Australské daně

Že je v Austrálii skoro vše vzhůru nohama už víte. Po hlavě se sice nechodí, ale zima vrcholí v červenci a finanční rok se uzavírá na konci června (a Vánoce slaví jak v červenci tak v prosinci). No a protože jakmile člověk vydělává, tak musí platit i daně (tohle je překvapivě stejné jako u nás). A na konci roku se musí přiznat kolik vydělal či prodělal a peníze se mu vrátí nebo je naopak doplatí.

Takže jsme se přiznávali také. Skvělé tady je, že to celé můžete udělat přes internet, nikam se nemusí posílat žádné papíry, chodit a netrápí se ani elektronickým podpisem. To je tady totiž hrozně zajímavé – každý člověk má své daňové číslo a když říkám každý, tak myslím i děti, kterým rodiče zrovna otevřeli jejich vlastní bankovní účet, protože i příjmy z výnosů na běžných účtech se uvádějí v daňovém přiznání a daní se stejnou sazbou jako ostatní příjmy.

Jednoho krásného dne jsem si tedy otevřel stránky místního daňového úřadu, stáhnul aplikaci (která mimochodem existuje jenom pro Windows a kterou tento rok rozesílali daňovým poplatníkům na CD, což bylo spoustě z nich proti srsti, protože mají Macy a vnímali to jako plýtvání jejich daněmi, což mají pravdu), nainstaloval a spustil. Aplikace sama zkontrolovala, zda neexistuje novější verze a celá legrace začala. Vyplnit své jméno, daňové číslo a tuším datum narození – pomocí této jednoduché kombinace se ověřilo, že jsem to opravdu já a žádný elektronický podpis nebyl třeba. Pak se aplikace zeptala, zda se má přiznání samo předvyplnit a připojila se do nějaké databáze, natáhla informace z banky o tom, kolik mi vydělaly peníze na účtu (dokonce to poznalo, že s Janou sdílíme společný účet a naúčtovalo mi to pouze polovinu daní), kolik jsem zaplatil tam a onde. Další obrazovka byla také jednoduché – vybral jsem hlavní zdroj příjmů, podle kterého mi to pak radilo co z daní odečíst mohu a co ne. Pak jsem zadal IČ (tedy spíš ABO) všech firem, pro které jsem pracoval, uvedl kolik jsem vydělal a kolik odvedli na daních a pak začalo to pravé peklo. Ptali se úplně na všechno, takže jsem vždycky zkusil odpovědět a když další obrazovka byla ještě složitější, tak jsem svoji odpověď změnil a zkusil, jestli to nebude jednodušší.

No, nakonec jsem se prokousal úplně vším, pokud v našem daňovém přiznání je něco okolo 80 políček (co si tak pamatuji), tak tady jich bylo snad 200. Nicméně na konci to zachroupalo, napsalo, že mi vrátí vše co jsem na daních zaplatil (což byl cíl – dostat těch 18$, které jsem zaplatil, zpátky), celé jsem odeslal a čekal na peníze. Ty dorazily do 14 dnů, přesně jak slíbili.

A tak jenom přemýšlím, proč u nás musím běhat na finančák osobně (nebo mít drahý elektronický podpis), proč musím dokládat úplně všechna potvrzení a proč peníze chodí až v dubnu a nikoliv do pár týdnů po odevzdání přiznání. Zas na druhou stranu vidím, že se to může změnit a fungovat lépe.