Týden 19.

Jak nám minulý týden skončil ubrečeným počasím, tak tento týden (27. 8. -31. 8.) se hned v pondělí konečně zase udělalo krásně a my jsme mohli ještě před školou vyprat všechno to špinavé prádlo, které jsme nashromáždili. Díky tomu jsme zjistili, že se nám tu objevila nová pračka, která je o kus větší než ta minulá, a také sušička, takže se dá prát i když zrovna prší. Nicméně sluníčko je sluníčko, takže ho asi i nadále budeme preferovat před sušičkou.

Ve škole se nic extra nedělo. Odpoledne se Jana rozhodla, že by vyrazila běhat, ale nakonec si to nějak rozmyslela a místo toho se rozhodla trochu se prospat a dala si odpolední šlofíček. Ten ji tak zregeneroval, že se večer rozhodla, že je zase nejvyšší čas poupravit svůj účes a po krátkém boji s mojí žiletkou jsme měli koupelnu plnou jejích vlasů a Jana byla spokojená, jak krásně si to ostříhala. Tedy spíš ožiletkovala.

Úterý tady byl asi nejteplejší den za tu dobu co jsme tu – celých 27 stupňů. Což znamená, že už nám začíná být trochu horko a Australané se začínají připravovat na léto, nicméně to prý hned tak ještě nebude. Konkrétně prý to bude trvat ještě nějaký ten „spell“, což znamená v angličtině nejenom spelování (tedy hláskování), ale také blíže neurčené období, což může být cokoliv od jednoho dne počínaje přes měsíc a víc. Tak uvidíme, kdy to léto opravdu začne. Odpoledne si Jana vyrazila zaběhat do parku (i když původně to vypadalo na další odpolední šlofík). Večer vyrazila na naší slangovou hodinu, na které se poslední dobou tak nějak střídáme, takže jsme asi mohli zaplatit jenom za jednoho 🙂 a já se rozhodl fotit zatmění Měsíce. Podívaná to byla opravdu krásná, fotky už jste asi všichni viděli. Celé by se to mělo zopakovat až zase za pár let, třeba se to ale v Evropě ukáže o něco dříve než tady. Zatmění měsíce bylo fakt krásné, ale mělo taky své negativní účinky, a to konkrétně na Martina, protože měl skoro celý den náladu pod psa a nevěděl proč. Jana přišla z hodiny slangu s vysvětlením, že za to může měsíc – no a bylo jasno.

Středa je tento měsíc ve znamení odloučení, díky tomu, že každý máme konečně jiný kurz. Jana měla jít původně cvičit jógu, ale nakonec se rozhodla, že se jí moc nechce a jak se později dozvěděla, tak dobře udělala – nejdřív čekali skoro hodinu než se všichni sejdou, pak jeli do města, kde asi hodinu „cvičili“. No cvičili – spousta z nich na józe byla poprvé, takže moc necvičili, ale spíš povídali a zkoušeli, jak se to dělá. Potom šli prý na kafíčko a o půl druhé to celé zabalili a jeli domů. Super den.

Australian Studies tentokráte vyrazili do výlet. Cílem byla Bundeena (mapa Ukaž na mapě červeně), která se nachází na kraji Sydney, takže nás čekalo asi 70minut vlakem a potom ještě ferry přes záliv. Nicméně za slabé dvě hodinky jsme tam dorazili a protože spousta lidí si nevzala jídlo, tak si vyrazili něco koupit – další půl hodina času. Já jsem se mezitím trochu prošel po „centru“ této vesničky a zjistil, že jsou tam minimálně dvě aktivní realitky a každá prodává průměrně jeden dům týdně. Starý, nikoliv novostavby. Když si vezmu, že je to opravdu odřízlé od Sydney a domů je tam celkově sotva pár set (spíš jenom sto), tak mě to opravdu překvapilo.

Nakonec se nám povedlo vyrazit – šli jsme po značené cestičce a John nám vyprávěl o místních zajímavostech, historii, fauně a flóře. Konečně něco alespoň trochu o Austrálii. Cestou se mi podařilo vyfotit nádherného papoucha – vysloveně pózoval. Pak jsme ještě viděli „shell mound“, což jsou vlastně odpadky starých obyvatel, které tvoří ohromné nánosy. A protože většina z toho je tvořená mušlemi, tak je to celé ztvrdlé do hezky tvrdé hmoty. Poté už hurá na pláž, celou jsme ji přešli a pokračovali buší až jsme se objevili na druhé straně na opuštěné „pláži“ tvořené skalami. Tam nás čekal oběd a po něm chvíle relaxace, kdy jsme obdivovali, co ta voda dokáže udělat se skalami – nikdy bych nevěřil, že voda zvládne ve skále udělat relativně hlubokou svislou díru, zaplnit ji a být tak čistá, že skoro není vidět. V některých dírách byli dokonce zalezlí krabíci, opravdu hezká podívaná.

Po odpočinku hurá zpět – tentokráte po pobřeží. Na jednom místě jsme se rozhodli vyfotit. Je až neuvěřitelné, kolik fotoaparátů dokáže taková malá skupina dát dohromady. Nakonec jsme dělali asi 16 fotek. Cestou jsme také potkali staré Aboriginské umění, což byl vlastně hlavní cíl cesty, kterému jsme věnovali asi dvě minuty a spěchali zpět na ferry. Přišli jsme akorát včas, zrovna přijížděla, a hurá domů – další dvě hodiny cesty. Výlet opravdu pěkný, sám bych asi vyrazil trochu i po té vesnici, protože podle mapy by i tam měly být zajímavé věci. Navíc je na okraji národního parku, takže příroda je opravdu krásná.

Čtvrtek a pátek byly ve znamení jedné velké tragédie. Hillary se začala připravovat na kurz, který jí začíná příští týden a tak jsme měli Roma. Tedy nikoliv cikána, ale chlapíka, který se jmenuje Rom. Původem z Anglie, pečlivě a strojeně vyslovoval a hlavně byl neuvěřitelně nudný. Jak jsme byli zvyklí na rychlé hodiny, tak tyhle se opravdu táhly, na všechno nám nechával spoustu času a ve finále jsme ještě čekali my na něj, až si cvičení sám dodělá. Když nám dal nějaké cvičení na mluvení, tak vůbec neposlouchal, co říkáme a jaké chyby děláme, ale spokojeně si seděl v koutku a dělal, jako že tam není. V pátek to vygradovalo – Ambroise nepřišel do školy vůbec, Caroline odešla o první přestávce, Ondra s Luckou a Martin po obědě. Takže ve finále tam zůstali tři studenti a z nich ještě Ute odešla v půlce poslední hodiny, že se prý musí zabalit, protože v sobotu odjíždí. Jana to přežila celé, prý to bylo neuvěřitelně nudné.

Rozhodli jsme se s Janou, že poslední měsíc školy už nebudeme pracovat, abychom měli volněji, zvládli připravit naší velkou cestu a hlavně – mělo by se už konečně mělo začít dělat hezky, takže by se třeba dalo po škole i chodit běhat nebo zkoušet surfování? V pátek jsem tedy do práce vyrazil naposledy, i když vlastně bych měl pracovat ještě příští týden, ale to je tady v pátek oficielní volno, neboť se tu koná zasedání APEC, takže jsem na tom vydělal a budu pracovat o týden méně naž Jana. Tedy to, že je v pátek volno neznamená, že bych nemusel pracovat, ale prostě mě už žádnou šichtu nenaplánovali.

Leave a Reply