Čtvrtek 1. 11. Potvrzuje se pravidlo, že od roadhousů odjíždíme jako poslední, kdežto z kempů jako první. Takže vysprchovat, v klidu posnídat a hurá na cestu, kterou už známe. Dojíždíme až na Threeways, což je zdejší rozbočka třech cest – jedna směrem na Darwin, druhá na Alice Springs a třetí směr východní pobřeží, Townsville. A právě tou se vydáváme my. Na to všechno tady mají krásnou ceduli, aby to bylo každému jasné.
Dálnice (tedy v našem pojetí ona okreska) se ještě o kousek zužuje a další zastávka nás čeká za 200km. Do té doby není ale vůbec nic. Do toho se začíná zatahovat, obloha vypadá opravdu krásně a za chvíli začíná hezky pršet. Zatímco doteď byly road trainy příjemným zpestřením cesty, před kterými vůbec není nutné uhýbat a zastavovat jak všichni říkají, prostě je to delší náklaďák, který občas autem zacloumá, a někdy není vůbec poznat, že projel, tak v dešti je to trochu jinak. Ve vzduchové kapse za sebou totiž zvedá spoustu vody, takže když ho míjíme, tak v podstatě vjíždíme do ohromné myčky a následujících 10 vteřin vůbec netušíme, kde je nahoře a kde dole nebo kde je vpravo či vlevo. Když vyjedeme jsme rádi, že jsme na silnici a dokonce ve svém pruhu.
Jakmile přestane pršet, tak zastavujeme na oběd. Děláme si ho na totálně zaplaveném parkovišti, což ovšem vůbec neznamená, že by nám nemohl chutnat. Jana se chápe volantu a razíme dál, směr Barkley Homestade
, což je skoro jediná pumpa na této cestě. Dorážíme v pořádku, tankujeme a občerstvujeme se a současně studujeme zdejší ceduli. Majitelé se na ní trochu omlouvají a vysvětlují, že tady není zavedena elektřina, takže každý den jejich generátory spotřebují 500 litrů nafty, aby potřebnou elektřinu vyrobili, takže je jasné, že ceny jsou vyšší. Wow, 500 litrů každý den, to je tedy záhul. Po vyjetí z pumpy nás čeká cedule, že další pumpa dlouho, ale dlouho nebude. Tak takovou vidíme asi poprvé.
Pár set kilometrů v kolech a přejíždíme do Queenslandu, což mimo jiné znamená, že šoupeme čas. Vůbec ale netušíme o kolik, posun času před pár dny, který se Severního Territoria netýkal, nám trochu zamotal hlavu i hodinky. Naštěstí když tankujeme benzín, tak na účtu je čas, a tak víme, kolik je. I když jsme díky tomu o nějakou tu hodinu přišli, tak razíme dál, směr Mt Isa. Mt Isa je v podstatě město vzniklé kvůli zdejším lomům, nicméně to nás v současné chvíli tak netrápí. My potřebujeme kemp a opravdu po chvíli nějaký nachází, nenápadně se vpašováváme dovnitř a stavíme stan. Nicméně již za chvíli si na nás svítí chlapík, říká, že vleky u kterých stojíme bude ráno odtahovat, tak ať se koukáme raději přesunout a současně od nás vybírá peníze za ubytování. Tak snad je to opravdu majitel. Večeře, sprcha a hurá do hajan, po skoro tisícovce kilometrů a z toho ještě kusu v hustém dešti máme opravdu dost.
Najeto kilometrů dnes: 992
Najeto kilometrů od počátku cesty: 10 222