Středa 21. 11. je koupací den. Naplánovali jsme si totiž návštěvu Aquaparku. Jen jsme nějak nepočítali s tím, že tady budou hned dva aquaparky téměř vedle sebe. Během snídaně a balení se tedy snažíme vymyslet do kterého z nich se vypravíme. Nakonec to vzdáváme, neboť informace jsou kusé a vyrážíme se k tomu bližšímu parku podívat, co že se tam nabízí. Bereme si brožurku a srovnáváme ji s tou, kterou máme o tom druhém parku a vypadá to, že v obou jsou stejné atrakce, jen ten druhý park vznikl poměrně nedávno. Ranní přípravy a přemýšlení kam, že to půjdeme se nám nějak protáhly a už se nám nechce nikam dál popojíždět, takže se rozhodujeme zůstat tady ve Wet’n’Wild.
Vypadá to, že vstupné na atrakce se teď budou trumfovat, takže záhy se vstupné do aquaparku stává naším nejdražším vstupným a připravuje tak o prvenství Australia ZOO.
Nacházíme si místo pěkně v zákoutí na malé pláží a po pořádném promazání slunečním krémem jdeme na první atrakci. Začínáme zlehka okružní jízdou na gumových kolech, která Janu moc nenadchla, protože byla na její vkus pomalá. O kousek dál jsou další gumová kola, sice jen v kruhovém bazému, ale zase to frčí rychleji, ale pořád žádný adrenalin.
Přesouváme se tedy do Extreme H2O zone, kde začínáme trychtýřem, do kterého se jezdí na čtvercovém člunu pro čtyři a je to fakt zážitek. Začíná se zlehka, jede se trubkou, která má najednou neuvěřitelný spád a ústí do trychtýře, kde je to fakt hukot.
Další atrakcí je černá díra, kam se Hance vůbec nechce, ale nakonec se nechá přesvědčit, když zjistí, že se tam jezdí v člunu pro dva. Jede tedy s Janou, a protože se tady důsledně dodržuje, že v člunu musí jet dva, což jsme netušili, tak zatímco holky v pohodě dojedou dolů, tak Martin musí nahoře počkat až mu přijde druhý do dvojice. Plavčíci mu domluvili nějakého klučinu, ale mezitím Janě došlo, kde je asi problém, když se Martin dole nevynořil z trubky, takže vyrazila směrem nahoru. Nakonec tedy Martin jede s klučinou a Jana s maminkou klučiny, která sem přišla klučinu doprovodit.
Poslední aktrakcí v extrémní zoně je otevřený tobogán, kde se jezdí na člunech pro tři, takže zase jednou frčíme všichni společně. Pak se jdeme zpátky k baťohům přimazat, protože nám nějak podezřele začaly červenat ramena.
Vyrážíme do druhé části parku, kde zahajujeme na drahách, kde se jezdí na takových jakoby karimatkách, kterých se vpředu držíte rukama a ležíte na nich na břiše a dolů se frčí hlavou napřed. Tuhle aktrakci si Hanka nechává ujít, i když si to vyšlapala s karimatkou až nahoru, kde ale zjistila, že se na tom opravdu nedá jet jinak než hlavou napřed. Martin si pro změnu dává jízdu dvakrát. Jednou asi za Hanku.
Hned vedle je atrakce twister, což jsou dvě trubky propletené jako copan a jezdí se tu po jednom a není to nic moc. Akorát si člověk obouchá záda a při dojezdu lokne vody. Přesouváme se tedy dál, a to na trubky, kterými se jezdí na člunu pro dva a nedojíždí se do bazénku s vodou, ale je tu protikopec.
Na další atrakci se stojí docela dost dlouhé fronty, ale jdeme to zkusit. Zatímco holky jedou na člunu pro dva obdobou černé díry, nazvanou terror kaňon, tak Martin se vydal na pořádně točitý a dlouhý tobogán.
Přesouváme se na druhý konec parku kde se jezdí sedíce ve velkých kolech připomínajících dětské nafukovací bazénky. Cestou stíháme minutu mořských vln a cestou zpátky druhou – vždycky přijdeme tak trochu ke konci desetiminutového cyklu.
Jsme už celí vycachtaní a hladoví, takže si jdeme dát fish and chips. Chvilku pak relaxujeme jak trávíme na lehátkách, a pak hurá na poslední kolo zábavy. Zopakujeme si extrémní trychtýř, tobogán pro tři, Hanka si dá tentokrát terror kaňon s Martinem a Jana jde na solo tobogán. Zavíračka se blíží, ale ještě zvládneme pár jízd. Odcházíme skoro mezi posledními.
Hanka dostává pochvalu a má naše uznání, protože jako nevodomil, s námi zvládla skoro všechny atrakce a nakonec se nechala i přesvědčit, aby jezdila na člunech vpředu. Snad se i trochu bavila.
Vyrážíme na nákup, a pak do Lamington National Parku. Posledních dvacet kilomtrů cesty je to samá serpentina, z čehož se holkám dělá špatně a postupně přestávají mít chuť na steaky, které jsme si naplánovali k večeři. Do parku přijíždíme za tmy a po troše problémů s hledáním místa, kde zaparkovat, nakonec šťastně zakotvujeme. Holky se pouští do přípravy večeře a Martin jde na obhlídku kempu Green Mountains camping area
. Večeře je výborná, steaky jsou správně propečené a chleba k nim správně křupavý, takže se nám budou zdát jen samé hezké sny.
Najeto kilometrů dnes: 71
Najeto kilometrů od počátku cesty: 14 362