Den 20 – Uluru – Alice Springs

Noc na čtvrtek 25. 10. byla docela divoká. Jana se probudila a slyšela nějaké zvuky, jako kdyby nám někdo rachtal v krabici s jídlem. Nelenila a probudila Martina, který samozřejmě už nic neslyšel, protože zvuky přestaly. Když jsme rozsvítili, tak nebylo nic vidět. Zhasli jsme a chtěli spát, když se to ozvalo znovu. Rozsvítili jsme a zase nic. Tak jsme chvíli počkali a za chvíli se Martin začal smát – v krabici nám lozila mrňavá myš. No bylo nám jasné, že s ní toho moc nenaděláme, tak jsme zhasli a usnuli. Později nás však rachtání znovu probudilo a tentokrát to vypadalo, že myš někam zapadla a nemůže ven. Takže jsme rozvítili a rozhodli se jí vysvobodit směrem ven z auta. Když jsme ale hýbli s krabicí, tak se za ní objevili další dvě myši, takže jsme to opět vzdali a doufali, že do rána toho moc nesežerou.

Ráno jsme zjistili, že škody na jídle jsou minimální, ale pro změnu nás u snídaně otravoval emu. Naštěstí vedle nás byli další dva nešťastníci, takže se pak zaměřil na ně. Dali jsme si tedy snídani, Jana si dala sprchu a hurá na cestu. Čeká nás zase pěkná řádka kilometrů.

Emu nás otravuje u snídaně

Cestou postupně potkáváme legrační solární vozítka doprovázená většinou hybridauty, která na sobě mají znaky různých univerzit, nejen Australských. Když se zastavujeme v městečku Yulara, abychom načerpali benzín, tak tady zrovna nějaká japonská univerzita vykládá svoje solární vozítko a snaží se ho rozjet, což se nakonec i podaří. Důležitý postřeh od těchhle šikulů je jediný – vše se dá opravit lepící páskou, tak asi budeme muset do auta také nějakou koupit.

Japonci a jejich solární vozítko

Zastavujeme v srdci centrální Austrálie, v Alice SpringsUkaž na mapě. Nejdříve míříme do informací, a poté se přesouváme kousek dál k vyschlému korytu řeky, kde si dáváme oběd a plánujeme kam se podívat. První cíl naší cesty jsou létající doktoří, Royal Flying Doctor Service. Prohlídky se konají v dosud fungující základně, která vznikla v roce 1939 a dnes obhospodařuje území v radiusu 600km od Alice Springs.

Nejdřív jsme shlédli 10 minutové video, a pak jsme se přesunuli před kontrolní operační místnost (už se nepoužívá) a poslechli si pár informací od průvodkyně. Sami jsme se pak šli podívat do muzea, kde je zdokumentován celý historický vývoj létajících dokotrů, tedy všeho, co s nimi souvisí – letadla, radiové stanice, nástroje atd.

Například pro usnadnění stanovení diagnózy byla jednotlivým částem těla přidělena písmena, takže když farmář pak volal doktorovi, že ho někde bolí, tak neříkal, že ho píchá někde tam dole v bříše, ale použil příslušné písmeno. Každá farma také byla vybavena lékarnou, a jednotlivé léky v ní měly pro změnu čísla. Takže když farmář zavolal doktora a popsal, co jeho ženu bolí, tak mu doktor řekl, aby jí dal medicínu č. 9. Když se pak po nějaké době zase slyšeli a doktor se ptal jak se ženě daří, tak muž odvětil, že medicínu č. 9 už neměl, tak jí dal č. 4 a č. 5 a žena je jak rybička.

Mezi zajímavosti také patří opět velikost Austrálie. Takže prvotní srovnání s Anglií a vidíme, že vlastně tahle základna pokrývá větší plochu než zabírá vlastní Anglie. A pak pár dalších informací – v Austrálii jsou farmy, které jsou rozlohou větší než Florida. Což tedy netušíme jak je velké, ale Florida pro nás zní dost velice.

Létající doktoři a jejich řídící místnost

Další naší zastávkou je School of the Air, tedy Rádiová škola. Škola byla původně zřízena pod létajícími doktory, později se ale osamostatnila. V současné době vyučuje něco kolem 90 školáků ve věku 4 až 13 let, kteří se nacházejí na území velkém 1,3 mil. km2. Je to tak největší třída na světě. Každý rok se škola pořádá pro své žáky několik setkání, což jsou vlastně pro většinu z nich jediné okamžiky, kdy se můžou nejen potkat se svými učiteli, ale hlavně s jinými dětmi.  

School of the Air

Přesouváme se k poslední naplánované zastávce, a to k Telegrafní stanici. Tady na prohlídku nejdeme, jen to okukujeme zvenku a čteme informační tabule. V okolí je tady několik procházek, tak se vydáváme na tu nejkratší, a to k Water Hole. I když tady jinak není žádná voda, tak v této díře se prý drží voda celoročně. No pravda je, že tam nějaká voda je, ale rozhodně by se v ní nedalo koupat, tak jak to dělali lidi na fotografii z doby před osmdesáti lety. A kvůli téhle louži prý Alice Springs také vzniklo, protože si mysleli, že je tu pramen a tedy voda zaručena.

Water hole

Kulturních zážítků už bylo dost, takže jdeme nakoupit nějaké zásoby, zchladit se zmrzlinou a vyrážíme dál. Jedeme jedeme a jedeme kam až se to dá až zastavujeme v Curtin SpringsUkaž na mapě v Ti Tree Roadhouse. Dlouhá cesta má jednu výhodu – můžeme obdivovat nádhernou přírodu kolem sebe, která občas vypadá až dost kýčovitě.

Výhled cestou do Curtin Springs

K večeři tentokráte jen něco malého, Martin jde pak ke stolečkům, kde je světlo, probrat všechny brožurky, co jsme kde nabrali a naplánovat cestu dál. Dává se tu s ním do řeči chlápek, co cestuje s manželkou a třemi vnoučaty po Asutrálii a prý na to mají čtyři měsíce. Pak ještě pokecá se dvěma Slováky, co mají posledních 6 dní, než odlétají do Asie, a pak po dvou letech zpět domů. No a to už je dneska vše.

Najeto kilometrů dnes: 580

Najeto kilometrů od počátku cesty: 6 640

Napsat komentář