Ve středu 31. 10. se probouzíme celí, krokodýli nás v noci nepřepadli. Jana je z toho hrozně nadšená, takže před snídaní se zkouší přetlačovat hlavou se stromem, což se jí moc nedaří a strom vítězí hned v prvním kole. Janu pak celé dopoledne bolí hlava. Po snídani tedy rychle vyrážíme směr další atrakce v Kakadu – Nourlangie Rock Art Sites
. Je tady neuvěřitelná spousta much, krásné malby na skalách (my neexperti ovšem nějak nerozlišujeme v čem se liší od těch včerejších, připadají nám stejné), všude spousta nádherných skal a výhledů do okolí.
Když dojdeme na parkoviště, tak začne pršet. Narozdíl od dovjice, která parkuje vedle nás se neradujeme, víme, co přijde po dešti. Prádelna. Dál popojíždíme jenom kousek k Anbangbang Billabong, což je takové blátivé minijezírko, kolem kterého se dá jít na krátkou procházku, ale to vzdáváme a koukáme jenom z parkoviště. Jana prohlašuje, že ten močál jí stačí vidět z jedné strany, tak obhlédneme pár ptáků a divoké prase v pozadí a přemýšlíme, jestli tam mezitím může být schovaný i nějaký ten krokodýl nebo ne. Usuzujeme že ne a vyrážíme dál, na další návštěvnické centrum je to jenom 40km.
Warradjan Aboriginal Cultural Centre je plné lidí a exponátů a opravdu pěkné, se spoustou informací. Akorát v obchůdku nic nemají, takže peněženka zůstává ušetřena. Nicméně hlava je naplněna informacemi, co a jak a kdy a proč dělali, jak to vypadalo, jak dávali dohromady jména a další a další. Opravdu hezké, tam se prostě zastavit musíte.
Popojíždíme do Cooindy natankovat. Je to kousek a na dlouhou dobu je to jediná pumpa, další nás čeká až za nějakých 150km. Navíc tady mají zase obchod se suvenýry a tentokráte s pěknými, takže zase nastává malý odliv peněz, ale snad už těch dárků bude dost. Jooo to by ale Martin nesměl být z tak rozvětvené rodiny a mít tolik kamarádů.
Míříme ven z Kakadu. Park je to opravdu velký, něco okolo 200 na 100km, ale není v něm, z našeho pohledu, skoro nic. Hlavní cesta má tvar sedmičky a z ní odbočuje spousta delších či kratších odboček v rozestupech cca 50km. Po těchto odbočkách je potřeba jet ke každé atrakci tak 20km a více a na konci čeká zasloužená odměna – 2km procházka po okolí. Navíc spousta těch odboček je jenom pro čtyřkolky, a to jenom v některých obdobích – když je mokro, tak se tam ani se čtyřkolkou nedostanete, když je sucho tak se dostanete, ale na konci není nic. Respektive místo vodopádů suchá skála. Ale možná to jenom vidíme pesimisticky, a když se vyrazí organizovaně s průvodci, tak to má větší kouzlo, ale na nás to tak moc nedýchlo, zlatý Litchfield.
Vyjíždíme z Kakadu, dojíždíme do Pine Creeku, kde tankujeme, obědváme, ale už neobdivujeme zdejší pozůstatky po zlaté horečce. Před námi je totiž dlouhá cesta, takže opět po hlavní, kde už to známe, směr Katherine, kde dotankujeme, nakoupíme zásoby, ochladíme se zmrzlinou a zase dál, do Dunmarry, kde to dnes v noci balíme v kempu, po kterém se jen tak potuluje kráva. No podle toho jak jsou z toho někteří lidé divocí, tak to bude asi spíš býk. Už je ale tma a my jsme unavení na to abychom to řešili. No snad ji / ho v noci nezaujme náš zelený stan.
Najeto kilometrů dnes: 555
Najeto kilometrů od počátku cesty: 9 230