Tahle knížka mi hrozně připomínala Podivína. Četla se z nějakého důvodu výrazně hůř, prokládané kusy ze starých knih tomu nepřidaly, ale pak najednou byly kousky, které člověk přelétl a říkal si jenom wow. Chlapík také na rovinu říká, že to není žádná učebnice, protože si nemyslí, že by uměl vychovávat děti, ale že prostě sepsal to, co mu fungovalo.