Už se začínáme pomalu opakovat, ale i tento týden, devátý v pořadí (18. – 22. 6.), začal volným pondělím. Už zase totiž začínal ve škole nový term. Skoro se nám nechce věřit, že už jsme ve škole dva měsíce. Nějak moc rychle to utíká. Každopádně jsme ale stejně šli do školy, protože jsme ve čtvrtek a v pátek pomáhali Bertovi dělat kafe a on se zmínil, jestli nebudeme mít čas a náladu v pondělí ráno, kdy přijdou noví studenti – škola se totiž rozhodla, že bude ráno novým studentům nabízet zdarma čokoládu a kafe, akorát už nějak nedomysleli, že to vlastně nemá kdo vařit. Tak jsme tedy v pondělí ráno naklusli do školy už v osm ráno a začali vařit kafe a čokoládu. Stejně jsme neměli jiný program a bylo to jen na hodinku. Brali jsme to jako trénink a navíc jsme měli kafe a hlavně čokoládu zadarmo a stihli jsme i pokecat s některými nováčky. Po kafi jsme si skočili na internet a Martin kolem oběda vyrazil do centra do agentury, podepsat pracovní smlouvu. Sehnal si totiž na pátek a sobotu práci – stěhování počítačů. Cestou se ještě stavil v agentuře, kde se dozvěděl, že začali komunikovat se školou a čeká ho tam další povídání – škola dostala za úkol splnit mu co mu na očích uvidí. Holkám odpoledne zavolali z jednoho grillbaru, aby se přišly domluvit na trail.
V úterý nás odpoledne skoro vyhodili ze školy, protože se do Sydney blížil cyklon. Pravda je, že večer foukalo jak o závod. Jinak jsme v úterý začali v novém kurzu – General English nás po dvou měsicích fakt už nebavila, takže jsme přešli do EAP (English for Academic Purposes). Již název napovídá, že to není jen tak obyčejná angličtina. Spousta studentů, kteří přijedou do Austrálie, nepřijeli studovat angličtinu, ale nějakou odbornou školu většinou vysokou (ať už bakaláře, nebo MBA, nebo jak se to tady vlastně všechno jmenuje). Aby však na školu byli přijati, tak kupodivu nestačí jen si ji zaplatit, ale musí prokázat dostatečnou znalost angličtiny, a to na akademické úrovni. Musí tedy absolvovat test IELTS (což je taková akademická obdoba Cambridge a TOEFLu), nebo musí dostat doporučující dopis z EAP kurzu. Takže jsme se dostali mezi samé anbiciozní studenty, kteří ten kurz neberou zrovna na lehkou váhu a fakt se snaží a navíc mají docela slušnou úroveň znalostí. Jak jsme se dozvěděli hned první hodinu, tak kurz EAP probíhá tak, že je na každý měsíc vybráno nějaké téma a nějaký literární styl a od toho se to všechno odvíjí. Takže bylo vybráno téma Censura Internetu kvůli pornografii a kvůli používání internetu teroristy a jako literární styl Literature Review a Argumentative Essay. Mohlo by se zdát, že věnovat se jednomu tématu celý měsíc bude otrava, ale opak je pravdou. Kvalita výuky se totiž odvíjí především od učitele a učitelka na EAP – Lyn je fakt dost dobrá. Poprvé jsme zažili, že hodina utekla tak rychle, že jsme si toho ani nevšimli a rozhodně jsme nekoukali na hodinky, kdy už bude konec. Navíc abychom přeci jenom nezblbli, tak každá středa je věnovaná přípravě na IELTS a testujeme hlavně naše poslechové dovednosti a taky schopnost porozumět čtenému textu.
Zbytek týdne se nesl v pracovním tempu. Ve středu šel do práce Martin a Jana s Míšou toho hned využily a pozvaly na večeři Zuzku. Uvařily plný hrnec mletého masa s fazolemi, chilli, kukuřicí a mexickým kořením a koupily k tomu tortilly. Zuzka přinesla dvě lahve vína, tak to k tomu vyžahly, a když Martin večer přišel z práce, tak už na něj zbylo doslova jen pár kapek. Jídla mu ale naštěstí nechaly dost. Ve čtvrtek šla do práce Míša a Jana na trail do grillbaru. V pátek šel Martin stěhovat počítače a holky odpoledne ve škole vařily kafe pro nějakou školu, která tam měla prezentaci aby nalákala nějaké studenty. Bert měl totiž nějakou jinou akci, tak je poprosil aby to vzaly za něj. Prý to zvládly dobře. Míša večer zase pracovala a Jana zase trailovala. Sobota byla asi nejnáročnější Martinův den, protože dopoledne dostěhovával počítače a večer pracoval v restauraci. No a aby toho neměl málo, tak si do restaurace odskočil ještě v neděli přes oběd.
Tak to vypadá, že jsme v tom až po uši. Týden 10 včetně jedenáctého víkendu (25. 6. – 1. 7.) nás přenesl do nového měsíce a celý by se dal shrnout do slova PRÁCE. Martin pracoval kromě pondělí a čtvrtka každý den a Jana zase makala čtvrtek až sobota. Do toho jsme oba usilovně pracovali na našem Literature Review, což spočívalo hlavně v tom, přečíst obrovské množství materiálů, které každý z nás dostal. Jana četla o terorismu a Martin o pornografii. Nedalo se moc určit, co z toho je horší. Každopádně oboje bylo dost náročné. Ve škole navíc středa až pátek vaříme kafe, takže se opravdu nenudíme.
Jana měla v prostředku týdne malé zpestření – zúčastnila se totiž ve středu Beauty Therapy. Kromě kurzů angličtiny, výuky pro High School a Sushi kurzu se ve škole pořádá nově taky kurz pro Japonské manikérky a vizážistky. No a ty si potřebovaly vyzkoušet, co se naučily. Takže hledaly ve škole pár dobrovolnic, které jim poslouží jako testovací vzorek. Jana se odvážně přihlásila, a tak ve středu po škole zasedla ke stolu naproti malinké mladičké Japonce a nechala se hodinu hýčkat. Výsledkem byly růžové nehty se zlatými třpytkami na koncích a na ukazováčcích měla nějaké bílé fleky – prý lístky. Moc si to ale pochvalovala, protože dostala i masáž rukou a holčiny byly moc milé. Řídíce se heslem „Líná huba holé neštěstí“ Jana nelenila a hned se zeptala jestli se to bude pořádat pravidelně a protože odpověď byla ano, tak se hned přihlásila na další termín, s tím, že by tentokrát chtěla make-up. Tak se těšte – třeba tentokrát bude i nějaká fotka.
Pátek – konečně jsme zapojili doma internet, takže se můžeme připojit i večer. A rovnou jsme i vyzkoušeli internetové telefonování přes Ha-loo a voláme Janině mamce. Všechno funguje jak má, až na občasnou ztrátu signálu. Což se nedá nic dělat – venku prší a bezdrátový přenos moc nefunguje.