Globální oteplování hýbe světem a stejně tak i námi, když v pondělí (týden 17. – 23. 9) sledujeme dokument Al Gora Inconvenient Truth. Jana už ho jednou viděla a dokonce jsme si ho stáhli na počítač, abych se na něj někdy mohl podívat i já. Jana totiž usoudila, že by se mi mohly líbit způsoby prezentace, které Al používá. Tak jsem se na to tedy podíval teď v rámci výuky. Dokument fakt zajímavý a docela úderný. Problém jen v tom, že poté, co jsme ho dokoukali, tak jsme dostali nudné cvičení na téma životní prostředí a navíc jsme se dozvěděli, že zítra nás čeká dokument The Great Global Swindle (stručný popis na ABC), který popírá, že by tady nějaký problém existoval, nebo spíš to, že by za globální oteplování mohl člověk. Pak jsme měli být rozděleni do dvou skupin a měli jsme si připravit debatu, která by probíhla další týden v pondělí. Všichni jsme z toho byli docela dost otrávení, takže jsme po vyučování hodili řeč a dohodli se, že jdeme za Ramym a řekneme mu, že žádnou debatu dělat nechceme, a že téma je zajímavé, ale že ho fakt nepotřebujeme znát tak dopodrobna. Navíc jsme se všichni shodli na tom, o čem jsme diskutovali s Amboisem a Giordanem minulý pátek, a to, že potřebujeme běžně používanou, mluvenou angličtinu. Vyrazili jsme tedy za Ramym, že s ním chceme mluvit. Našli jsme si prázdnou třídu a všechno mu to řekli. Když jsme mu řekli, že problém je v tom, že si všichni myslí, že na úrovni advanced už zvládáme běžné životní situace, a že se fakt pletou, protože my je sice zvládáme, ale naučenými frázemi, kterým se všichni „domorodci“ smějí, protože oni je nepoužívají. Aby jsme jenom nekritizovali, tak jsme se snažili přijít i s návrhy, jak bychom si průběh výuky představovali, že nejvíc by se nám asi líbilo hraní scének z běžného života, což by vedlo k tomu, že bychom se aktivně zapojili a určitě by to byla sranda (Ambroise chtěl hrát manžela a Jana, že prý bude manželka a zbytek budou děti – no pobavila nás už jen ta představa). Kecali jsme s Ramym asi hodinu a odcházeli jsme s docela pozitivními dojmy.
V úterý dopoledne jsme dokoukali dokument proti globálnímu oteplování a potom jsme o něm diskutovali (žádná debata). Pak jsme ještě koukli na 20 minutovou reportáž, ve které zpovídali producenta filmu. Bylo to fakt super, protože zatímco po shlédnutí dokumentu měli někteří pocit, že Al Gore zveličuje, a že to s tím globálním oteplováním není zas tak hrozné, tak po 20 minutové reportáži bylo jasné, že ….. všechno pěkně zmanipuloval. Je to fakt sranda vidět, jak se dají některé věci úplně otočit. Málokdo si uvědomil, že grafy končily například už v roce 1980, protože na osách grafu nebyly jednotlivé roky, ale byly tam jen roky 1800, 1900 a zbytek let byl naznačen jen čárami v odstupu 50 let. Na konci grafu bylo napsáno NOW, což ve skutečnosti znamenalo rok 1980. V dokumentu tedy tvrdili, že NOW je teplota výrazně pod průměrem jiných teplot, a že tedy tady není žádný problém. Ten problém je ale v tom, že právě po roce 1980 začala teplota rapidně stoupat a dneska (2007) je hodně výrazně nad jakoukoliv jinou teplotou, která tu kdy v minulosti byla.
