IBM nám vydala takovou krásnou brožurku – je na tom napsáno Spolupráce na vyšší úrovni a podle všeho to vyšlo jako součást Computerworldu. Musím přiznat, že vypadá opravdu krásně, představuje ty (asi) nejdůležitější produkty, jako je Lotus Notes, Workflow, Sametime, Quickr, Connections, Forms, Mobile Connect a WebSphere Portal. Spousta krásných obrazovek a barvitého povídání, které je založeno na pravdě. Tleskám a doufám, že to někomu opravdu pomůže v rozhodování.
Nebyl bych to ale já, kdybych jenom chválil. A tak jsem pečlivě četl a nacházel věci, které mohou být trochu zavádějící. Co se mi tedy moc nelíbilo?
Podle Michala Frano i Karla Johna dnešní zákazníci požadují vysoký stupeň zabezpečení, což znamená (mimo jiné), že nechtějí dostávat spam. K tomu jim samozřejmě produkty Lotus pomohou, což mi moc jasné není, protože v Dominu žádný spam filtr není a zákazník se tak může spolehnout jenom na servery poskytující blacklisty. Takže nic moc, v dnešní době je to dle mého málo.
Karel John zase píše jak jsou aplikace bezpečné a je možné, aby jeden uživatel viděl celý záznam a druhý jenom jeho část (toho samého záznamu). Tak přemýšlím jak to elegantně udělat (bez toho že by to byly dva svázané záznamy) a napadá mě jenom šifrování na úrovni pole. Což samozřejmě jde, ale současně to znamená, že ten, který toho vidí jenom kus, nemůže dokument upravovat. Což je škoda.
Další zmínka je o nastavitelném oběhu dokumentů a celé to vypadá, jako že existuje aplikace, kde se to nakliká a už to funguje. Od verze 5 tam už bohužel takováto aplikace není, pokud za ni ovšem nepovažujeme Knihovnu dokumentů, která by to trochu simulovat mohla, ale …
Dokonce je možné synchronizovat kontakty, schůzky či emaily s PDA. Tak nevím, Traveller tady ještě není, takže se samozřejmě dají použít aplikace partnerů případně další aplikace IBM, ale že by to bylo přímo v Lotusech?
Tomáš Vávra píše o Quickru a o tom, jak mi umožní sdílet své zkušenosti. Nějak jsem si vždycky myslel, že to je věc, kterou v podstatě rozumně sdílet nejde, jde je předávat, ale že bych si odněkud něčí stáhnul? A potom píše o personální edici Quickru (teď si nejsem jist, zda se už objevila) a o tom, jak umožňuje využívat sdílení v týmu. Marně přemýšlím, co tedy znamená ono slůvko „personální“ a k čemu by by ten plný Quick.
Toť vše, podtrženo sečteno se mi to opravdu líbí. A pokud někdo nebude opravdu šťourat jako já tak bude s obsahem i spokojen, protože ve finále se to opradu všechno vyřešit dá, akorát je otázkou, zda pro to stačí jenom ten konkrétní produkt.
Pokud by byl u té HR DB skrytý design, a uživatelé s právem „Author“ ke svému dokumentu by neměli právo vytvářet v DB ani privátní agenty, pak by nejspíš zbývala jen jediná možnost, kam uvedenou „zaklínací“ formuli napsat, aby ji bylo možné opravdu použít. Bohužel funkce @SetField spuštěná v nějakém poli přímo v editovaném dokumentu pomocí Shift+F9 nedokáže nastavit hodnotu v jiném poli, takže by to šlo dát snad jen pod nějakou ikonu v toolbaru. Nejspíš by to obešlo i skrytou sekci s řízeným přístupem. Samozřejmě by to mohlo být úspěšné pouze v tom případě, že by Author dokázal zjistit i při skrytém designu správný název odpovídajícího pole. Pokud to by tak opravdu fungovalo, pak se by jednalo o důkaz, že skrývání neochrání ani proti neoprávněnému zápisu do ukryté části dokumentu. Tomuto neoprávněnému zápisu by snad mohlo zabránit jen spouštění klienta v kioskovém režimu, při kterém se toolbary neukazují. Předpokládám, že skrytou informaci zašifrovanou někým jiným by uživatel s právem autor nedokázal takto přepsat. Nebo snad ano?
Je to jen jednorázová odměna za „několikaleté pracovní úsilí“, navíc se nejedná o mzdu, ale o příjem z prodeje cenných papírů. Mít takový měsíční plat by bylo přece jen o něco příjemnější. Možná by toho šlo také dosáhnout pouhou změnou příjmení třeba z „Humpolec“ na „Roman“ (+ pár administrativních změn, úprava vizáže a nějaká ta úprava podpisu nebo podpisového vzoru). 🙂