V roce 2000 jsem se vydal na kurz carvování a shodou okolností tam tehdy kluci měli telemarkovou výbavu a mohli jsme pár odpolední věnovat i této technice. Pak byla třináct let pauza, kdy jsem sice na zimních dovolených přemýšlel, že bych si půjčil výbavu a zase si to zkusil, ale nikdy jsem se k tomu nedokopal.
Mám problém číst s někým dohromady jedny noviny, časopis nebo knížku. Zatímco můj čtenářský partner, ve většině případů, dočítá první článek nebo odstavec, já jsem na konci druhé stránky a začínám se nudit. V Austrálii jsem tím dostal i jednu z našich lektorek, když jsem texty dočítal dříve než ona a ještě se hádal o správných odpovědích na zadané otázky. Míval jsem pravdu, což bylo pro ni o to horší, že ona ty samé texty četla každé tři měsíce.
Jak vznikl Scuk, tak po čase jeho provozu začali vymýšlet kurzy pro své hodnotitele, aby věděli co hodnotí. A tyto kurzy následně otevřeli široké veřejnosti. Úplně prvním z nich byl kurz degustace kávy ve spojení s pražírnou doubleshot.
Rovnám si tak v hlavě, jaké projekty mě v poslední době zaujaly a zjišťuji, že jsou celkem roztříštěné po různých oblastech. U všech ale pořád mohu říct, že se mi líbí a že pravděpodobně přesahují standard v konkrétní oblasti.
Než jsme vyrazili do Peru tak jsme se rozhodli absolvovat kurz první pomoci. Přeci jenom když víte, že budete v místech, odkud do k doktorovi trvá pár dní, tak si chcete být ještě o kousek jistější než normálně. V našem hledáčku se objevil ZDrSEM i Libuše Terezie Vojtová, která souboj nakonec vyhrála (co si budeme povídat, když si vzpomeneme na poslední chvíli, tak termíny vypsaných kurzů jsou hrozně důležité). A bylo to super.