Po úspěšné internacionálním výletu o třetím víkendu jsme se rozhodli zopakovat podobnout i o víkendu čtvrtém (12. – 13. 5.) a naplánovali jsme si výlet do Blue Mountains. Modré hory se nacházejí na západ od Sydney a dá se tam dojet za 2 hodiny autem a nebo tam jezdí vlak (2,5 hodiny). Modré hory získaly svůj název podle modrého oparu, který stoupá z miliónů eukalyptových stromů, drží se ve vzduchu a stejně tak tónuje i oblohu a horské hřebeny (průvodce Rough Guides). Během týdne jsme zjišťovali všechny podrobnosti, jako jak se tam dostat, kde se ubytovat a hlavně na co se jít podívat. Celou akci jsme však nakonec zrušili kvůli ošklivému počasí. Místo toho nás Laszlo pozval na Pool party.
Party byla naplánována na sobotu na pátou hodinu. Zabalili jsme si tedy plavky, ručníky, foťák se stativem a vyrazili (Martin, Jana, Míša). Celkem jsme se těšili. Laszlo totiž bydlí ve World Tower
– jedné z nejvyšších budov v Sydney. Budovu jsme našli celkem v pohodě, ono totiž těch opravdu velkých mrakodrapů zas v Sydney tolik není. Od Laszla jsme měli instrukce, že si máme dole na intercomu vymačkat kód a vyjet výtahem do 46. patra. Kód jsme namačkali a šli se postavit k výtahům. Aby jsme to neměli tak jednoduché, tak výtahů tam bylo asi tak 12. Než jsme si jeden vybrali a nastoupili do něj, tak už nám asi vypršel časový limit a nechtělo to s námi jet nikam jinam než do garáží. Tak jsme tedy zase vystoupili a šli si sednout do haly a chtěli zavolat na pomoc Laszla, když ten se najednou sám objevil.
Vyvezl nás do 46. patra a my jsme se mohli seznámit s jeho bytem. Byl to dost dobrý šok! Člověk tak nějak čeká, že v takovýchle mrakodrapech se nacházejí semé luxusní velké byty, suprově vybavené. Pravda je, že určitým varováním už nám bylo to, že Laszlo ve škole vyprávěl, že v bytě nepoužívá koupelnu a chodí se koupat do sprch k bazénu. Důvodem jsou jeho spolubydlící z Koreje, kteří jsou hrozně nečistotní a nevědí např. na co je ten divný kartáč s rukojetí stojící u záchodu. No na některé věci je však sebebujnější fantazie krátká a je potřeba osobní zkušenost. Čím začít. Asi rovnou od vchodu. Sotva Laszlo otevřel byt, tak jsme se museli do bytu přebrodit tak cca přes 50 párů bot, pak přes hromady igelitek s odpadkami, pak kolem dvou mlčenlivých na pozdrav neodpovídajících Korejců a byli jsme uprostřed obýváku. Byl tam neuvěřitelný bordel, věci se válely všude, všude na zemi byly různé drobky, papírky a bůh ví co ještě. V kuchyni to vypadalo jak po výbuchu, nádobí a jídla se na lince povalovalo tolik, že samotná linka nebyla vůbec vidět. Laszlo nás vzal rovnou na balkon, abychom se mohli pokochat výhledem na město. TO BYLO ÚŽASNÉ! Jen pár budov nám zakrývalo výhled, ale jinak jsme většině budov koukali na střechy. 46. patro je holt 46. patro. Vzhledem k tomu, že už bylo šest hodin, tak už byla tma a všechno kolem krásně svítilo, a protože tady lidi moc nepoužívají záclony a závěsy (zvlášť asi v takovýchle výškách), tak jsme například v jedné z budov viděli snad ve všech pokojích blikající modré televizní obrazovky – mít dalekohled tak máme televizi zadarmo. Firmě PricewaterhouseCoopers jsme viděli do kanceláří skoro až na jejich pracovní stoly. Snad nás nezavřou za mezinárodní špionáž. Martin hned nainstaloval stativ a už fotil o stošest. Než jsme se rozkoukali, tak dorazila druhá část účastníků party – Švýcarka Prisca, Angličanka Lorain, Japonka Yuko a Španěl Viktor. Pak se ještě objevil Francouz – bývalý spolubydlící Laszla, který teď bydlel v jiné bytě v jiném patře.
