První týden ve škole

Poprvé do školy (23. 4.). Člověk se skoro navrátil do dětských let, i když to bylo o něco lepší. Štěstí, že se anglicky domluvíme, přiznám se, že si nedokážu představit být v roli úplného začátečníka, který ani nežbleptne.

SELC

Hned na úvod nás čeká povídání o školeUkaž na mapě , jak je skvělá, co všechno nabízíme a jak to bude probíhat. Pak se představují jednotliví učitelé a povídají o jednotlivých kurzech, které je možné dělat (General English, Business English, EAP – příprava pro studium na vysoké škole, Cambridge, Barista a Coffee maker, …). Je toho dost, ale my už jsme stejně rozhodnutí pro General English, abychom se nějak rozmluvili a získali jistotu. Takže jdeme dělat rozřazovací test.

To jsou dva šoky najednou – tedy ony přicházejí postupně, ale v podstatě se udějí najednou.

Šok první – vlastní test. Sestává z poslechu, vyplňování nějakých příkladů, napsání vlastních vět a povídání. Poslech sestává ze dvou částí – první jsme chytli celkem v pohodě, u druhé vůbec netušíme co říkali. Příklady a vlastní věty jsou relativně snadné, jako obvykle dokončuji test jako první. A z povídání mám také dobrý pocit, tak to jsem zvědav, jak dopadnu.

Podle informací od Čechů, se kterými bydlíme, je dobré dopadnou co nejlépe. V pokročilých kurzech je totiž minimum Asiatů, kteří mají sice skvěle našprtanou gramatiku a slovíčka, ale nejsou schopni promluvit ani slovo (jak později zjišťujeme, tak je to 100% pravda).

Šok druhý (ten přichází až druhý den) – vyhodnocení testu. Na jednu stranu by ten šok měl být příjemný, na druhou je celkem dost nepříjemný. Jsme v úplně nejlepší skupince (příjemný šok), což znamená, že nemáme kam postupovat a jak se zlepšovat (ten nepříjemný šok). V Čechách jsme většinou někde vprostřed, takže s tímhle jsme při odjezdu moc nepočítali a ztrácíme trochu elánu do učení.

První učební den (tedy úterý) jsme z výuky ovšem celkem nadšení – styl není špatný, ale na druhou stranu to není nic extrémního, co bychom z Čech neznali. Druihá dobro/špatná zpráva následuje – středa je zde státní svátek, takže se neučí = nemusíme do školy, zas na druhou stranu i za tento den platíme 🙁

Středu tedy věnujeme hledání nového ubytování. To stávající máme pouze do čtvrtka, takže moc času nezbývá. A jakkoliv to vypadá, že ubytování je všude kolem celkem dost, tak lidí, kteří o něj mají zájem, je také celkem dost. Běžně se prý na byt přijde podívat třeba 60 lidí, takže uchytit se není jednoduché. A jak tak obvoláváme inzeráty tak tomu věříme – i ty, které se objevily před chvílí, jsou již obsazené. Nicméně během středy navštěvujeme jedno celkem hezké ubytování, které má jedinou nevýhodu – je celkem drahé. V úterý jsme se byli podívat také v jednom – to nebylo špatné, přímo u Australské rodiny, takže by se člověk dost pocvičil v angličtině, zas na druhou stranu měli dost přísná pravidla, jak tam fungovat, což bychom asi psychicky nezvládli. Nicméně pořád sledujeme i tuto stopu a doufáme, že si nás třeba vyberou a budeme mít kde spát. Na čtvrtek máme naplánovánu prohlídku dalšího ubytování, tak uvidíme.

Večer ještě balíme, protože ve čtvrtek musíme opustit ubytování. Naštěstí si tam věci můžeme nechat až do večera, takže se s nimi nemusíme tahat do školy. Hurá.

Čtvrtek – odcházíme do školy a začínáme vážně přemýšlet, kde složíme dnes naše unavená těla. Den ubíhá celkem rychle, navíc se nám změnil učitel. Jak postupně zjišťujeme, tak pondělí a úterý učí jeden učitel, středa je „electives day“ – tedy nějaká „mimo“ aktivita, dle zájmů studentů – gramatika/poslech/poznávání Austrálie/příprava na zkoušky/vaření kávy, čtvrtek a pátek učí další učitel.

Odpoledne prohlížíme další ubytování a dozvídáme se, že může být volné v pátek – což je celkem super. Ještě uvidíme co australská rodinka, jestli si nás vybrala nebo ne.

Večer balíme a přesouváme se do centra města, poblíž australské rodinky a hostelů, a čekáme na verdikt. Rodinka je nerozhodná, slibují zavolat později, takže vybíráme hostel a rychle míříme do postelí.

Pátek – ráno do školy s batohy – jsme trochu za exoty, současně se všichni zajímají jak jsme na tom s ubytováním. Rodinka se neozvala, pečeme na ní a odpoledne se vyrážíme ubytovat do domuUkaž na mapě , který jsme navštívili ve čtvrtek. Pokojík je sice menší, ale dostačuje, navíc hned vedle bydlí kolegyně ze školy (jasně, na studium angličtiny nic moc, ale jinak celkem fajn) a i jinak je to tu pěkné. Pouze internet chybí a televize by mohla být také kvalitnější, ale co, časem se můžeme zase přestěhovat.

Naše nové ubytování

Napsat komentář