Konference Svoboda Naživo

Ani nevím jak se to stalo, ale když jsem poprvé narazil na stránky konference Svoboda Naživo tak jsem si řekl, že to je konečně letos konference, na které bychom mohli být s BOSSem vidět. Nepřednášeli bychom, ale být partnery mi znělo dobře – vždyť ta naše řešení přeci lidem určitý druh svobody přinášejí.

Slovo dalo slovo, domluvili jsme sponzoring a začali se těšit na konferenci. Já si to soukromě ještě zkomplikoval a pustil se s Honzou Sakařem do natáčení upoutávky, která by lidem řekla proč mají přijít a co uvidí. Času jsme na to moc neměli, ale nakonec jsme to zvládli a já začal chápat, že ta konference bude asi fakt jiná. Povídat si s takhle energií nabitými lidmi bylo skvělé a jejich myšlenky neuvěřitelné.

Jen si to představte – klientovi dodáváte velký projekt a uděláte společný tým, abyste šetřili náklady. Společný tým znamená jednoho projektového vedoucího. Nikoliv v každé firmě, ale jednoho v týmu, bude koordinovat lidi z obou firem. Naprosto nemyslitelné, ale protože tým má nastaveny cíle, tak by to prý mohlo fungovat – jsem hodně zvědav na zkušenosti.

Jak nás zviditelnit?

Další věc bylo jak se tam jako firma zviditelnit. Vymysleli jsme nové bannery, ten BOSSí takový úplně jiný než bývá obvyklé – měl vyznít jako naivní kresba nakreslená rukou. Honza Trojánek se našeho neumělého návrhu skvěle zhostil a dotáhl to do dokonalosti, jakmile jsme roll-up natáhli ve firmě tak se na něj hned snesla snůška poznámek – zjevně bude vidět.

Nový roll-up na BOSSe

Pak jsme ještě vymysleli slidy mezi jednotlivé sekce konference. Prý to není problém a zní to dobře, takže jsme vymýšleli.

První sekce měli nazvanou Design – prý staví firmu jako dům tak, aby ji lidé nevyměnili za jinou a dělali většinu času to, co je baví. Slogan byl jasný:

Když stavíte firmu jako dům, stavte stejně i její vnitrofiremní agendy. Hezky cihlu k cihle.

Druhá sekce byla o Kultuře, nastavování domácích pravidel a jejich uvádění v život. Chvíle přemýšlení a pak zazněl BRight Service Desk:

Naše řešení postavená na vašich pravidlech. Něco, co vám umožní svobodně fungovat.

Třetí sekce nazvaná Leadership byla o vedení svobodných lidí, jak svobodu v práci rozchodit a jak hlídat principy a hodnoty, na kterých stojí. A tady to bylo zase hodně na BOSSe, kde by měli mít lidé ty klíčové informace pohromadě:

Jak vést svobodné lidi? Dejte jim potřebné informace hezky pohromadě.

Vymysleli jsme to krásně, tak aby to bylo vidět a současně nerušilo, aby to opravdu hezky zapadlo do celkové prezentace na konferenci. A dva dny před ní se od organizátorů dozvěděli, že se jim to tam nelíbí a takhle extra viditelně nás na hlavní plátno nepustí. To hodně zamrzelo, protože v tu chvíli naše řešení zapadla na slide mezi ostatní sponzory a už jsme z toho neměli tak dobrý pocit 🙁

Konečně konference

Den konference byl tady a já ji zahájil úplně někde jinde – na Microsoftu prezentací našeho řešení postaveného v Azure cloudu. Konferenci jsem samozřejmě zmínil, protože řešení v cloudu přinášejí také svobodu, nemusíte řešit tu infrastrukturu.

Na vlastní konferenci jsem dorazil tedy až odpoledne, což se později ukázalo jako chyba. Dopoledne totiž bylo prý naprosto skvělé, odpoledne se mi zdálo slabší.

Určitě pár krásných přednášek, jedinečný byl Isaac Getz, který místo přidělených 20 minut mluvil snad 40, ale úžasně (prezentaci jsem bohužel na prezi.com nenašel).

