát té whisky v ní moc nebylo, což zvláště holkám celkem vadilo. Záhy jsme také objevili stůl s tvrdými sýry, takže jsme je alespoň všechny vyjedli a mezitím pokecali s Andreou a Ondrou. Přibližně po půl hodině čekání (protože jsme dorazili na čas) jsme zasedli ke stolům, u kterých nás čekalo šest skleniček s různými whiskami. Byly v nich poloviční dávky pití, takže za večer prý vypijeme maximálně 3 normální drinky. Což vtipně okomentovala Zuzka, vedle které nikdo neseděl, že případně vypije i sousední. Objevil se i prezentátor, který nás celým večer skvěle provedl. Dozvěděli jsme se spoustu informací o whiskey, spoustu jich zapomněli a další spoustě nerozuměli, protože buď jsme po pár skleničkách už nebyli schopní vnímat nebo prezentátor opravdu měnil výslovnost a hlavně rychlost mluvy. Pár faktů nám v hlavě nakonec přeci jen utkvělo.
Whiskey pravděpodobně vznikla v Irsku, kde ji používali jako voňavku a později jako medicínu, když se jí občas náhodou napili. Ostatně i originální název uisce beatha znamená živá voda. Název se postupně různě komolil až z toho postupem času vzniklo slovo whiskey. Ze začátku ji však dělali vždy akorát do jednoho sudu a pili sud po sudu, takže každá várka chutnala jinak. Až postupem doby přišli na to, že by to sudy chtělo míchat dohromady, aby chuť byla pokud možno pořád stejná. To je způsobeno faktem, že když jednu a tu samou whisky nalejeme do dvou „stejných“ sudů a necháme „stejně“ zrát, tak ve finále bude každá chutnat úplně jinak. Takže existují machři, kteří celý den nedělají nic jiného než že čuchají a ochutnávají whiskey a vymýšlí jak je smíchat, aby výsledek měl pořád stejnou chuť. Další zajímavostí je, což jsem netušil, že rok uvedený na lahvi (třeba 12 let) znamená minimální stáří všech složek v lahvi, nikoliv nějaký průměr nebo dokonce maximum. Jednu věc mají všechny whisky společnou, a to , že se skladují v dubových sudech, které mají výbornou poréznost díky níž se ročně ze sudu vypaří 1% whisky. Což se nezdá moc, ale při vysoké roční produkci to může být třeba 2 000 litrů denně.
Součástí ochutnávky byly whiskey ze tří různých zemí – Irska (Jameson a Jameson 12YO), Skotska (The Glenlivet 12YO a Chivas Regal 12YO) a Ameriky (Wild Turkey 86.8 Proof a Wild Turkey Rare Breed). Každý stát ji vyrábí jinak a v podstatě pouze Irové ji destilují třikrát. Chivas má svůj přívlastek Regal díky královně Victorii, které tato whiska tak zachutnala, že se rozhodla ji takto vyznamenat, což znamená, že se whiska dodává na Britský dvůr a do luxusních hotelů a restaurací. Více informací na Wikipedii.
Degustace byla také zajímavá – nejdřív prohlédnout proti světlu (tmavší je lepší), potom ve sklenici zatočit, pak naklopit skoro do vodorovna a zase vrátit zpět a sledovat, jak stéká po sklenici – nejlepší whiskey stéká pomalu a ve velkých a hustých kapkách. Potom přivonět, k tomu může pomoci i nalití vody do sklenice (cca 10%), která omezí alkoholový zápach a uvolní vůni vlastní whiskey. Pak natáhnout ruku se sklenicí, společně si zařvat (halekání se lišilo podle státu, kterého whisku jsme pili) a napít se. A opravdu se jednotlivé nápoje liší, ten poslední, nejsilnější, jsme ani vodou neředili, abychom věděli jak moc je whiska silná. Pokud někdo chce vědět, jak by taková degustace měla správně probíhat, tak opravdu pěkný článek je na stránkách Whiskey magazínu.
Po skončení degustace jsme měli možnost ještě ochutnat různé míchané nápoje z whiskey, přičemž některé byly opravdu dobré. Takže pokud samotnou whisku nepijete, tak udělejte koktejl, v tom se to pít dá.
Koktejly
What’s the Rush?
- 30ml Jameson
- 90ml limonády (sprite)
- kapka jablečného džusu
Do sklenice dejte led, přidejte přísady a ozdobte kouskem pomeranče. Jak jsme se shodli tak nejlepší pití, ještě že jsme si doma nechali celou lahev Jamesona.
Chivas Crush
- 50ml Chivas Regal
- 20ml čerstvé citronové šťávy
- 15ml cukrového sirupu
- 6 rozdrcených listů máty
- zázvorové pivo (trocha)
Rozdrťe listy máty, přidejte všechny přísady kromě piva, protřepejte. Servírujte ve velkých sklenicích dolitých zázvorovým pivem. Ozdobte větvičkou máty. Podle holek taková limonádička, ale nebyla špatná.
Wild Turkey Old Fashioned
- 60ml Wild Turkey Bourbon
- kapka Angostury (nějaké hořké pití asi)
- 1 čajová lžička práškového cukru
Dejte cukr do sklenice, nacákejte trochu Wild Turkey Bourbonu and trochou ledu. Míchejte dokud nerozmícháte, přidejte Angosturu a kůru z pomeranče, další led a zbytek bourbonu. Zamíchejte, ozdobte třešní. Tak tohle bylo asi nejhorší, opravdu hodně trpké.
Slovníček
A na závěr slovníček důležitých slov, které budete při degustování potřebovat:
|
|
No, nemůžu říct, že bych své pocity dokázal tak dobře popsat pomocí těch slovíček 🙂
Cestou domů jsem ještě vyfotil Operu – jak je nasvícená tak je opravdu nádherná. Pokud je to trochu mázlé tak mě nebijte – fotil jsem z ruky.
Moc pěkný, díky