Že potápěčská výprava není žádná dovolená jsme už poznali včera, a dnešní – pondělí 5. 11. – budíček v 6:15, abychom stihli ranní ponor s prvními ranními paprsky, nás v tom jen utvrzuje. Scházíme se tedy na palubě, vychutnáváme ranní pohodu a čekáme na výklad, kde se potápět. Chvíli to trvá, než se k výkladu ponoru dostaneme, ale nakonec se ho dočkáváme a když nám říkají, kde jsme včera v noci plavali, tak jim moc nevěřím, podle mě jsme byli úplně na jiné straně útesu.
Ranní ponor je úplně jiný než ty denní, slunce svítí z jiného úhlu, takže útesy hází různé stíny a také stíháme výměnu ryb. Ty noční se totiž pomalu odebírají do hajan a ty denní se pro změnu budí a začínají být aktivní. Nicméně bez jídla ten ponor není úplně to ono, už se tedy hodně těšíme na snídani, v průběhu které se přesouváme na další lokalitu.
Snídaně byla super, akorát jsem se asi nějak moc najedl nebo mi něco úplně nesedlo nebo se stalo něco jiného. Zkrátka a prostě po pár minutách druhého ponoru mě šíleně rozbolela hlava, takže ponor odpískáváme a jdeme na hladinu, kde si alespoň užíváme volnou palubu a pozorujeme želvu, která se vynořuje vedle lodi.
Oběd zase přehání Jana a nandavá si jak pro tři, což si po chvíli holt musí přiznat a půlku toho nechává. Po obědě nás čeká miniškola focení pod vodou, koná se ovšem normálně na palubě. Rad nám dávají spoustu a veskrze znějí rozumně a naprosto jasně. Jak se ovšem ukazuje na dalších ponorech, tak si z toho lidi moc nevzali a dál fotí tak, jak jsou zvyklí, což hlavně znamená, že fotí z velké dálky. Nicméně pohledy na fotoaparáty jsou zajímavé, když jsme si dělali před pár lety potápěčský kurz, tak všichni kdo pod vodou fotili měli velká pouzdra, pečlivě mazali těsnění a vůbec se o to celé hrozně starali. Teď lidi vezmou do ruky kompaktní foťák, jednoduše to zaklapnou do pouzdra a skočí do vody. A když vylezou, tak to vyndají a pouzdro hodí do čisté vody, aby z toho dostali sůl. Zkrátka a prostě žádná velká věda, pouze čistá radost.
Třetí ponor a Jana přebírá vedení, chce si vyzkoušet jestli má kompas jen jako další závaží a nebo ví co s ním. No doufám, že to nedopadne jako ponor předtím, kdy sice nenavigovala, ale jednu chvíli se mně snažila přesvědčit, že jsme tu skálu ještě neobplavali celou a chtěla to vzít ještě jednou dokola. Naštěstí si to nechala vymluvit, jinak bychom tam asi kroužili dokud by nám nedošel vzduch.
Takže plaveme tak různě kolem skal, Jana vede a já moc nevím, kde to vlastně jsme. V jednu chvíli si to trochu zpestřujeme a podplaváváme pod skalou, trocha adrenalinu jestli se zasekneme nebo ne holt nesmí chybět. Ryb vidíme spoustu, akorát tedy přesně nevíme, jak se která jmenuje 🙂
O přestávce mezi ponory nás čeká buchta a kafíčko a hlavní atrakce – obchod. Je vidět, že marketing tady mají dobře zvládnutý, takže se dozvídáme, že nejenom že dostaneme 10% slevu oproti cenám v obchodě, ale ještě ke všemu dostanem 24 hodin bezúročného období (platit můžeme až přijedeme na břeh), a pokud toho nakoupíme dost tak získáváme i ponor s nahou Danielou, což je zdejší instruktorka. Asi jasné je, že ta o tom nemá ani tušení a když to zjistí, tak není moc příjemná a vypadá to, že autor tohoto nápadu půjde rychle pod vodu.
Po dlouhém odpočinku nás čeká večeře a poté noční ponor, tentokráte bez instruktora. Plácáme se tedy sami ve vodě, snažíme se neztratit a alespoň něco vidět ve světle těch našich světlušek, jinak se těm baterkám ani snad říkat nedá. Jana si následně stěžuje, že jsem si jí vůbec nevšímal ani když se snažila upoutat moji pozornost a já zase měl pocit, že je celou dobu zbytečně vystresovaná, protože baterkou jezdila po dnu jak zběsilá. Dokonce si ani druhý den nepamatovala, že jsme hned na začátku ponoru viděli žraloka. Na krásného velkého humra si naštěstí pamatuje.
A pak už hurá do postele, zítra budeme vstávat ještě o kousek dřív než dneska, uff, to potápění je teda fuška.
Fotografie tentokráte nejsou naše, ale převzaty od jiných fotografů.
Najeto kilometrů dnes: 0
Najeto kilometrů od počátku cesty: 11 443