Napsat, že Chris Miller jemně šťouchá do IBM by bylo hodně slabé. Myslím, že se dá říci, že se ve svých prezentacích do IBM opírá pořádně silně a kritizuje je jak jen to jde. A musím říci, že takový styl mám rád, samozřejmě pokud to dává smysl a je to pravdou. Sám mám ve zvyku to dělat podobně, což se české IBM nelíbí, ale jak je vidět na Chrisovi, tak té globální to zjevně moc nevadí. A ještě jedna věc je na Chrisovi pěkná – je to zjevně jeden z největších expertů přes Sametime na této planetě. Sametime Gateway prý testovali v beta verze hlavně dva partneři, Chris byl jedním z nich. A když se o něm člověk baví s dalšími lidmi z LN komunity, tak se všichni klaní a říkají – Chris je bůh.
Takže, co ještě o novém Sametimu nevím? Nikdo v Čechách nijak výrazně nezdůraznil, že je to první klient založený na Eclipse. Nikdo se nezmiňuje o tom, že vlastně běží v paměti dva programy – sametime.exe, což je staré jádro, které má na starosti komunikaci, a sametime75.exe, což je jenom grafická podoba. A pak už začínají úsměvné věci – třeba to, že Sametime 7.5 se nainstaluje do adresáře C:LotusSametime75 a v okamžiku, kdy na něj člověk aplikuje CF1 (Critical Fixpack), tak ten ho automaticky přesune do adresáře C:LotusSametime, takže část věcí může přestat fungovat. Ostatně CF1 by člověk měl nainstalovat ihned po instalaci, mimo jiné je v ní i mobilní přístup. Pak člověk zkusí pustit klienta a čeká, čeká, čeká, čeká. No co, ráno stejně většinou není kam spěchat.
Poté začnou hrátky s pamětí – pokud je klient otevřen, tak si vezme cca 35MB (stará verze si prý brala tak 7MB). Pokud ho člověk pomocí křížku zminimalizuje do traye, tak zabírá 32MB. Pokud ho ovšem člověk zminimalizuje, tak zabírá jenom 2MB a přesto je ikona schována v trayi. A když se pak obnoví tak zabírá jenom 10MB. Wow. Přitom bylo zajímavé sledovat anketu mezi posluchači – ti z malých firem, neměli problém v množství paměti (uživatelé mají 1-2GB paměti) nebo vybavení sluchátky a mikrofony. Velké firmy jsou na tom opačně – většina uživatelů měla třeba 256MB paměti.
Další kritika přišla po spuštění klienta – vypadá úplně jinak, což je pro nás všechny dobře, ale pro uživatele špatně – budou potřebovat trénink a rozhraní je opravdu složité. Což má vlastně pravdu, pouze na to člověk v první chvíli zapomene. Naštěstí se dá celé rozhraní upravit podle přání klienta – barvy, ikony, …. Ostatně je to na Eclipse, tak proč by to nešlo. Přímo v klientovi je integrován spell checker – skvělá věc, která kontroluje slova po každém písmenu – asi abychom si byli jisti, že jsme to písmeno napsali správně. A bere to neuvěřitelné množství paměti. Že jde o složitý produkt ukazuje i nastavení klienta – obsahuje dokonce pole pro vyhledání potřebného nastavení. A co je nejlepší (všichni administrátoři jásejte) – nemůžete v podstatě nic vzdáleně nastavit ze serveru a už vůbec nemůžete zabránit uživatelům v instalaci vlastních plug-inů. Dokonce na to mají speciální menu v klientovi, aby jim to šlo co nejjednodušeji.
Další skvělá věc – můžete mít více komunit a být v nich přihlášeni najednou. Co je na tom ovšem nejlepší je, že váš buddy list se ukládá do primární domény a také veškeré nastavení (i ta trochu co jde – nastavení maximální velikosti posílaných souborů, povolení VoIP a další) se bere z primární domény. Už jste pochopili, že si nainstalujete vlastní server, kde si to všechno povolíte a administrátoři dalších komunit nad vámi nemají žádnou kontrolu? Také informace o lokalitě je uložená lokálně, každý uživatel může napsat něco jiného a server akorát bude nabízet to, co vybere více uživatelů. IBM interně to prý má nasazeno jinak než to jde standardně, takže jim toto funguje lépe. Historie komunikace je uložená lokálně a nešifrovaně. Vítejte uživatelé, kteří sdílíte počítače.
