Je zajímavé, jak postupem času člověk začne psát o věcech, o kterých by ho to na začátku ani nenapadlo. Dlouho jsem také přemýšlel, jak to nazvat – „Ztratil se programátor“, „Našel se programátor“ nebo ještě něco lepšího?
V každém případě jeden z našich programátorů (J. J. nebo H. J. podle toho jak toto křestní jméno vyslovujete, čímž jsem ho vlastně prozradil) se před několika týdny najednou ztratil. Čekalo ho zrovna důležité jednání u klienta, u kterého byl s vývojem aplikace ve velkém zpoždění. Po týdnu se ozval, po dalším týdnu už zase reagovat přestal a pak jsme o něm měsíc neslyšeli.
Toho tedy již opravdu nechci, protože na něj není spoleh v krajních situacích, i když se chlubil odolností vůči stresu. Co se týká programování, tak je to prostě junior programátor – něco umí, spoustu by toho ještě umět měl.
Achh jo, s těmi lidmi je věčná starost 🙂
My colleague – a leader of our SW department had to solve similar situation few years ago. He employed a guy from USA, who has good experience in area we need. The guy lost 3 cell phones during first two weeks in our company. Then our phone operator stoped one of his phone calls, because its price got over a limit. He called more then 2 hours to his father to Philippines (the call cost over 100 000 CZK). The guy was hospitalized on his own request in closed unit of psychiatry in Bohnice after two weeks of his employment. It was not easy to find them, because we had no information about his confinement a he didn’t respond to phone calls. Our company was owner of a new notebook the guy fetched along to psychiatry, so my colleague had to bring some documents (invoice, delivery note, etc.) to his psychiatrist, because he was not willing to release the notebook to unknown person.