Jsme v podstatě přesně mezi dvěma Dreamforce, ideální doba na vzpomínání na San Francisco a sepsání, proč je dobré tam vyrazit nejenom na konferenci.
San Francisco je daleko. Čeká vás minimálně 13 hodin na cestě, pokud si to uděláte s výletem a pár mezipřistáními, stejně jako já, tak i výrazně víc. Letět tam tedy jenom kvůli 4 dnům konference je hloupost, chce si to pobyt prodloužit a trochu víc užít. Já si ho prodloužil o tři dny, které jsem strávil ve městě, ale další si to prodloužili ještě víc a vyrazili i na výlety po okolí.
Golden Gate Bridge, Alcatraz a Cable car jsou asi největší magnety, které musí vidět každý. Takže při mé nátuře je vlastně jasné, že tohle vidět nemusím.
Můj plán byl tentokráte jen tak prochodit město a jít tam, kam mě nohy ponesou. Částečnou přípravu přinesl Couchsurfing, přes který jsem hledal ubytování. A naštěstí na pár dní na začátku i našel, protože to bylo naprosto skvělé. Našel jsem také ale profil Katji, která tam má úžasný seznam věcí, které vidět musíte nebo byste měli.
Přílet
Do San Francisca jsem úspěšně doletěl přes Milán a Toronto, kde jsem si také začal zvykat na to, že Američani v cenách neuvádí DPH, takže všechno je ještě o kus dražší, než jste si původně mysleli.
Pár hodin čekání na lavičce na první autobus, cesta k mé hostitelce a vzhůru do města. Každou sobotu se na nábřeží koná trh, kam mě Jane vzala a kde jsme si dali skvělou snídani. Samotného by mě vůbec nenapadlo, že něco takového bude probíhat, natož abych byl schopen si objednat skvělou snídani, kterou normálně v nabídce vůbec nemají.
S plným břichem se chodí lépe, takže jsem se prošel po nábřeží, obdivoval staré doky a historické tramvaje, které kupují vyřazené z jiných měst, zrenovují a nechají jezdit. Vypadá to jako pojízdné vězení, ale má to jistou atmosféru.
Došel až na konec, z velké dálky zahlédl Golden Gate Bridge, otočil se a vyrazil zpět. Vzhůru do kopců, tam, kde všichni jezdí v cable car, což se asi musí zažít, ale mě to nezaujalo. Ty kopce jsou neskutečně prudké, lanové dráhy mi přijdou nataženy naprosto nesmyslně, jenom proto, aby šly do kopce a z kopce. A do těch kopců jezdí i autobusy a dost často skřípou předkem či zadkem, protože ty zlomy jsou prostě moc prudké.
Lombard Street, která byla dřív považovaná za nejzakroutěnější ulici světa. Pěkné, přeplněné turisty, policisté musí řídit dopravu. Hned o ulici dál je Greenwich Street, o které se sice nikde nepíše, ale která mi přišla výrazně kouzelnější. Naprosto klidné zákoutí plné zeleně, pokud bych někde v SF chtěl bydlet, tak tady.
Čínská čtvrť a to už jsem vlastně v centru města, pořádně uchozený a je čas jet se chvíli prospat. Cestou si znovu všímám toho, co jsem zaregistroval už předtím – všude jsou bezdomovci a nikdo si z nich nic nedělá. Spí přímo v centru na ulici, v některých ulicích je postavený stan vedle stanu. Jane povídala, že přímo v centru jsou některé ulice OK a do jiných raději nemám chodit. A nejsou od sebe nijak vzdálené, opravdu je rozdíl v pár desítkách metrů.
Golden Gate Park
Taková větší Stromovka, ležící na nějaké naprosto nesmyslné rozloze – Golden Gate Park. Hned na začátku setkání s bezdomovci, kteří mi chtěli prodat suprový materiál a pak už mnoha kilometrová procházka. Botanická zahrada, svět techniky, výstava umění, Japonská zahrada, jezírko s lodičkami. Ohromný prostor na běhání, spousta jezírek. A také umělci, kteří vystavují skvělé věci, nebo hudebníci, kteří trénují na večerní koncert. Tímhle stojí za to se procourat.
Dětská hřiště, na které nesmíte bez dětí. Američani jsou prostě prudérní. A větrné mlýny, které dřív celý park zavlažovali. Prošel jsem to moc rychle, vyrážím podél pobřeží ke Golden Gate Bridge. Jako je pěkný, muselo to být mistrovské dílo techniky. Zajímavé je, že ty sloupy jsou nýtované dohromady podobně jako plástve, aby to bylo lehké a pevné současně.
Další zajímavosti
Prudkých ulic si všimnete jako prvních, bezdomovců jako druhých. Pak pravděpodobně zaregistrujete parkovací automaty – je vždy u každého parkovacího místa a každý z nich umožňuje platbu kartou.
Další značky jsou na čištění ulic – jsou snad v každé ulici a čištění probíhá buď každý týden nebo každý druhý týden, v daný den tam nesmíte vůbec parkovat. Když si vezmu, že u nás se ulice čistí možná jednou ročně a ještě ne všechny, tak tohle se mi líbí. Proč to u nás nejde?
Když sklopíte hlavu k zemi, tak si zase všimnete toho, že skoro na každé křižovatce je do země vytlačené jméno příslušné ulice. Cedule tak často nevidíte a tohle mi přišlo skvělé.
A pokud jezdíte autobusy, tak záhy zjistíte, že ty barevně natřené sloupy označují autobusové zastávky. Kdy vám to jede zjistíte na webu a v takové děsivě ošklivé aplikaci, která k tomu existuje pro chytré telefony.
Ještě před odjezdem jsem navštívil muzeum moderního umění, kde jsem si ověřil, že to asi není nic pro mě, protože ho prostě vůbec nechápu.
San Francisco je podle všech průvodců ohromné, takže se vyplatí používat autobusy, tramvaje, metro či Uber nebo Lyft. Stejně toho nachodíte spoustu, ale většinu doby budete mít na co koukat, architektura je úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí z Evropy.
Pokud na podzim zase vyrazím na Dreamforce, tak si dám dovolenou ještě delší a vyrazím někam dál. Ale i těch pár dní v San Franciscu stálo za to.
Pár dalších fotek v albu.