Tak a je tu náš poslední term. Je to neuvěřitelné, ale opravdu tento týden (11. – 14. 9.) zahajujeme šestý měsíc pobytu na škole. V úterý ráno jsme tedy dorazili do školy a na papírech si našli, co jsme za třídu. Podle všeho jsme pochopili, že pokračujeme v té, co jsme v ní byli minulý týden. Přibyli nám nějací noví spolužáci – Hejdžin (Korea), Carlos (Brazilec), Carin (Švýcarka), Giordano (Ital – toho známe už z EAP). Dohromady je nás tedy 10, což fakt není špatný počet, zvlášť když to srovnáme s ostatními třídami, kde je jich 16. Zatímco složení třídy se změnilo jen z poloviny, tak učitelé se nám změnili úplně. No asi to s námi nikdo dýl nevydrží.
Učitelem na pondělí a úterý je Ramy, kterého jsme už měli první dva měsíce, co jsme tady chodili na GE (general english). Zatímco my jsme kupodivu zachovali chladnou hlavu a jen si v duchu řekli no to snad ne, tak na něm bylo viditelné, že je z nás pěkně nervozní. To jsme si tedy vybudovali pověst, co. V první přestávce jsme si vybrali volitelné předměty na středu – Jana si dala Listening a Speaking a Martin si vybral nový předmět Movie Making. Na oběd jsme skočili se spolužáky z GE a EAP na oběd do Westfield centra do food courtu a pořádně se napucli thajskýma nudlema a masem. Jana původně říkala, že malá porce je víc než dost, ale ve finále si objednala velkou, kterou samozřejmě nesnědla, takže jí zbylo i na večeři (kterou jí ale snědl Martin). Po škole jsme se zase po dlouhé době pustili do našeho deníku a píšeme jak draci. Večer jdeme tentokráte oba dva na předposlední hodinu slangu.
Středeční volitelné předměty opět neprobíhají moc slavně. Fakt už nějak nevíme, co si tady má člověk kromě Barista kurzu vybrat. Volitelné předměty jsou prezentovány jako zábavné uvolnění uprostřed týdne, které by nám mělo přinést spoustu poznatků, ale jinou formou a jiného charakteru než ostatní dny výuky. No zatím nám to spíš připadá tak, že jsou to uvolňovací předměty pro učitele – ve smyslu, jak nic nedělat a otrávit studenty k smrti. Jana měla listening a speaking s 15 Asiatama, jedním Brazilcem a jednou Papuánkou a naučila se výborně se představit (představovala se totiž asi 15x), povědět něco o své rodině (cca 8x), a taky uměla zpaměti skoro celý poslech o jedné rodině a jejích členech. No, vypadala po vyučování, že asi někoho zabije.
Martin je na Movie Making relativně spokojený. Spousta těch lidí nikdy nedržela kameru v ruce, což je relativně zajímavé, ale po chvíli se nějak oklepáváme a vyrážíme s kamerami ven do ulic natočit rozhovory s lidmi. Na mluvení venku nás škola nepřipravuje, takže všichni se tak trochu stydíme, ale ve finále se to poddává, odchytává lidi a filmujeme o stošest. Odpoledne si to v rychlosti zkoušíme sestříhat a dost se u toho smějeme. Dělali jsme totiž rozhovorech o filmech se třemi lidmi, jeden prohlásil, že má rád filmy s akcí, druhý byl takový nerozhodný a třetí říkal, že film musí mít „message“. Min, která mu pokládala otázky, se ho tedy zeptala jakou message, což ho pěkně zaskočilo, ale něco málo vyplodil. A když jsme je sestříhali všechny za sebe, tak to vypadalo relativně legračně.
Večer jsme zase po nějakém čase vyrazili běhat do Centennial Parku. V rámci maximalizace efektivity práce s notebookem (má jenom jednu klávesnici) jsme každý běželi v jiný čas. Což mělo i tu výhodu, že jsme se prostřídali s MP3kou. Jana se rozběhala, a jak dřív neuběhla skoro nic, tak teď oběhne park kolem dokola a pak si to ještě prodlouží pár odbočkama, takže ve finále může mít v nohách možná i víc jak 5 kilometrů. A tentokráte byla hrozně spokojená, protože v závěru prý běžela i pěkně rychle a dlouhými kroky, což se jí předtím moc nedařilo.
Učitelkou na čtvrtek je Aurora – náš první OZ učitel. Ve škole je nová a posledních 6 let strávila učením angličtiny v Asii, hlavně v Thajsku. Je to celkem fajn, protože má fakt OZ přízvuk a taky používá spousty OZ výrazů. Akorát je trochu pomalejší a nejistá, jak je tu nová nebo jak je OZ? Ambroise jako obvykle dorazil zase pozdě, takže nevěděl odkud Aurora je a když se jí tedy zeptal odkud je, že má takový divný přízvuk, tak jsme se všichni výborně pobavili. Jana jde odpoledne do práce a tentokráte už opravdu naposledy. Měla pracovat naposledy minulý týden, ale to jí ještě ukecali na jeden den, protože majitelé jsou Židé a slaví tento a příští týden Nový Rok a tudíž čtvrtek až neděle nepracují, jen se modlí a případně postí. No to jsem zvědavý, kdo nás teď bude živit :-)))
Ve čtvrtek jsme se poslední vyučovací hodinu bavili o entrepreneurech (to je tedy slovo co) – konkrétně o zakladatelce Body Shopu Anitě Roddick. Dostali jsme za úkol si každý vybrat jednoho entrepreneura a v pátek ho odprezentovat. Tak jsme tedy v pátek prezentovali a bylo to fakt zajímavý. Akorát Aurora nás trochu dorazila, když po všech našich prezentacích prohlásila, že to bylo prima, ale že jsme dělali spoustu chyb, hlavně v časech. Bohužel tím, že nás jaksi neopravovala během prezentací ani po nich, tak nevíme, co přesně za chyby jsme dělali. Tudíž takový hodnotný feedback. Ambroise s Giordanem to nějak celé rozčílilo, takže po vyučování vedli vášnivou debatu na téma, jak se tady nic nenaučí a tak. Tak si je vyslechneme a řekneme jim ať si jdou stěžovat oficiálně, že my už jsme byli několikrát – tak z toho jsou celkem překvapení, ale vypadá to, že na to asi odvahu neseberou. No jo pak není divu, že ve škole mají pocit, že jsou všichni vlastně spokojení a přitom na chodbách se vedou vášnivé debaty. My naší debatu ukončíme a skoro utíkáme domů, kde se musíme zabalit, protože za necelou hodinku nás mají vyzvednout Andrea a Ondra a vyrážíme do Hunter Valley. To už je ale zase jiný příběh.
Jinak už zase vačíme kafe, jak ve čtvrtek, tak v pátek. Bert má děsnou radost, že nám to fakt odsejpá a vyděláváme spoustu peněz. Trochu mu tu radost zkazíme, když zjistí, že je to náš poslední term na škole. Kde prý sežene tak levnou pracovní sílu? Jo a prý si máme zařídit kafíč v Praze. Tak o tom pomalu začínáme přemýšlet.