Závěr zimní sezóny: na monoski

Loni jsme si s tátou vyzkoušeli kurz telemarku a když jsem na podzim uviděl v nabídce serveru Srdcerváči kurz jízdy na monoski, tak bylo rozhodnuto – to musíme vyzkoušet letos.

Uchvacují Vás zasněžené vrcholky hor a jízda z kopce dolů ? Ať už jste zdraví nebo s handicapem, zkušení lyžaři nebo začátečníci, pojďte zkusit jezdit půl dne na monoski, speciálním sportovním nářadí, které kompenzuje fyzické postižení jedince a umožňuje mu zařadit se mezi zdravou lyžařskou veřejnost.

Akorát ta zima nějak nebyla, takže jsme to pořád odkládali a na konci března si vzpomněli, že je asi nejvyšší čas. Naprosto překvapivě ještě byla trocha sněhu ve Špindlu a i ochota pro nás kurz uspořádat. Takže jsme vyrazili.

Židlička vražená do lyžařského vázání, ve které sedíte trochu v předklonu a v rukách máte lyžičky, které vás mají zachránit. To je první dojem. Ten druhý (poté co z toho vylezete) je o fous horší – bolí vás svaly, které jste netušili že máte, bolí vás nohy, které vlastně vůbec nepoužíváte, bolí vás spousta dalších věcí. Ale je to super.

Každý jsme v průběhu dopoledne zvládli čtyři nebo pět sjezdů a stačilo to k tomu, abychom tu věc byli schopni sami víceméně ovládat. Nejezdili jsme asi extra hezky, místo ladných pohybů stabíky (minilyžičky) do strany, které vás mají navést do oblouku, jsem je používal spíš k zapichování, ale fungovalo to taky. A když po těch pár jízdách najednou zjistíte, že stačí správně zapracovat boky a lyže sama zatočí, že si s ní můžete hrát jak silně má zatáčet případně dobrzdit hezky smykem, to je vám radost.

Vyzkoušeli jsme si i vedení monoski s lyžařem. Je to překvapivě jednoduché, točivé a lyže se vzájemně nepletou. Akorát ubrzdit to při přímé jízdě z kopce, to je vám makačka, záda mě pořád ještě bolí.

Takže další zimní sport jsme zvládli, teď je otázkou, co vymyslet na příští rok. A pokud budete mít někdy možnost, tak to zkuste taky – je to příjemná změna.

Zajímá mě tvůj názor