Jak se šijí košile

Psal jsem, že bych chtěl vidět jak to vypadá v textilce. Šití košil na míru sice není přesně to samé, ale taky to byl super zážitek.

Košile nenosím. Tedy nenosil jsem, ale postupně přemýšlím, že bych mohl začít. Zvláště když tuhle na schůzce ten člověk prohlásil

Někoho seniornějšího bych k sobě potřeboval.

Na konfigurátor košile na míru od Le Premier jsem koukal už před lety, ale to ohromné množství možností mě nakonec odradilo.

Ježíšek přinesl pod stromeček poukaz na ušití košile od Vavi spolu s návštěvou výroby a tak jsme vyrazili.

Nenápadný domek ve Vimperku, ve kterém se skrývá manufaktura chrlící přes sto košil denně. Radost pohledět na to, jak přes sebe natahují látky a řežou je na cca 20 košil najednou ještě snadněji než se stříhá papír. Jak nažehlují, štupují a dělají další operace na dvou desítkách pracovišť. Tam obšívají knoflíkové dírky, tuhle přišívají knoflíky, tady připravují manžety a tady to dávají celé dohromady.

Šije se tak, aby nebyly vidět švy. Což zajišťuje taková trubička před šicí jehlou, které pomáhá foukání vzduchu ze strany, aby se látka hezky sbalila a šlo to samo. Garážový vynález, žádná přirozená součást toho stroje.

Pak jdeme vybírat. Nejdřív z těch desítek látek vybrat ty pravé, které se budou líbit. Těžká práce, přeci jenom jsem zvyklý nakupovat již hotové věci, u kterých přesně vidím, jak vypadají.

Pak si zvolit střih, zda budou manžety jinak barevné, co vnitřní léga, límec, … Jaké budou knoflíky a barva nití. Té je mimochodem na košili až 180 metrů. Nechápu, kam se jí tolik poděje.

Pak už jenom pár jednoduchých voleb a košile jde do výroby – za dvě až tři hodinky bude hotová. Vyžehlí ji během pár minut, složí ještě rychleji. Praxe je vidět v každém pohybu všech těch lidí.

Zážitek, který stojí za to. Pokud budete mít cestu do Vimperku a chcete košili na míru, zkuste se domluvit, zda vám ten zázrak tvorby ukáží. Stojí to za to.e