Domino Clustering for Performance and High Availability

Poslední den přednášek pro mě odstartoval Rob Axelrod. Kromě jiného z něj vypadlo, že kromě administrace dělá i vývoj, takže čistých vývojářů nebo administrátorů je asi opravdu málo, většina z nás tak volně přechází mezi oběma světy. A to si myslím, že je dobře, protože pak dokážeme Lotus Notes využívat ještě o něco lépe.

Pro mě asi nejzajímavější informace – zkušenosti s load-balancingem na Lotus Domino serveru jsou všelijaké, hlavně to prý pořádně nefunguje. Takže když load-balancing, tak snažit se rovnoměrně registrovat uživatele na všech serverech a potom to dorozdělení už Domino zvládne. Ale registrace lidí na jednom serveru a nechat Domino, ať je rovnoměrně rozhazuje, prý moc nefunguje. Zato fail-over prý funguje bez problémů.

Zajímavý tip, i když člověk nad tím zapřemýšlí tak na to přijde, firma má tři primární servery a jeden sekundární a chce, aby na všech fungoval fail-over, nicméně mezi těmi třemi primárními se uživatelé nesmí přepojovat. Takže se všechny spojí do clusteru, na sekundárním serveru se udělají repliky všech databází, na primárním se nechají ty, které tam jsou. Všechny servery budou schopny fail-overu na sekundární server, mezi sebou se budou přepínat v nejhorším jenom adresní knihy a další společné databáze.

ICM – Internet Cluster Manager. Osobně jsem ho nikdy nepoužil a tady také zaznělo doporučení nepoužívat – v podstatě prý funguje pomocí přesměrování na konkrétní server, takže je lepší používat aktivní prvky, které jsou k tomu primárně určeny.

Zajímavá informace o parametru Server_Restricted v notes.ini – hodnota 0 otevře server všem, hodnota 1 ho uzavře uživatelům (administrátoři ho mohou pořád používat) dočasně (do restartu serveru), hodnota 2 ho uzavře trvale. Použít to jde třeba k přepojení uživatelů zpátky na primární server pokud dojde k fail-overu. Na jedinou věc to nezabírá – na replikaci na pozadí. Ta běží klidně i proti serveru, proti kterému by neměla.

Důležitý rozdíl mezi verzí 5 a 6. Ve verzi 6 se začal jinak počítat Server Availability Index (SAI), takže servery, které nebyly na verzi 5 skoro vytížené tak najednou vypadají neuvěřitelně vytíženě. Musí se znovu poladit a nesmí se toho člověk leknout. A jak to funguje? Měří se čas provádění vybraných transakcí a srovnává se s nejlepším časem, který kdy byl na serveru naměřen. Hodnoty se podělí a podle toho vyjde Expansion Factor (EF). A z něj se zpětně odvodí SAI. U hodně rychlých serverů tedy může být EF hodně vysoké a uživatelé si ničeho nevšimnou, u pomalých to může být naopak. A aby přepočet EF -> SAI fungoval správně, tak se v notes.ini dá nastavit hodnota SERVER_TRANSINFO_RANGE. Nastavení této hodnoty je relativně jednoduché – zjistí se EF při plně vytíženém serveru a pak platí 2^n = EF, kde n je hodnota proměnné, která se musí nastavit. A pokud člověk chce vědět, které transakce se sledují a jaké jsou jejich hodnoty, tak následující příkazy do konzole a dozví se odpověď: set config debug_loadmin=1
show stat server.loadmon*

Zajímavý tip zazněl také při použití Directory Assistance v clusteru – při definování odkazu na databázi se dá použít buď odkaz nebo je tam pět polí na zadání kombinace server, databáze. A do pole se jménem serveru jde zadat znak *, takže třeba */SRV/Firma.

Věc týkající se quoty – nastavení quoty se nereplikují mezi servery, takže je potřeba je nastavit na všech replikách. To mě tedy překvapilo.

Napsat komentář