Na tuto knihu mě upozornila recenze Michala Kašpárka – příběh úžasné firmy, ve které chce každý pracovat. A také příběh firmy, která chce být kompletně otevřená okolí a jejíž vedení věří v to, že by lidé neměli mít žádné tajemství. Hezkou recenzi napsal také Jára M.
Ta firma vypadá na první pohled úžasně, ale pak se začnete bát. Samozřejmě firma svým zaměstnancům zajišťuje všechny ty běžné vymoženosti, jako jídlo zdarma, fitko, kino, ale také ubytování, aby se chudáci nemuseli večer trmácet zbytečně domů. Vypadá to lákavě, ale mám raději firmy, které tyhle nesmysly nenabízejí a raději spoléhají na to, že kolem nich vyroste ekosystém dalších firem a dají tak vydělat výrazně víc lokálním lidem.
Druhý pohled je také skvělý – skvěle vybavené pracoviště, na které holčině postupně přibývají monitory, jak roste její důležitost. Hlavní monitor na řešení zákaznických problémů, druhý na spojení s týmem, třetí na ono, čtvrtý na hento, tuším, že skončila u devíti. Nechápu, jak to zvládla.
Třetí pohled už je trochu strašidelnější – pohovor s HR, které se bojí, že May není dost angažovaná.
We just haven’t seen you around so much after five o’clock, so we wondered if you were, you know, anxious to leave.
I just want to emphasize the community aspect of this job. We see this workplace as a community, and every person who works here is part of that community.
A holčina se snaží. Věnuje tomu večer, přihlásí se do pár set skupin, odešle tisíce komentářů, like další tisíce příspěvků, její hodnocení letí raketově vzhůru. Když o tom tak přemýšlím, kolik pozornosti těm věcem asi tak mohla věnovat, když jich zvládla tolik? Trochu mi to připomíná některá Salesforce fóra, kde lidé zveřejňují ty samé odpovědi, které už zazněly, mnohdy i po několika letech, a to celé jenom proto, aby získali “body”.
Čtvrtý pohled začíná být strašidelný i pro mě, který na sociálních sítích rád zveřejňuje spoustu zajímavých věcí, ale současně si hodně dávám pozor na to, co zveřejňuji.
But you’ve said that you often kayak in the bay, aby you’d never documented these trips. You hadn’t joined nay Circle clubs devoted to kayaking, and you hadn’t posted accounts, photos, video, or comments. Have you been doing these kayak trips under the auspices of the CIA?
…
Maybe they’re disabled. Maybe they’re elderly, homebound. But the point is that there are millions of people who can’t see what you saw, Mae. Does it feel right to have deprived them of seeing what you saw?
Jen si to představte – tím, že nesdílíte vše co děláte, ochuzujete o zážitky spoustu lidí, kteří prostě nemohou vidět a dělat to, co jste dělali vy. Také se hned cítíte špatně? 😉
Na večeři s rodiči se baví se svým expřítelem, který tyhle sociální sítě vůbec nemusí a ona se mu snaží vysvětlit, proč by měl být na sociálních sítích a zveřejňovat vše co dělá. Ale klučina má takový jednoduchý selský pohled:
I know I’m successful if I sell chandeliers. If people order them, then I make them, and they pay me money for them. If they have something to say afterward, they can call me or write me. I mean, all this stuff you’re involved in, it’s all gossip.
Okamžik, kdy společnost ohlásí super kameru, miniaturní, se skvělým rozlišením, která vysílá v reálném čase a na baterie vydrží fungovat pár let. Stojí pár dolarů a postupně se rozšiřují všude. A jedna z nich Mae načapá, jak si tajně půjčuje kajak, který někdo nevrátil do půjčovny a nechal ho opřený o plot. Ohromný “průšvih”, po kterém přijde s prohlášením, že kdyby věděla, že tam kamera je, tak by si to nikdy nedovolila a proto je to skvělé, že tyhle kamery jsou všude, protože lidé díky tomu přestanou krást a dělat další nepřístojnosti. Ona se současně rozhodne zveřejňovat vše, zavěsí si na krk kameru a vysílá a komentuje vše, co právě dělá.
Implantáty do kosti, které jsou v podstatě povinné pro děti, protože je sledují přes GPS a jakmile se ocitnou někde, kde nemají být, tak spustí alarm, takže únosy dětí kompletně přestanou. Jenom nikdo nepřemýšlí o tom, až děti dospějí, zda budou pořád sledované nebo si to nechají vyoperovat.
Silné servery, které digitalizují každou fotografii či video, které kdy bylo na internet uloženo a rozpoznávají tváře. Po mnoha desítkách let tak její kolegyně s hrůzou zjistí, že její rodiče kdysi přihlíželi smrti člověka a nic neudělali.
Náhrada všech státních služeb jejich dokonalým systémem, díky čemuž je každý v podstatě donucen volit ve volbách, ale současně si snadno vyřídí nový řidičák a všechny další věci, které od státu chcete.
Tu knihu čtete a čtete a začínáte přemýšlet, zda je opravdu dobré publikování všech informací na internet, protože někdy v budoucnu se to všechno podaří spojit dohromady a vytvořit opravdu kompletní obrázek o každém z nás. Je to strašidelné, nutí vás to přemýšlet víc a víc o tom, co a zda vůbec zveřejňovat. Nebo naopak vás to překlopí do toho módu, že je to opravdu správně, že je normální vše zveřejňovat a že je spousta lidí, kteří prostě sledují co se dá.
Kde koupit
Na Amazonu, kde přeci jinde.