Oskar byl můj první mobilní operátor, když jsem tehdy po dlouhém tlaku povolil a pořídil si svůj první mobil. Tuším, že to bylo v době, kdy byl jediný nabízejí předplacené karty. Pro moje volání ve stylu 3 minuty měsíčně to bohatě stačilo.
Pak přišly služební čísla, vždycky O2, a o to soukromé jsem postupem času přišel a dnes si ho snad vylosoval jiný šťastlivec. Nicméně rodičovská sebou přinesla i otázku co s telefonem a po chvíli zkoumání všech těch „super výhodných“ tarifů operátorů jsem došel i na zkoumání nabídek, o kterých není moc slyšet. A nakonec se dostal k výhodnému tarifu, který mě zavedl zpět k Oskarovi Vodafone.
Vteřinové účtování
Když jsem hledal tak jsem samozřejmě koukal na výši měsíčního paušálu (už volám víc jak 3 minuty měsíčně) a kolik za to dostanu volných minut. Druhým kritériem byla cena za další minutu volání.
Jednu věc jsem v té době ale úplně nedocenil – účtování po vteřinách. Schválně jsem si teď projel pár posledních měsíců a spočítal kolik minut by mi účtovalo O2 a kolik mi účtuje Vodafone. A tohle je věc, která mě osobně dělá dalších cca 20 % úspor.
Takže až se budete ptát na nový tarif, tak si zjistěte, zda umožňuje účtovat po vteřinách. Na tomhle zrovna totiž asi prodělat nemůžete.
Vlastní přechod
Přechod od jednoho operátora k druhému byla procházka růžovou zahradou. Ani jsem to tak hladké nečekal. Jediné co bylo potřeba byla osobní návštěva pobočky O2, kdybych měl předplacenou kartu tak to šlo zvládnout jednou SMS. Pak počkat pár dní, než si uvědomí, že od nich chci odejít a potvrdí mi přechod a pak už být jenom bombardován SMS postupně z obou stran, které mě informovaly, jak to hezky postupuje. A pak se jeden den probudit a zjistit, že musím vložit novou SIM kartu a už jsem u Vodafone. V dnešní době je ten postup podle všeho ještě rychlejší a víc automatizovaný.
Krásné na přechodu byl telefonát z retenčního oddělení O2. Zavolali přesně 2 hodiny potom, co už přechod nebylo možné zrušit – člověk by řekl, že si to budou víc hlídat. Ale ty nabídky, které nabízeli, byly opravdu konkurence schopné, skoro by mě i nahlodali. Před přechodem tedy doporučuji si na retenční oddělení zavolat (což jsem neudělal) a poptat se. I když možná se dozvíte, že jim zrovna víc zákazníků přichází než odchází, takže extra nabídky nedávají.
Tak se toho nebojte a hledejte, jak ušetřit. Zjednodušit vám práci může třeba i Tarifomat (telefonní číslo zadávat nemusíte), i když ani ten nenabízí vše, co je na trhu. Nebojte se poptat kamarádů, třeba se dozvíte o takových cenách, v jaké jste ani nedoufali.