U Laszla jsme také poznali, co znamená Sunny Room. Správně! Je to zasklený balkon, ve kterém se normálně bydlí. Člověk má super výhled, ale v létě je tu trochu horko. Laszlo si dobrovolně vybral Sunny Room jako svůj pokoj, i když měl přidělené jedno místo v jiném pokoji s dalšími dvěma Korejci. Byt byl vlastně tři plus jedna a v jednom pokoji bydlela Švédka (asi tak dvacetiletá) a Korejka (tady jsme věk fakt neidentifikovali), v dalším pokoji bydleli dva Korejci a Laszlo byl v Sunny Roomu. Obývák a kuchyň sdíleli dohromady. Legrační byl počet počítačů, kterých bylo v obýváku slovy 4. Laszlo nám vyprávěl, že původně jich bydlelo v bytě 8, ale nový majitel řekl, že povolený počet je jen pět, takže se museli někteří vystěhovat.
Přesunuli jsme se do 38. patra k bazénům. Bazény tu byly dva – jeden větší a studenější na plavání a druhý malý, o poznání teplejší ve formě vířivky. K tomu tady ještě byla sauna, virtuální golfové hřiště, malé kino, posilovna a možná ještě pár věcí. A celé tohle je v ceně nájmu. Což je celkem super.
Skoro všichni jsme si zalezli postupně do vířivky a nechali se masírovat a hlavně se vyhřívali, protože voda byla opravdu teplá. Postupně přicházeli další a další lidi, většinou v našem věku, různých národností a vířivka se začínala plnit, až tam nakonec nebylo k hnutí. Laszlo se tedy zeptal jestli máme hlad, na což se dočkal jednohlasné odpovědi Yes! Takže jsme se převlíkli a vyrazili zpět k němu domů. Tam jsme vyštvali Korejce od stolu, uklidili si ho, vybrali si nějaké jakžtakž čisté nádobí a pomohli Laszlovi připravit večeři. Laszlo „uvařil“ maďarskou pomazánku, kterou mazal na chleba a dával to do trouby zapéct. Míša se nemohla rozhodnou jestli je pomazánka lepší studená nebo teplá, každopádně byla výborná. K tomu byl rajčatovo paprikový salát, taky moc dobrý. Takže jsme jedli a jedli a jedli, až jsme to skoro všechno snědli. Pak přišel na řadu čokoládový koláč, který Laszlovi upekla Prisca s kamarády a navíc ještě Laszlo nakoupil nějaké další zákusky, takže jsme si ještě každý dal sladkou tečku. Čas nám utíkal fakt rychle, pořád jsme kecali a taky jsme se učili navzájem různé výrazy v různých jazycích – nejvíce asi zabodovala česká řeřicha, tu totiž nebyl schopen vyslovit nikdo.
Pak Laszlo přišel s myšlenkou, že bychom si mohli zahrát poker. Byl tedy trochu překvapen, že to nikdo neumíme, nicméně prohlásil, že nás to naučí, že je to jednoduché. Nejdříve nám dal základní vysvětlení, a pak jsme zkusili několik her s otevřenými kartami. Ukázalo se, že to s námi zas tak jednoduché nebude. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a začali jsme skutečně hrát. Hra se vyvíjela docela napínavě, někteří byli celkem úspěšní, někteří méně, nicméně i ti nejúspěšnější nakonec přišli o všechny peníze a Laszlo vyhrál. No a pak už byl čas jít domů a cestou koukat, jak žije noční Sydney. A žije opravdu hodně.
Recept na čokoládový dortík
- 1 hrnek mouky
- 1 hrnek kakaa
- 1 hrnek cukru
- 1 hrnek strouhaných mandlí
- 2 lžičky kypřícího prášku
- 3 vejce
- 1 hrnek šlehačky
- 1 špetka soli
Promíchat a péct při 180°C přibližně 40 minut.