Při instalaci serveru je potřeba na něj ručně umístit instalační sadu klienta, jinak odkaz, který je na úvodní stránce ST webového serveru, nebude fungovat.
Webové konference – skvělá věc, ale už není možné skrýt záložky s tabulí (Whiteboard), sdílením obrazovky a dalšími věcmi. Navíc, oproti předchozím verzím, při připojení na stránku s online schůzkou, nedojde k automatickému otevření okna se schůzkou. Je tam na to speciální tlačítko a v Americe jsou prý lidé takoví, že na něj určitě nekliknout. No a první spuštění online schůzky trvá dlouho, dlouho, dlouho, ….. prostě hodně dlouho. A aby člověk poznal, že to funguje tak musí koukat na barvu stránky – bílá znamená, že je to v pořádku, připojil se k serveru, šedá znamená, že stáhnul applet a ten se inicializuje no a pak už by mohl vidět něco funkčního. Ale aby jenom nekritizoval – pochválil možnost vložení prezentací, kterou server předzpracuje a pak promítá uživatelům. Dokonce, pokud je prostředí hodně vytížené, tak je možné pro tuto úlohu vyčlenit speciální server. Navíc se klient automaticky připojuje k serveru, pokud se přeruší spojení a také je možné v průběhu schůzky přidávat další soubory.
Co se mi osobně také líbilo byl seznam posledních komunikací, respektive kontaktů, se kterými se naposledy komunikovalo. Praktická ukázka spojení s klientem na BlackBerry a ukázka předpřipravených plug-inů – pro rychlou odpověď výběrem z menu, rychlá poznámka ke kontaktu nebo nahrazování zkratek jejich rozepsanými výrazy. To je prý úplně nejlepší – nadefinovat si zkratku, která reprezentuje dlouhý, dlouhý text a ten pak poslat uživateli na BlackBerry. Zkrátka srandista, ostatně ta ukázka spojení s BlackBerry probíhala s člověkem, který měl zrovna čtvrt na dvě ráno. Hezké je také vyhledávání člověka v buddy listu – stačí začít psát a najde se.
Politiky – téma samo pro sebe. Jde pomocí nich nastavit asi pět věcí – posílání souborů povolení audia a videa (ve standardu je povolen pouze chat) a možnost ukládání historie. Je možné definovat více politik a každou z nich přiřadit konkrétní osobě nebo skupinám osob. Nejde to ovšem definovat na certifikát. A pak je tam volba over-ride policy (u standardní politiky), která jde zapnout u každé volby a která udělá to, že u ostatních politik nejdou volby změnit. Je ovšem možná u těch dalších politik zrušit volbu over-ride a nastavit hodnoty podle sebe. A Lotus to prý nepovažuje za chybu. Wow.
Sametime Gateway – to co bylo před přibližně čtrnácti dny ohlášeno jako Real-Time Collaboration Gateway už stačilo změnit svoje jméno. Člověk k tomu potřebuje, jak už jsem psal, WAS, DB2, LDAP a SSL certifikát od veřejné autority. Spojení funguje s Google Talk a AOL, přičemž spojení s AOL trvá zřídit přibližně týden, protože je potřeba vyplnit formulář, který se pošle na IBM a ta dál a někdy potom AOL otestuje spojení se serverem a pokud se nepovede tak napíše nepovedlo se a zařadí vás opět na konec fronty. Bomba, rozfungovávat bych to asi moc nechtěl. Ale je alespoň nastavit u uživatelů, do které sítě mají nebo nemají mít přístup. Celé schéma jak to funguje je relativně komplikované, ale zas tak složité to ve skutečnosti není.