Na zevláka

V roce 2000 jsem se vydal na kurz carvování a shodou okolností tam tehdy kluci měli telemarkovou výbavu a mohli jsme pár odpolední věnovat i této technice. Pak byla třináct let pauza, kdy jsem sice na zimních dovolených přemýšlel, že bych si půjčil výbavu a zase si to zkusil, ale nikdy jsem se k tomu nedokopal.

Loni H2Omaniaks točili film o telemarku a já si řekl, že by bylo krásné tomu zase chvilku věnovat. A letos Ski & Sport Turek, kteří jsou za film zodpovědní, vypsali víkendový telemarkový kurz a já měl jasno – jedeme.

Volná pata, volná mysl

Ukecal jsem ještě tátu, vzali jsme rodinku a vyrazili do Abertam. Krásná stará chalupa přinesla vzpomínky na zájezdy na podnikovou chalupu, venkovní počasí se pro změnu snažilo navodit atmosféru Sibiře.

Lyžovali jsme na Neklidu a počasí bylo skvělé – prý se moc často nestává, abychom se slyšeli i viděli. V průběhu víkendu se to měnilo, v neděli jsme se chvílemi viděli na celých dvacet metrů a lyžovali bez znalosti toho, po čem jedeme. Člověk si alespoň trochu vycvičí cit v nohách. Chvílemi problesklo mraky a mlhou sluníčko a rázem to byl ráj na zemi.

Snaha o telemarkový oblouk první den kurzu

I po třinácti letech jsem si něco málo pamatoval, ale přesvědčit to staré tělo, aby celý den dělalo dřepy, byla makačka. Krátké oblouky jsem nedával zdaleka tak krátké jak bych chtěl – než jsem se složil do pokleku a ustabilizoval poklek, tak už jsem měl být dávno zvednutý a v druhém oblouku. Jinak je technika jízdy jednoduchá – uvolněný postoj „na zevláka“, pokleknout, zatočit, zvednout se, pokleknout, zvednout se, ….

Bylo to krásné a náročné a chtělo by to zopakovat. I přesto, že se momentálně nemohu moc hýbat. Příští rok by měl být kurz zase, tak snad to bude nejpozdější termín, ve kterém si to zopakuji. A pokud si chcete na lyžích vyzkoušet něco nového, tak do toho určitě jděte!

Zajímá mě tvůj názor