O skupinovém nakupování jsem psal před nějakou dobou a konečně jsme našli čas, abychom vyzkoušeli první zakoupenou slevu. Na Slevomatu jsme zakoupili degustační menu v jedné z nejlepších sushi restaurací v Praze – Made in Japan.
Sushi jsme jedli (někteří) poprvé (a většina z nás naposledy) před dlouhou dobou v Londýně a od té doby se k němu nedostali. Janu ani mě tehdy moc nezaujalo, sladké zákusky byly výrazně lepší. V Austrálii jsem se účastnil předvedení jeho přípravy a moc se mi to líbilo a i mi tehdy chutnalo. Takže jsme byli celkem napnutí, jaké to bude.
Popravdě řečeno, do té restaurace bych normálně nešel. Nejenom že to degustační menu stojí 1500,- na osobu, ale i pití je takové dražší (nad 50Kč i za sklenku vody). K tomu ještě obsluha – ze začátku byla prostě taková divná.
Dejte lidem šanci a oni vás třeba překvapí platilo i tady – obsluha se po chvíli rozjela, nosila jeden chod za druhým a vždy nám vysvětlila, co to vlastně jíme případně jak se to má jíst, jak se správně drží hůlky a takové ty další hlouposti, která vám zpříjemňují jídlo. Jako třeba dolévání sklenic s pitím.
Úvod byl ve znamení tataráčku z lososa na rajčatech s balsamikovou redukcí. Vypadalo to celkem pěkně, na první pohled byl ten losos umletý až moc, což potvrdila i ochutnávka. Nijak neuchvátil, rajčata naproti tomu velice chutná, ale o ty asi nešlo.
Mušle a krevetky připravené jako špízky byl druhý chod. Ani jedno nejím, ale proč to nezkusit. Vypadalo to skvěle, chuť klasická mořská, takže pro mě nic moc – prostě to v puse tak zakřupalo, ale že bych něco extra skvělého cítil, to tedy ne. O něco lepší bylo hnízdo z kedlubnových tsumy, jak jsem pochopil tak něco jako různé druhy řas a chutnalo to dobře. Tedy trochu jako řepa.
Konečně tady byl asi ten hlavní bod večera – sushi. Čekalo nás prý 11 kousků na hezky profilované misce (nebyl jsem schopen se dopočítat). Pláty ryby mě nezaujaly už na pohled, řasy pod tím ještě méně, takže to jsme nechal hezky na kraji misky tak jak byly naservírované, vše ostatní poctivě zblajznul a celkem si pochutnal. Jana se přesvědčila, že sushi opravdu není pro ni a že zjevně největší problém jí dělají ty velké válečky rýže, které jí podvědomě uzavřou krk a prostě jí skrz něj nic neprojde.
Telecí rolky vypadaly o kousek lépe než chutnaly – náplň z baby karotky a chřestu byla zajímavá, pyré ze sladký brambor prostě divné. Slazená bramborová kaše, která chutná podobně jako ta baby karotka, nás nijak zvlášť neuchvátila.
Přišel čas na desert – zmrzlina ze zeleného čaje a limetkový sorbet. Pochutnal jsem si, ta ze zeleného čaje byla fakt skvělá, sorbet osvěžující jako vždy. Akorát honit to v těch mističkách byla legrace.
Ochutnávka za námi a přemýšlím, zda bych na to šel ještě jednou. Nešel, 500,- je možná tak akorát, ale skoro bych řekl že i moc. Sushi je z nějakého důvodu v Česku hrozně drahé a pořád brané jako exklusivní jídlo, což se mi moc nelíbí. To mi ale nezabrání, abych na něj třeba někdy zase zašel, ideálně k běžícímu pásu kde budou mít i nějaké skvělé zákusky. A bylo fajn zjistit, že se ty mořské potvory dají schroupat, přestože to není nic uchvacujícího.
Už aby měl Slevomat zase nějakou ochutnávku 🙂