A je to tady zase – svátek svatého Martina a s ním tradice otevírání svatomartinského vína. Ale je to opravdu tradice nebo jenom chytrý marketingový tah našich vinařů?
Na tuto otázku mě přivedla skvělá knížka Vladimíra Poštulky nazvaná Labužníkovy historky. Skvěle psaná knížka, která se věnuje 66 různým jídlům, vysvětluje jejich historii a přidává recept pro vlastní tvorbu.
Právě ona se v jedné kapitole věnuje svatomartinské huse a vínu. Zatímco husa tradici má, u vína je to prý naopak (i když po těch letech už se tomu tradice dá říkat také).
K huse se váže několik různých legend – od prozrazení Martina (světce z Tours) husami, když se schovával před duchovními; až po legendu o husách, které rozčilovaly Martina při kázání a on si přál, aby v den výročí jeho smrti pykaly za své hříchy.
Vysvětlení ovšem bude jednodušší – 11. listopadu se slaví jako počátek zimy a k jídlu se pečou husy, protože je to doba draček. A co s husou, která je bez peří? Přeci šup s ní na talíř.
S vínem je to jinak – Martin byl zapřísáhlý abstinent, takže by bylo trochu divné, kdyby se na jeho výročí otvíralo nové víno pro dělníky, kterým končila služba.
Ale to nám asi nikomu nezabrání tomu, abychom tuto komerční tradici i letos slavili a otevřeli si lahvinku dobrého vína. K té opravdu tradiční huse.
Na zdraví!
Na tento svátek se vždy těším, škoda tento rok padnul na pondělí. I tak večer vínko bylo 🙂