Martin Černohorský, který odsoudil homeoffice, aby vzápětí přiznal, že u nich lidé takto pracují a jsou spokojení. O homeoffice mluvil dopoledne i Petr Skondrojanis, který ho naopak propaguje. Jak kdyby si odporovali, ale ono ne – Petr prý prohlásil, že homeoffice lidé nemají brát jako stravenky. Což znamená opravdu ho tvrdě čerpat, když je to ten benefit. A tam se s Martinem potkávají, protože ten tvrdil, že když člověk chce být doma ať je, ale aby prostě byl doma, protože má nárok na homeoffice a pak mu chyběl kontakt s kolegy, tak to je blbost.

Úžasný byl také Ján Košturiak, který má firmu jako rodinu a vypadá to, jak kdyby se mu dařilo na co sáhne i na co jenom pomyslí. Úžasná pohádka, která člověka krásně nabudila. Skoro k neuvěření.

Když jsme tu konferenci ve firmě prosazovali, tak nám šéf říkal, že tohle je fakt úlet. Ten pravý úlet (pro mě) přišel u přednášky Petra Fridricha, u které nemá smysl koukat na slidy, ale chce si to počkat na video (snad na něm bude vidět sál).

Věci okolo

Kromě programu byl i čas na potkávání se. Záměrně nepíšu místo, protože kromě velkého sálu ve Vzletu moc místa nebylo a kdyby se sál kompletně vyprázdnil, tak by se lidi venku nepohli. Při té příležitosti jsem si opět moc dobře uvědomil, co mi nejde – networking. To je věc, na kterou bych snad potřeboval nějaké školení, protože nevím jak do toho.

Kromě času na potkávání zde bylo ještě dost jídla a pití, které se – naprosto netypicky od ostatních konferencí – muselo kupovat. Což byla další věc, kterým byla konference netypická. V rámci svojí filozofie se rozhodli, že si lidé budou platit jídlo a pití (aby ho snědli a vypili opravdu jenom tolik, kolik potřebují) a že nebudou lidem nic rozdávat (což nakonec porušili z mého pohledu rozdávaným programem).

Pak jste tady ještě mohli koupit knížky související se svobodou v práci. Pár jsem jich prolistoval, žádnou nekoupil a přitom si vzpomněl na Twitter, kde se probíralo, proč nejsou elektronicky. Odpověď mě rozesmutnila – musí nejdřív vyprodat papír a pak půjdou do ebooku. Což se mi zdá u někoho, kdo hlásá svobodu jako trochu krátkozraké a příliš tradiční řešení.

Dobrovolníci, kteří pomáhali s organizací akce, byli všude a bylo jich dost. A při té příležitosti se ve mně rozžehla asi klasicky čecháčkovská vlastnost – závist. 400 účastník po cca 2 000,- je pořádný ranec peněz. Pronájem Vzletu mohl stát pár desítek tisíc, jídlo bylo placené, dobrovolníci dost pravděpodobně zdarma stejně jako prezentující. Slušný vejvárek před Vánocemi 🙂

Věci návazné

Fotografie, videa a prezentace budou volně dostupné ke stažení i pro ty, kteří se konference nezúčastnili. To jsme hodně řešili na Sutolu a tady se mi líbilo, že tyhle výstupy berou jako něco, co sice lidem něco přinese, ale zároveň je to třeba naláká na další ročník. Navíc samotné prezentace ani ve spojení s videem pravděpodobně nebudou mít takový přínos a energii jako být přímo tam, mít možnost s prezentátory pokecat, stejně jako s dalšími účastníky. A to se mi líbí moc.

Vyrazil bych znovu? Uvidíme, bylo fajn se zúčastnit, člověku to zase otevřelo oči, uvědomil si spoustu věcí (kolegové si ze mě následující dny dělali legraci, že mi to pořád šrotuje v hlavě a přemýšlím co s tím a měli pravdu) a teď je to o tom, co dál. Necháme se překvapit.

Leave a Reply