Řecké tance

Tak jsme se uplynulé dva měsíce s Janou vzdělávali v umění řeckých tanců. Zkušenost zajímavá, otázkou samozřejmě je nakolik v životě uplatnitelná, nicméně jsme se alespoň jednou týdně pořádně hodinku a půl hýbali.

První hodina (a pak každá následující) byla pro mě osobně překvapivá hned v několika bodech:

• bylo tam málo chlapů (jenom tři) což vlastně překvapivé moc není
• nebylo tam moc mladých holek (což pro mě vlastně není vůbec důležité a také to není překvapivé)
• tancuje se na lichý rytmus – tak to bylo něco pro mě, rytmus neslyším normálně pokud pořádně nebouchnou do bicích natož kdybych se měl s krokama trefovat mezi ta bouchnutí – ale přežil jsem
• netancuje se, ale chodí se – to zní jako příjemné, nicméně ve skutečnosti to obnáší výrazně náročnější pohyb než normální tanec
• veskrze se jedná o řadové (nebo jak se jim říká) tance, takže všichni se drží v jedné řadě a tancuje se dohromady, což je fajn, člověka srovnali do rytmu vždycky rychle
• mnohé (vlastně všechny) tance mají nevyslovitelná jména, takže první čtyři si různě zkrátíte a přejmenujete a pak v tom začnete mít totální zmatek, takže se shodnete na číslu, které znamená pořadí, kdy jste se tanec naučili. Při páté hodině ztratíte i tento přehled (nedopočítáte se) a tak pořád přemýšlíte, jak vlastně ty kroky vypadají
• muzika zní pořád stejně – tedy jenom mě, ale i já jsem byl schopen ve finále minimálně jeden tanec rozlišit od ostatních – shodou okolností ten nejpomalejší a nejjednodušší na tancování
• název minimálně jednoho tance má svůj význam – tanec se jmenuje tik a ten z něj chytíte během pár vteřin

Pokud přemýšlíte, co budete jednou týdně od září dělat, tak se zamyslete a určitě je to jedna z variant k zvážení. Navíc se konají pravidelné řecké večery, takže máte šanci tance pilovat a také se dobře najíst a napít (ale to jsme nikdy nezvládli)