Rodičovská je fajn

Mám pocit, že pokaždé, když se na nějakém jednání potkám s chlapem, tak padne tato otázka:

Hele ta rodičovská, fakt je to tak hrozný, jak říkají?

Co na to odpovědět? Záleží totiž na každém. Radka Třeštíková je podle všeho nadšená.

Jistě, že bych si v tramvaji mohla rychle přečíst aspoň pár stránek z knihy, kterou mám rozečtenou už měsíc. Místo toho si beru Elu na klín, ukazuju na řeku za oknem, na auta, na kola, na všechny pány a paní, psy, co dělají haf haf, husy, co dělají ga ga, i když tam na řece žádné nejsou, a pokaždé, když se ze zastávky tramvaj znovu rozjede, radostně s Elou vykřiknu, že jedééém.

Nebo můžete být maminkatelka, jako třeba Dominika Špačková, a snažit se udělat věci i když vůbec nemáte šanci je udělat. Pak jste trochu zničení.

15:20:00 Dítě usnulo. Kojení a uspávání šlo rychle. Jím salát a vyřizuji maily.
15:33:00 Dva nejdůležitější maily vyřízeny. Na co se mám vrhnout? Je toho tolik!
15:38:00 Jsem unavená a tak pozoruji, že jen překlikávám mezi otevřenými okny. Po čase zjištuji, že je to nesmyslné a tak …
15:44:00 …okna zavírám. Asi odpočívám.

Nebo můžete být ale totálně hotoví jako moderní fotr, který má dost možná prostě smůlu na dítě. Vlastně nemá, každý přece má takové děti, jaké si zaslouží. Znáte to: „Pánbůh ti to oplatí na dětech„.

Jestliže jsem pouze pohozen v křesle a tupě zírám do zdi s občasným ukápnutím sliny z pootevřené pusy, vezme větší předmět a tento znovu hodí do okna na žaluzie. Opět mě zkontroluje a to už většinou startuju.

Jaké to teda je?

Je to úžasné. Zvláště když si uvědomíte, že nemusíte trávit hodiny na schůzkách, jejichž účel vám není jasný; vyplňováním statistik k ničemu; honěním se za splněním čísel, aby bylo vedení, které jste nikdy neviděli, šťastné.

Ano, i nadále nemáte úplně nadvládu nad tím, co budete dělat, protože děti dost často rozhodnou za vás.

Možná budete mít neskutečné štěstí a budete si moci dopřávat poobědové siesty. Řeknu vám, absolutně nechápu, proč jsme je ve školce tak nesnášeli.

Jemnou nevýhodou je, že nebudete z každého drobného pokroku vašeho prcka tak nadšení. Ano, je fajn vidět jeho první kroky, slyšet první slovo, vidět jak se poprvé najedl sám. Ale je k tomu dlouhá cesta a vy vidíte i tu řádků neúspěchů. Takže jste nadšení, ale … asi tak jako když firma získá zakázku za hezkých pár milionů, tak jsou z toho všichni nadšení, kromě toho, kdo na tom už vypotil pár měsíců práce a přesně ví, jak se k ní došlo.

Co tedy děláš?

Dominika Špačková měla hezký nápad a sepsala svůj denní program po úsecích několika minut. Neumím to tak vtipně jako ona, ale zkusím ho také sepsat.