Po vážném tématu následovala trocha uvolnění, když nám Ramy rozdal 5 stránek slangu. Byly to kopie z nějakých časopisů z roku 2001 a na každé straně bylo několik bublin s krátkými dialogy, kde byl použit slang. Dole na stránce pak bylo vysvětlení použitých slangových výrazů. Nejdříve jsme zkoušeli tipovat jen podle dialogů, co by to které slovo mohlo znamenat a byla to fakt sranda, protože některé se dost dobře natipovat nedají a nebo je člověk natipuje fakt úplně špatně. Když jsme to všechno prošli, tak Ramy vymyslel, že jsme jako na lodi, která se potápí a každý z nás dostal nějakou roli a měli jsme se snažit použít ty výrazy, co jsme se předtím učili. Listovali jsme tedy papíry a snažili se vést dialog a bylo to fakt super, protože z toho vznikali nesmyslné komické momenty. Na informaci, že se potápíme Luis reagoval větou, že jde na záchod a Ambroise mu doporučil aby si vzal s sebou deku, pak někdo prohlásil, že má hlad, tak někdo jiný vymyslel, že si půjdou ulovit nějaká kuřata. No prostě jsme se snažili použít všechno, co na papírech bylo. Na závěr jsme měli poslech, kdy se tři chlápci bavili v hospodě o všem možném a byli to typičtí tři Australani a prostředí byla fakt reálná hospoda. Rozumněli jsme jim toho fakt dost málo. Poslech byl z knížky Listen to Australia. Všichni jsme se shodli, že dnešek byl přesně o tom, co jsme všichni chtěli, a co jsme od místní výuky angličtiny očekávali. Jen nás zarazil jeden fakt, proč se s tím vytasí, až když si jde 10 lidí stěžovat.
Odpoledne jsme zase po nějaké době vyrazili nakoupit a Jana už nás pomalu začíná připravovat na naši velkou cestu, takže jsme nakoupili asi 6 čokolád a spousty bombónů. No nekupte to, když na všechno měli akci. A večer hurá na naši poslední hodinu slangu.
Po zkušenosti z minulého týdne se Jana rozhodla, že ve středu zůstane doma a bude trénovat listening poslechem rádia. Martin pro změnu vyrazil zase po dlouhé době na konferenci. Tentokráte na IBM Collaboration Summit.
Večer máme sraz s Míšou a Miriam a jdeme konečně na steak do místní hospody, kterou docela chválí a má steaky za 7 AUD, když si k tomu dáte pití. Sraz máme v půl šesté, ale Miriam má zpoždění, tak čekáme před hospodou a kecáme s Míšou, ale pak už se nám to zdá dlouhé, tak jdeme dovnitř a v tu chvíli doráží i Miriam. Chvilku nám trvá než vybereme nějaký stůl, a pak už listujeme jídelníma lístkama a vybíráme. Testujeme Martina jeslti si ještě něco pamatuje ze své pozice číšníka a diktujeme mu naše požadavky a necháme ho jít všechno objednat. Netrvá to ani tak dlouho než nám náš buzzer začne zvonit a Martin s Míšou jdou pro jídlo. Buzzer je vymoženost, zjevně relativně obvyklá v Austrálii. Objedná se na baru, člověk dostane takový větší pager a jde si sednout. A když je jídlo hotové, tak pager zazvoní a člověk si skočí na bar pro hotové jídlo.
Všichni jsme spokojení až na Míšu, která chtěla beef burgera a místo toho má chicken burgera. Tak se tedy s Martinem zvedají a jdou reklamovat (že by to Martin popletl :-)))) Jídlo vyreklamují a sotva se vrátí a dosednou, tak se objeví číšník s chicken burgerem, že prý nemá rád vyhazování jídla, takže prý jestli Míša chce, tak než jí donesou jídlo, tak zatím může uždibovat z tohohle. Míša se brání, ale my jí přesvědčujeme, že si to jídlo má nechat, že se podělíme. A taky že jo, z burgera zbyla jen ta petržel, co jí tam dali na ozdobu.
Kecáme s holkama o všem možném. Miriam studuje IT na nějaké college a je fakt dost nespokojená. Prý mají jako učitelku Indku, které není vůbec rozumnět, takže i když si vybrala školu hlavně kvůli vízu, tak přeci jen když už tam chodí, tak by se chtěla i něco dozvědět. Navíc jim od příštího semestru mění pravidla, takže prý už nemusejí mít docházku, ale budou psát testy a pokud je nenapíší, tak budou platit. Docela sranda, když se podmínky změní takhle v průběhu školy. Míša zase chodí na nějakou fitness školu a je docela spokojená, ale už měla první průser, když se zapomněla odhlásit ze samostudia a dostala výhružný email, že takhle ne, protože to vypadá, že se zapsala na samostudium a odešla domů, místo aby studovala. Pravda je ale taková, že fakt trubka studovala, jen se neodhlásila. Pak jsme se ještě dozvěděli, že se Míša stala pronajímatelkou bytu, kam se před nějakou dobou nastěhovala, protože všichni ostatní obyvatelé se nečekaně rozhodli cestovat, nebo se vrátit domů. Začala tedy shánět nájemníky (přesněji nájemnice) a rozhodla se nejdřív pro Čechy a Slováky, protože přeci jen mají jinou představu o pořádku než všechny ostatní národnosti. Měla štěstí a hned druhý den po zveřejnění inzerátu sehnala dvě Češky, takže už jí zbývá sehnat jenom jednu.
