Minulé dva víkendy jsme strávili víc než aktivně – byli jsme v Blue Mountains a v Hunter Valley, takže jsme usoudili, že teď je pro změnu čas na trochu odpočinku. V sobotu (22. 9.) si tedy užíváme pořádného spánku a když se nakonec přeci jenom vykopeme z postele, tak se rozhodujeme pokračovat v pátečním filmovém maratonu. Tentokrát je naší volbou poměrně novinka – film Ratatouille. Neuvěřitelná legrace, takže vřele doporučujeme. Odpoledne dopisujeme poslední události do deníku, čteme a relaxujeme.
V neděli se rozhodujeme, že je na čase zase protáhnout těla a vyrazit na procházku. Začínáme v Maritime Museu, které je neuvěřitelně veliké (to jsme fakt nečekali) a rozmanité. Super je, že vstup je zdarma, platí se jenom za vstup na lodě, na kterých jsme už byli. Kromě expozic týkajících se námořní přepravy, tu byla i minivýstava o medůzách, výstava o vztahu Austrálie k vodě (plavci, plavky, surfy, surfaři atd.) a nakonec expozice aboriginského umění, kde si člověk mohl šáhnout na krunýř želvy a nebo na malého vycpaného aligátora a hlavně si prohlídnout velké množství různých obrazů, které jsou malované na kůře stromů. Byly opravdu pěkné, takže plánujeme, že si něco pořídíme na svých cestách. Konečně bychom asi ten náš byt v Praze mohli dovybavit obrázky, aby trochu ožil.
Do muzea jsme šli přes Pyrmont Bridge a jen tak zběžně zaregistrovali, že se něco děje. Na cestě zpátky se tedy o dění na mostě zajímáme víc. Koná se zde výstava pod otevřeným nebem nazvaná Chalk Your Walk, aneb pomaluj svůj chodník. Je zde spousta umělců, kteří mají přídělený prostor na mostě a na ten malují nebo už mají domalováno. Někteří používají barvy, někteří křídy. Některé obrazy jsou opravdu úžasné, některé jednoduché a některé nezaujmou. Jak jsme tak zběžně pochopili, tak každý umělec má u svého obrazu pokladničku a lidi tím, že do ní dali peníze vlastně hlasovali právě pro ten daný obraz. Celou akci pomáhá sponzorovat Mazda, a tak na kraji mostu dostáváme i jojo s jejím logem. A jojo, když se pořádně roztočí, tak svítí. Martin má po večerech o zábavu postaráno.
Razíme dál do Rocks do Susannah Place
muzea. Martin si ho všimnul, když byli s Australian Studies na procházce ve městě a taky jsme si o něm pak přečetli na nějaké brožuře, kterou jsme si vzali v jiném muzeu, a protože nás celkem zaujalo tak jsme se rozhodli, že se do něj podíváme. Celé muzeum je věnováno životu na začátku dvacátého století v domech, ve kterých je umístěno. Domky jsou čtyři, jsou neuvěřitelně malé, i ty nejmenší spořilovské jsou přibližně dvojnásobné. V jednom z domků je umístěn obchod, který stále vypadá jak ten před 100 lety. Domy nejsou zrekonstruované, ale jenom zakonzervované, aby člověk opravdu viděl jak vypadaly. Postupně procházíme jeden za druhým a v každém se dovídáme něco z jeho historie. Domy měly v průběhu let různé vlastníky s různými osudy. Domky mají sklep, který je dostupný jen z dvorku, přízemí, kam se chodí buď po schodech z dvorku a nebo z ulice z druhé strany domu a první patro. Koupelna byla umístěna v kůlničce na dvoře a kuchyně ve sklepě. Původně v domech nebyla elektřina a v horním patře nemohli používat ani svíčky, takže knížky si četli vyklonění z okna, aby jim do nich svítily pouliční lampy. V domech je spotupně vidět, jak je zdokonalovali – zavedli elektřinu, přemístili kuchyň do přízemí, aby nemuseli běhat po schodech nahoru a dolů, pořídili pračku a vylepšili koupelny. No stejně to má k dnešnímu bydlení hodně daleko. A ten poslední dům byl obýván správcem ještě minulý rok. Celé se nám to ale dost líbilo a shodli jsme se, že jak nám na začátku připadalo divné, že jsou tu oprýskané zdi a celé to vypadá na spadnutí, tak nakonec právě tohle navozuje skvěle atmosféru minulosti.
Usuzujeme, že kultury už bylo dneska dost a vyrážíme domů. Ještě povinná zastávka u Opery a nafocení dalších snímků do sbírky, a pak už hurá na autobus a fičíme si to domů.