Smutné čtení výročních zpráv neziskovek

Konec roku je zase tady, čas udělat dobrý skutek a poslat neziskovkám nějaké peníze. Což pro mě mimo jiné znamená strávit pár hodin pročítáním jejich výročních zpráv a vybráním těch, které se mi líbí nejvíc.

Loni jsem psal, že potřebuji vidět konkrétní věci, na které dar použijí. A letos jsem si uvědomil, že jsem ještě náročnější a možná si jednotlivé body, které na výběr aplikuji, vzájemně odporují. Nu což.

Proč číst výroční zprávy?

Protože to je web ve zkratce. Pokud hledáte, co přesně organizace dělá, ve výročce se to pravděpodobně dočtete nejrychleji a ještě hezky graficky zpracované. Na řádově 50 stranách je všechno od A do Z. Od toho co dělají, pro koho, jak, kolik, co to stálo, kolik vybrali a většinou i zda jim něco zbylo. No všechno, většina. Stejně stojí za to jim zatelefonovat, popovídat a dozvědět se věci, na které vás ani nenapadlo se zeptat.

Současně u mnohých neziskovek s překvapením zjistíte, že aktuální výroční zpráva není. A na prosbu o poslání nikdo nereaguje. Smutné.

Ať to není moc velké

Neziskovky, o kterých slyším v rádiu, vidím jak je podporuje televize a spousta dalších, nepreferuji. Mám pocit, že mají peněz dost z různých zdrojů a rovnou se jim vyhýbám. Byť letos bude možná výjimka.

Ať to není moc malé

Cílová skupina neziskovky má 250 lidí, loni o příspěvek zažádalo 47 osob. Skoro přemýšlím, proč taková organizace existuje, proč příslušnou nemoc neuznají pojišťovny a nehradí náklady, protože bychom tím ušetřili a nepřehazovali peníze z hromádky na hromádku.

Ať mají individuální dárce

Spousta neziskovek žije díky grantům a dotacím. A ty jsou až na mizivé výjimky pouze jednoleté. Takže na začátku každého roku nemá neziskovka z čeho žít a jenom se bojí, aby jim granty schválili. A co s neziskovkou, kterou jste podpořili a oni to museli zavřít?

Mají jich mít hodně nebo málo? Jedna neziskovka cpe do individuálních dárců skoro 9 milionů ročně, vyberou od nich ale skoro 4x víc. Takže super. Ale kdyby byl člověk šťoura tak zjistí, že sehnat firemního dárce vyjde levněji a možná by to dávalo větší smysl. Na druhou stranu ta stabilita díky desítkám tisíc individuálních dárců je super jistota.

Ať jim něco zbývá

U spousty neziskovek je suma příjmů rovna sumě nákladů. Do halíře jsou schopni každý rok utratit všechno co dostali, což mi při rozpočtu pár milionů přijde divné.

Ať jim nezbývá moc

Kolik je moc? Když jsem u jedné neziskovky viděl na účtu pár milionů (a roční náklady skoro stejné), tak jsem se zeptal – opravdu potřebujete peníze? Potřebovali, protože jejich činnost vyžaduje, aby i při výpadků příjmů pár let přežili, protože jsou na nich lidé závislí.

Ať ví, za co to utratí

Každý, koho se zeptáte, zda potřebuje peníze, odpoví ano. Když se zeptáte na co, tak dost často zmlknou. Pro mě je super, když mi řeknou konkrétní účel.

SKV Praha před časem vybíralo na handbiky – viděl jsem důvod, na který se vybírá, a rád přispěl.

Pomocných tlapek jsem se kdysi zeptal, kolik stojí výcvik psa. 200 000 Kč a věděl jsem, že výcvik jednoho psa nezaplatím. Kdyby ta částka bylo do 10 % od toho co jsem chtěl dát, tak bych se třeba hecnul.

Nemám problém zaplatit čas lidem, kteří se o organizaci starají, ale „my to na něco použijeme“ mě úplně neláká.

Proč je to smutné čtení?

Protože se dozvíte o věcech, o kterých jste nic netušili. O nemocech, které neznáte. O činnostech, které nedokáže pochopit a navíc si myslíte, že jsou fyzicky nemožné. Třetina sexuálně zneužívaných dětí je mladších 6 let. Jako fakt?

Třetina sexuálně zneužívaných dětí je mladších 6 let

Protože si uvědomíte, že nechápete, proč musí existovat neziskovka, která lobuje za plné uznání určité nemoci pojišťovnami a na tohle lobování se spálí dost jejích příjmů. Kdyby nemoc stát uznal a klidně za těch pár nemocných (doslova pár) platil vyšší příspěvek pojišťovnám, tak bychom všichni ušetřili a nemocní by měli klidnější život.

Jak hledám neziskovky

Na začátku jsem úplně přeskočil bod, jak vyberu ty neziskovky, které mi stojí za přečtení výroční zprávy.

Jsem líný a tak využívám stránky Daruj správně případně se rozpomínám na neziskovky, které jsem potkal a zněly mi sympaticky. A ano, vím, že na Daruj správně zdaleka nejsou všechny a že je také nebaví se registrovat na různých portálech a aktualizovat všude informace a, a, a. Ale to je jedno, už tak se mi jich nabízí hodně.

Hurá vybírat

Jděte do toho taky. Ten pocit někomu přispět na dobrou věc je fajn. A navíc si to odečtete z daní, takže kus z toho dostanete zpátky 🙂

2 komentáře

  1. Jedna ze známých neziskovek tj. Liga proti rakovině, naprostou většinu vybraných peněz (a bylo to hodně peněz), použila na provoz, tj. kanceláře, sekretariát…… a cestování pánů profesorů na kongresy, zvl. v atraktivních polohách. Na ostatní už moc nezbylo. Prý se učili, jak na tu nemoc.

    • To byl přesně případ té jedné, o které jsem přemýšlel. Ta podle všeho dělala záslužnou činnost, ale většinu peněz spotřebovávala na lobbing a další „hlouposti“. 90 % příjmů od státu. Kdyby se stát zamyslel a tu nemoc uznal, tak jsme všichni ušetřili a byli na tom lépe.

Zajímá mě tvůj názor