Prima jsme si pokecali a zjistili, že máme skoro identické zkušenosti týkající se školy, práce a lidí tady, takže zjevně nejsme úplně mimo s našimi představami.
Čtvrteční ráno je nějaké ubrečené, což tu už dost dlouho nebylo. Sotva vyrazíme z domu, tak se můžeme smíchy potrhat. Z boční ulice totiž vyšli dva chlapíci a na vodítku vláčí pejska, který je oblečen ve žluté pláštěnce, která má i kapucu. Jdou docela dlouho před námi a nám ta scénka přijde fakt hodně legrační – chlapíci jsou docela pořízkové, pes je velikosti kocoura a jak běží, tak ta pláštěnka tak legračně poskakuje. Martin se jen diví, co ti lidé nevymyslí, a kdy prý začneme dávat psům holínky (což se Jana může smíchy úplně potrhat). Škola je fajn, celý den si povídáme a čteme o tribes (kmeny, party). Na konci dne jsme tedy chytřejši o to, jaký je rozdíl mezi skejťákem a surfařem a jak vypadá takový austraulský pivní povaleč a kde se v Sydney vyskytují rappeři a novodobí hippie a ještě další spousta part a skupin. Taky si vybíráme video, na které budeme koukat v pátek. Máme štěstí, protože Carlos, náš brazilský kolega, má postahovány skoro všechny nejnovější filmy. Vybíráme tedy Knocked Up a těšíme se na zítřek.
V pátek si první hodinu povídáme o pěti stádiích, kterými člověk projde, když vycestuje do zahraničí na delší dobu než jen na dovolenou. V překladu by to mohly být tyto fáze: „líbánky“, nepřijetí, odmítnutí, uzdravení a kulturní šok z návratu do vlastní země. Stručně to znamená asi tolik, že na začátku je všechno super, pak je všechna na prd, pak je to ještě horší a člověk nechce vylézt z postele, pak je to zas v pohodě a člověk se tam cítí jako doma, ale to už se člověk vrací zpět domů a tam ho čeká další šok, protože všichni se změnili a nikdo mu nerozumí. Tedy popravdě všichni zůstali stejní, akorát člověk sám se změnil. Ve čtvrtek, když se Jana ptala Aurory jestli chodí dolů na kafe, tak Aurora vypadala docela překvapeně, že se ve škole vaří kafe a když jí Jana řekla, že je to vždycky první přestávku ve čtvrtek a v pátek, tak jsme tedy v pátek skončili trochu dřív a vyrazili na kafíčko. Všichni jako zákazníci, jen Jana a Martin jako pracovní síla. Byl to fakt nápor, ale kupodivu jsme to zvládli. Bert byl nadšený z výdělku a začal slibovat pizzu na příští i ten další týden. Tak uvidíme. Pak už nás čekal jen film, který byl fakt super. Po škole čekáme s dalšíma lidma na Ambroise, protože je to jeho poslední den, neb v sobotu se vrací zpět do Švýcarska. Chceme se rozloučit, udělat nějaké společné foto a vyměnit si kontakty. Přeci jen Švýcarsko není zas tak daleko od Čech, tak bychom se někdy mohli vidět. Martin se snaží opravit notebooka Katce, která přijela snad před týdnem a notebook jí nějak zkolaboval. Při té příležitosti si Martin skočil půjčit nějaká CD k místním IT lidem a zjistil, že fakt nechápe jak se tady domluví – anglicky totiž nemluvili snad vůbec.
Zleva Giordano, Korejka, Heidžin, Ambroise a Jana
Abychom těch filmů neměli málo, tak večer jsme se ještě dívali na film Lantana, který jsme si půjčili od Lucky, a pak jsme ještě v televizi zkoukli The Ron Clark Story. Zatímco Lantana byla taková hodně na přemýšlení tak The Ron Clark Story byla ohromná legrace. Doporučujeme oba a začínajícím učitelům zvláště ten druhý nebo knížku The Essential 55.