Je sobota 6. října 2007 a my jsme dnes započali naši již dlouho plánovanou a očekávanou cestu. Ráno jsme vstali stejně jako do školy, nasnídali se a začali dobalovat věci a hlavně je nosit do našeho campervaníku. No nějak se to nezdálo, ale zabralo to celou hodinu a půl. Jenom než jsme naplnili 25l kanystr vodou a k tomu ještě další čtyři 3 litrové, tak jsme se docela naběhali. Nakonec už ale nezbylo v pokojíku vůbec nic, takže jsme se s ním rozloučili, naposledy si ho vyfotili, předali klíče a mohli vyrazit.
První zastávka nastala hned po pár minutách, kdy Jana vyběhla koupit zapalovač, protože jinak bychom si neměli jak zapálit plynový vařič, který je ve výbavě vaníku. No a pak už bye bye Bondi Junction a pryč ze Sydney.
Jedeme po Princes Highway a máme štěstí, protože provoz je poměrně snesitelný. Všichni už asi odjeli z města v pátek večer. Kousek za Sydney, konkrétně nějakých 35 km, se rozhodujeme udělat odbočku do Royal National Parku, který byl založen v roce 1879 a byl tak první legislativně uznaný národní park na světě. Yellowstone park v USA byl založen 1872, ale oficiálně prohlášen národním parkem až v roce 1883.
Původně jsme si plánovali, že do parku podnikneme jeden z našich víkendových výletů (je tu totiž 26km trek), ale nějak se nezadařilo, takže jsme se rozhodli, že tam teď alespoň nakoukneme. Trochu nás překvapuje, že se zde vybírá poplatek za průjezd parkem 11AUD, ale později zjišťujeme, že v New South Walesu (jedna část Austrálie) je to normální a v těch dalších částech to zase funguje jinak. Ptáme se jen tak pro srandu na studentskou slevu, ale nic takového nevedou, tak tedy zaplatíme plnou cenu a pokračujeme v cestě. Po dvou kilometrech přejíždíme Hacking River a zastavujeme u návštěvnického centra v Audley. Kdyby všechny materiály nebyly v angličtině a zaměstnankyně nemluvili anglicky, tak bychom si tady připadali spíše jak v Čechách. Podařilo se nám totiž dorazit ve stejnou chvíli jako skupinka Čechů, která patřila k zájezdu organizovanému Australia Online. Přijeli mikrobusem Restaurace Praha a nebylo jich zrovna nejméně. Podle toho jak se někteří z nich culili, tak snad čtou i tyhle stránky – přiznejte se 🙂
Podle mapy v centru jsme si naplánovali další trasu a vyrazili se ještě podívat k řece. Asi je to tady oblíbená rekreační oblast, protože hned na druhém břehu je loděnice, kde se dají půjčit čluny a taky taková legrační vodní kola.
Další zastávka nás čeká v místě zvaném Wattamoola, kde vyrážíme na malou okružní procházku. Setkává se tady moře a řeka, takže slaná a sladká voda. Řeka tu kromě vodopádů (tedy teď to byly spíš takové čůrky, protože je dost sucho) vytváří zátočinu, která slouží jako koupaliště. Vyzkoušeli jsme vodu jak v moři, tak v řece a lidi, co se tu koupali, musí být opravdu otužilci.
Po procházce si zasluhujeme oběd, a pak už je zase na čase popojet kousek dál, a to do Stanwell Parku, konkrétně na Stanwell Tops. Dočetli jsme se v novinách, že prý je odtud ten nejhezčí a nejdramatičtější pohled na pobřeží NSW (New South Wales). Čeká nás ale nemilé překvapení, protože na odbočce na hlavní cestu nás zastavuje strážník a sděluje nám, že bohužel park je neprůjezdný, protože o kus dál havaroval motorkář. Musíme se tedy vrátit na začátek parku odkud jsme přijeli a pokračovat dál zase po Princes Highway. Cestou se začíná docela radikálně měnit počasí a když dorazíme na vyhlídku Stanwell Tops, odkud se chceme podívat na Stanwell Park a Seacliff Bridge (most v moři vedoucí podél útesů směrem na Wollongong), tak tak úděsně fouká, že skoro nemůžeme stát na místě a hlavně je tak zataženo, že skoro nic nevidíme a bohužel ani nemůžeme udělat nějaké hezké fotky.
Každopádně už ale chápeme proč si Lawrence Hargrave vybral právě Stanwell Tops pro svoje pokusy týkající se aviatiky, ke kterým využíval draka. Když je příznivé počasí, tak odtud létají rogalisti směrem dolů na pláž. Pořádně vyfoukaní a trochu zmrzlí (oblékli jsme se totiž na 32°C) nasedáme zpět do auta a vyrážíme směr Jervis Bay
. Podle průvodce je to zátoka s nejbělejším pískem na světě. První zastávku děláme v Huskissonu, kde zjišťujeme, že písek je tu opravdu nádherně bílý, Počasí je pořád stejně hnusné takže vybalujeme dlouhé kahoty a mikiny – no nějak jsme si mysleli, že tohle oblečení už tu nebudeme potřebovat, ale to jsme se spletli. Z Huskissonu právě vyrazila loď na pozorování delfínů. Shodujeme se, že tuhle atrakci oželíme a doufáme, že delfíny potkáme i někde jinda.
Pokračujeme do vesničky Vincentia a dál směrem do návštěvnického centra zakresleného na propagačním materiálu k Jervis Bay. Když tam dorazíme, tak zjišťujeme, že to není návštěvnické centrum týkající se Jervis Bay, ale Národního Parku Booderee. Ono to vlastně nakonec ani není návštěvnické centrum, ale pokladna – vybírají se tady totiž poplatky za vstup do parku a za kempování v něm (jsou v něm totiž hned tři kempy). Chvilku přemýšlíme, a pak usuzujeme, že vlastně do parku vůbec nechceme a proč tedy platit všechny ty poplatky jen abychom někde zaparkovali a přespali tam. Obracíme tedy a razíme zpět, abychom někde našli nějaké místo, kdy strávíme noc. No není to zas až taková sranda, protože je to tu docela obydlené a připadá nám divné zastavit někomu před domem a usídlit se tam na celou noc. Nakonec ale máme štěstí a usídlujeme se u pláže Greenfields. Je to taková malá pláž, u které je parkoviště a taky záchody a hlavně barbeque. Už jsme docela hladoví, takže vybalujeme jedno z našich jídel, které jsme si uvařili do zásoby na naši cestu, a jdeme vyzkoušet, jestli se to dá na tom jejich BBQ grilu udělat. Máme totiž kuřecí maso s rajčaty a olivami a rýži – no takové typické jídlo na gril. Nicméně zjišťujeme, že na grilu se dá udělat snad opravdu všechno, takže si můžeme pochutnat na naší teplé večeři a dokonce jsme zvládli na grilu ohřát vodu v ešusu, takže máme i čaj.
Po práci následuje zábava, takže se koukáme na Shreka III a po zábavě je na řadě zas práce, takže zahajujeme psaní deníku z naší okružní cesty.
Jsme docela utahaní, takže jdeme do hajan brzo a doufáme, že na nás nikdo nepřijde a my se v klidu a do růžova vyspinkáme. Dobrou noc.
Najeto kilometrů dnes: 247
Najeto kilometrů od počátku cesty: 247