Zkušenosti s hledáním práce

Vážení, hledání práce (a teď myslím opravdové hledání, nikoliv přijetí první nabídky a to ještě od kamaráda) je vám neuvěřitelně zajímavá zkušenost. Popravdě řečeno bych ji doporučoval absolvovat všem, kteří jsou zodpovědní za nábor nových pracovníků, protože ten pohled z druhé strany je fantastický (zvláště když to berete částečně jako testování firem, do kterých se hlásíte, a né jenom jako nutnost začít co nejdřív pracovat). Síla dojmů za ty tři měsíce, které uplynuly od posledního hledání, trochu vyprchala, ale snad žádný dojem se neztratil.

Jak se tedy hledá taková práce (nebo spíš jak jsem ji hledal já)?

Nejdřív si říkáte, že je zbytečné někde zveřejňovat CV a tak prohlížíte inzeráty na pracovních serverech. Inzerátů přímo od firem moc není, možná 90% jich je od agentur, ale ve finále je výsledek skoro stejný.

Zalíbí se vám pozice (shodou okolností od konkrétní firmy), napíšete životopis, motivační dopis (aneb čím obalit CV a ještě jednou ho pokud možno zkrátit a vypíchnout opravdu proč zrovna vy), pošlete a čekáte. Většinou se nedočkáte, 90% firem nestojíte ani za odpověď byť tu negativní (což mě pořád nepřestává překvapovat, nějak nemám pocit, že by firmy bývaly zájemci o práci zavaleny).

Případ druhý – vybraná pozice je nabízena personální agenturou. Zase máte CV, motivační dopis a posíláte. Tentokráte se většinou odpovědi dočkáte, pokud je negativní tak vás informuje, že si údaje nechají a když najdou super pozici přímo vám na míru tak dají vědět – to se ale nikdy nestane, vždy musíte sledovat, jaké nové pozice vypisují a připomínat se znovu a znovu (pouze ve dvou personálkách si mě postupně předali dva či tři lidé). Často je také už pozice obsazena, nějak jsem získal pocit, že na svých stránkách společnosti inzerují pozice za poslední dva roky, aby to vypadalo, že jich obsazují hodně, ve skutečnosti interně mají vytištěnou tabulku s pár platnými pozicemi.

Druhý přístup k hledání práce je zveřejnění svého CV na některých vyhlášených serverech jako jobs.cz, cvonline.cz nebo jobpilot.cz. Zveřejníte, nadechnete se a následující dva dny si připadáte jako celebrita – emailová schránka zahlcena nabídkami agentur, telefon nepřestává zvonit a pořád mluvíte s některou skvělou personální agenturou a dohadujete pohovory na všechny ty skvělé pozice, které pro vás mají (ve skutečnosti vám nikdy nenabídnou víc jak jednu). Po dvou dnech už máte klid a nikdo po vás ani neštěkne.

Zase se připravte na to, že vám nabídnou úplně libovolné pozice – takže po mých X letech práce s LN snad ze všech stran jsem se dočkal nabídek i na programátora juniora, většina firem vám pošle první poptávku na Lotus Notes člověka, kterou mají, snad bez ohledu na vaše zkušenosti a snahu směřovat svůj budoucí vývoj.

To, že by vám řekli jméno klienta, je naprostý nesmysl, prý až k nim dorazíte. A protože pro ty velké klienty hledají lidi snad všichni, tak máte dost velkou šanci, že půjdete na několik pohovorů kvůli jedné a té samé firmě. Tohle tajení jsem dosud nepochopil.

Postoupili jsme k pohovoru, nejdřív zkusíme ten v agentuře. Ty jsou povětšinou stejné, agentura vám vysvětlí jak je skvělá a co vše pro vás bude dělat, trochu si s vámi popovídá a pokusí se vám odpovědět na otázky. Pravdou je, že 80% agentur příliš netuší, co pozice obnáší, jak to funguje ve firmě a někdy mají i problém vědět, co ta firma vlastně dělá. Prostě takový průtokový ohřívač, který vám vůbec nic nepřinese (zapomeňte na to, že by vám prozradili o kolik peněz si máte říct, aby to v té firmě prošlo, nebo kolik je normální či snad poradili jak vylepšit CV) a za jejichž služby platí firmy přibližně trojnásobek vaší měsíční mzdy, což může být celkem dost.

Snad všechny agentury se vás ptají, kde už jste byli, kam jde, s kým dalším spolupracujete – prý aby vás neposílali ke stejnému klientovi. Což je hrozně směšné, protože před odesláním vašeho CV klientovi mají stejně povinnost si od vás vyžádat souhlas.

Snad se ani nemůže stát, že by vás agentura nedoporučila k pohovoru do konkrétní společnosti, to spíš už v té společnosti výběrové řízení ukončili. A tak vyrazíte na pohovor do firmy a celé to začíná být zajímavé.

V podstatě jsou tři typy firem – první vás uchvání a dokáže se vám prodat, hned na začátku pohovoru (ještě jste nezačali mluvit) máte chuť v té firmě pracovat (takovou jsem potkal jednu, ale zase všechny HR agentury věděly, která to podle popisu byla); druhá je taková normální, proč by tam vlastně člověk neměl pracovat, nic neodpuzuje; no a ta poslední vás na pohovoru dokáže opravdu otrávit a odcházíte s tím, že tam pracovat nebudete i kdyby vás platili zlatem (takovou jsem taky jednu potkal :-)).

Pohovory jsou veskrze stejné (to je asi známá pravda), občas je bohužel poznat, že příslušný člověk je pravděpodobně odborníkem ve svém oboru, ale pohovory s kandidáty (chtělo by se říct vůbec jednání s lidmi) nejsou jeho silným šálkem kávy. A tak přestože se pokusíte co nejpřesněji hned na začátku pohovoru vysvětlit co znáte a co ne, několikrát to zopakujete při jeho prvních otázkách, které pořád míří tím špatným směrem, tak se stejně nedočkáte změny, neúnavně do vás buší a zjišťuje, že vlastně v této oblasti opravdu nic neumíte (ano, vždyť jsem to říkal :-)). Ale jinak máte šanci potkat spoustu zajímavých lidí, kteří to mají v hlavách srovnané a zjevně by se od nich bylo co učit. Občas absolvujete několik kol – nejdřív s personalistou, pak s konkrétním člověkem a zajímavé je, jak každý z nich má jiný názor na to, koho hledají a definice ideálního kandidáta se mění.

A po pohovoru čekáte, zda vás firma bere nebo nebere, zda se vám ozve personální agentura, která vás tam poslala (většina se neozve, zjevně ty jejich služby nejsou tak skvělé jak povídali) či zda vám v případě neúspěchu personální agentura nabídne jinou pozici (nenabídne, nebojte).

Finále se blíží, nacházíte novou práci, podepisujete smlouvu, začínáte pracovat, seznamovat se s firmou a lidmi a naprosto jasně vidíte vše, co v té firmě třeba nefunguje a s čím se všichni stávající pracovníci již smířili nebo znají jak, kde, kdo příslušnou věc zná či umí.

Pokud přemýšlíte, jak působit na interview co nejlépe, tak je o tom natočeno krásné video, má jedinou vadu – lidé se smějí nejvíc u těch věcí, které jsou nejpravdivější.

Pozn. ne, opravdu vám neřeknu jména firem a personálních agentur, kde jsem byl 🙂

2 komentáře

Leave a Reply