Laszlova pomazánka
- šunka nebo salám nakrájená na kousky
- tvrdý sýr
- kyselá smetana
- italské koření
- pálivá paprika
Promíchat a udělat pomazánku, nanést na chleba a nechat chvíli zapéct v troubě. Mňam.
V neděli jsme dospávali a odpoledne vyrazili do centra. Jana našla, že na Paddy’s Marketu vždy v neděli odpoledne (cca od 16 hodin) vyprodávají veškerou zeleninu a ovoce a všechno stojí dolar. Důvodem je to, že tržnice s ovocem a zeleninou je otevřena jen od čtvrtka do neděle. Pokud tedy stánkaří všechno nevyprodají v neděli, tak to můžou vyhodit, protože do dalšího čtvrtka už to fakt nevydrží. Tak jsme to vyrazili zkusit. Paddy’s Market je takové ohromné tržiště v centu města, konkrétně v Čínské čtvrti. Je umístěno ve spodní části takové velké asi 2 patrové budovy a je to vlastně krytá tržnice, kde se v jedné části prodává ovoce a zelenina, v další maso a v té poslední úplně všechno – oblečení, paruky, boty, suvenýry, ….
Jeli jsme tam o něco dříve, abychom to stihli okouknout. S Míšou jsme měli sraz přímo na místě, tak jsme ji vyzvedli a šli na to. Procházeli jsme mezi jednotlivými stánky a koukali, kde co mají a za kolik a jaká je kvalita. Už jsme měli prolezlé tržiště třikrát ze všech stran a pořád nic. Trochu slevnili hroznové víno, tak jsme si ho koupili a byli jsme fakt rozladění, když najednou to začalo. Po celé tržnice se začal ozývat křik One dolar! One dolar! Tak se holky sebraly a šly na to. Já jsem je pozoroval z bezpečí z povzdálí. Ona je to totiž docela slušná bitka. Většina lidí má s sebou takové ty pojízdné vozíky a jezdí davem hlava nehlava, tedy spíš noha nenoha. Holky se tedy prodíraly mezi lidmi a snažily se dostat ke stánkům, kde křičeli nejvíc a kde jsme měli okouknuto, že mají věci, které chceme a vypadají dobře. Měly docela výhodu v tom, že Jana převyšovala všechny ty lidi tak cca o hlavu. Tak holky nakupovaly o stošest a já jsem to shromažďoval. Spousta stánkařů má takové plastikové košíčky velké asi jako A4 a vysoké tak 15 cm a do těch košíků prostě nasypou např. brambory, nebo dají brokolici nebo papriky, nebo 3 melouny, nebo tam namixují všechno dohromady a ten košík je za dolar. Problém je v tom, že to tam je namixováno bez ohledu na kvalitu, takže když holky chtěly krabici se třemi melouny, tak ten jeden byl fakt shnilý. Do toho se jim fakt jít nechtělo, když si najednou všimly, že paní vedle nich si vybrala podobný košík a ten jeden shnilý meloun si prostě vyměnila za jiný. Tak to holky udělaly taky. Stánkař se dohadoval s tou paní, že jí ty melouny neprodá a i holkám něco říkal, tak mu řekly, že si vzaly ten třetí zdravý meloun jen malý, tak o co jde, tak to zkousnul a melouny byly naše. Po hodině už jsme toho měli fakt dost a navíc už jsme měli plné batohy, takže jsme se sebrali a vypravili se domů. Byli jsme pěkně ověšení – jablka, brambory, mrkve, pórek, víno (hroznové), melouny, … nicméně útrata opravdu mizivá. On je to docela rozdíl, jestli se kilo jablek koupí za dolar nebo za pět. Navíc jsme to pojali jako jeden ze zážitků, které prostě k Sydney patří. Nákup na Paddy’s Marketu však můžeme doporučit i lidem, kteří se zrovna nechtějí o jídlo poprat, jen tam jděte už ve čtvrtek nebo v pátek. Ceny jsou tam lepší než v normálních obnchodech a zelenina a ovoce jsou opravdu čerstvé.
Fotky bohužel nejsou, nějak se mi nechtělo vláčet foťák a riskovat jeho případnou ztrátu v tlačenici 🙁