Poslední týden (9. 7. – 13. 7.) našeho již třetího termu začal filmovým dnem a navíc jsme završili naše literární snažení v rámci kurzu EAP. Po třítýdenním studiu problematiky terorismu (Jana) a pornografie (Martin) ve spojení s internetem jsme zasedli k papírům a měli napsat argumentativní esej. Během 40 minut jsme měli cca 250 slovy vyjádřit argumenty na podporu zadaného tvrzení týkajícího se studovaných problematik. V zápalu boje s časem, slovní zásobou a snahou srovnat si myšlenky, došlo u některých lidí k chybnému pochopení k čemu že se to vlastně mají vyjádřit, a tak místo argumentace pro cenzuru vesele psali argumenty proti cenzuře. Stejně dopadla i Jana, u které to bylo o to pikantnější, že si přečetla zadání, zjistila, že tam jsou dvě negace za sebou z čehož plyne pozitivum, otočila se na Martina a prohlásila, že se má argumentovat pro, i když Simon (náš učitel) celý předchozí týden říkal, že proti a ve finále napsala argumentaci proti. Martin ji podezříval, že to napsala obráceně schválně, protože argumenty pro neměla připravené. No zatímco Janě její chyba nijak nevadila, tak někteří studenti, jejichž nástup na školy v Sydney je podmíněn doporučením a hodnocením z EAP vypadali na infarkt a rozhodně došlo na slzy. Simon prohlásil, že to nevadí, že hlavní je obsah. Týden poté Lyn prohlásila, že ona chtěla za chybné eseje dát 0 bodů, ale Simon jí ukecával tak dlouho až svolila na ztrátu pouhých 10% z celkového počtu možných bodů. No tak uvidíme jak to dopadne až to vyhodnotí.

Hurá, tenhle týden (2. – 6. 7.) skončilo naše utrpení ohledně Literature Review. V pondělí jsme dopsali poslední řádky a v úterý to slavnostně odevzdali a oddechli si. Ve středu byly k obědu zase pizzy – vypadá to, že se nám to vaření kafe ve škole docela rentuje 🙂 Po škole hurá domů, čekala nás totiž velká akce – Whisky Festival. Příprava na akci byla důkladná – Jana poučena z přípravy na Sommerfestivaly v Německu prohlásila, že bez dobrého základu to nepůjde, takže vyrobila plnou pánev vajíček na slanině nebo spíš slaniny na vajíčkách a k tomu bagety (skoro vše jsou to naturálie z její práce) a náležitě jsme je ocenili. Pak už byl čas vyrazit. Na internetu jsme si našli kdy nám jede autobus, takže jsme čapli Míšu a vyrazili. Jana v půlce cesty na autobus usoudila, že se couráme a tak zavelela k běhu. Na zastávku jsme doběhli načas celí uřícení a sotva jsme popadali dech, ale autobus musel jet dříve, tak jak je tady ostatně zvykem (jízdní řády jsou fakt jen orientační). Takže jsme si deset minut počkali na další, řádně se vydýchali a vyrazilin na Circular Quey. Tam jsme se sešli se Zuzkou a společně vyrazili do restaurace, kde se akce konala. Protože to stálo za to, tak jsme akci věnovali samostatný článek.

Nezapomeňte, že jsme vyhlásili druhou soutěž a uzávěrka přihlášek je co nevidět. Pořád čekáme na další odpovědi, ať to můžeme správně vyhodnotit. Tak se nebojte, nemáte co ztratit.

Týden 8 (11. – 15. 6.) začal příjemně – pondělí byl totiž státní svátek „Narozeniny Královny“, a tak bylo volno a my nemuseli do školy. Dost nás to potěšilo a k tomu navíc se docela vyčasilo, takže holky toho hned využily a vyrazily na Oxford Street obhlídnout jaké jsou tam restaurace a jestli třeba někoho nehledají. Moc úspěšné nebyly, protože restaurací je tam kupodivu docela málo a navíc většina z nich využila státního svátku a měla zavřeno. Každopádně se ale pěkně prošly a vyvětraly.

Už se začínáme pomalu opakovat, ale i tento týden, devátý v pořadí (18. – 22. 6.), začal volným pondělím. Už zase totiž začínal ve škole nový term. Skoro se nám nechce věřit, že už jsme ve škole dva měsíce. Nějak moc rychle to utíká. Každopádně jsme ale stejně šli do školy, protože jsme ve čtvrtek a v pátek pomáhali Bertovi dělat kafe a on se zmínil, jestli nebudeme mít čas a náladu v pondělí ráno, kdy přijdou noví studenti – škola se totiž rozhodla, že bude ráno novým studentům nabízet zdarma čokoládu a kafe, akorát už nějak nedomysleli, že to vlastně nemá kdo vařit. Tak jsme tedy v pondělí ráno naklusli do školy už v osm ráno a začali vařit kafe a čokoládu. Stejně jsme neměli jiný program a bylo to jen na hodinku. Brali jsme to jako trénink a navíc jsme měli kafe a hlavně čokoládu zadarmo a stihli jsme i pokecat s některými nováčky. Po kafi jsme si skočili na internet a Martin kolem oběda vyrazil do centra do agentury, podepsat pracovní smlouvu. Sehnal si totiž na pátek a sobotu práci – stěhování počítačů. Cestou se ještě stavil v agentuře, kde se dozvěděl, že začali komunikovat se školou a čeká ho tam další povídání – škola dostala za úkol splnit mu co mu na očích uvidí. Holkám odpoledne zavolali z jednoho grillbaru, aby se přišly domluvit na trail.