12:30 dojídáme oběd, uklízíme ze stolu
12:35 přidávám další várku mouky do kvásku, bude chleba, prckové si hrají
12:40 zaháním nás všechny do postele, užíváme si čtení knížky. Je super, že spousta těch dětských knížek je opravdu zajímavá a nekomplikují zbytečně příběhy
13:10 asi jsem usnul, což bylo super. Děti spí, mohu jít pracovat
13:20 doprala pračka, hurá pověsit prádlo (naplnit pračku dopoledne není taková makačka, abyste to nezvládli s dětmi u nohy/v náručí)
13:35 vařím kafe, je to zlozvyk, ale je fajn si k němu sednout
13:40 startuji počítač, vyřizuji emaily a telefonáty. Tohle je vlastně jediná část dne, kdy se snažím telefonovat, protože na to mám klid
14:30 dopisuji analýzu, zapracovávám připomínky
15:10 první se probouzí, chvíli si čteme, probouzí se i druhý
15:25 snažím se přebalit mladšího, brání se
15:35 čas na svačinu
15:40 zadělávám těsto na chleba, robot je neskutečný vynález
15:45 prckové posvačili, mladšího musím znovu přebalit. Moc dobře věděl, proč se bránil, ale proč ho pořád někdy neposlouchám?
15:55 starší si užívá ruční dohnětení těsta, dáváme ho odpočinout, hrajeme si a plánujeme, kam vyrazíme ven
16:20 čas se obléci ven, dát těsto kynout do ošatky
16:30 pískoviště za domem je fajn, někdy se nechají ukecat že ani dál nepojedeme. Stavíme bábovičky, půjčujeme bagr od ostatních, blbneme na skluzavce a houpačkách. Ano – my – protože si to všechno užívám s nimi. Maminky trochu hloupě koukají, jejich problém
17:30 čas vyrazit domů a připravit večeři. Jana dorazila na pískoviště za námi, kolony všude kolem jsou nepříjemné.
17:45 dorazili jsme domů! Holt dneska bude jenom studená večeře. Večer musím vysát předsíň, zapomněl jsem děti na pískovišti vysypat 🙁 A rozpálit troubu na chleba
18:00 večeříme
18:30 hurá do vany, polévat se kyblíčky, potápět až na dno, mýt si vlasy. Jo a chleba do trouby
19:15 povedlo se nám vytáhnout děti ven z vany, k sousedům snad zatím voda nedotekla. Sušíme, mažeme, čistíme zuby. A vyndavám chleba z trouby
19:30 zalézáme do postele a čteme a čteme. Trochu přestávám mluvit. Teď ještě zvládnout povídání o myškách
20:00 dost, ticho, spát. Jsme tady s vámi
20:30 hele ony už asi opravdu usnuly, vlastní krátký šlofík byl taky fajn
20:45 pouštím počítač, dopisuji zase kus analýzy, odpovídám na nejdůležitější emaily. A vůbec, napíšu i tento článek.
23:15 pro dnešek stačilo, vykoupat a do hajan

V okamžiku, kdy se člověk smíří s tím, že opravdu pracovat může jenom tehdy, když děti spí (nebo jsou pryč s někým jiným), tak to pak hezky odsýpá. Žádné Pomodoro a podobné techniky nepotřebujete, protože místo toho máte děti.

Balancování práce a soukromého života

Také pořád slýcháte o nutnosti balancovat práci a soukromý život? I na rodičovské je to důležité a je proto fajn, pokud vám někdo dá tu šanci trochu pracovat. Pokud se smíří s tím, že se vám možná nedovolá, když on bude chtít (stejně jako komukoliv jinému); že dost možná občas dodáte později (jako ostatně kdokoliv z těch, kteří mu sedí každý den v kanceláři); že mu velmi pravděpodobně odmítnete schůzku a budete ji chtít přeložit na jiný ne (nebudete jediný, kdo mu to dělá). Že, že, že. Ale současně, že mu budete neskonale vděční za tu šanci, za možnost změnit na chvíli prostředí, myslet na něco jiného, udržet se v kontaktu s profesí a konečně také za ty vydělané peníze.

Díky všem, kteří mi to umožnili a umožňují. Štěpáne, Tomáši, René, Martine, Leono, Romane, Marcelo, Pepo, Petro a další. Opravdu si toho moc cením.

Rodičovská není procházka růžovou zahradou, ale je pravděpodobně velmi podobná práci na volné noze – do jisté míry si sami můžete určit kdy a co budete dělat stejně jako kolik času tomu věnujete. A né vždy s tím váš „obchodní partner“ souhlasí.

Je jen na vás, jak ji pojmete, co vše na ní budete chtít stihnout a co vše zažijete. V každém případě užijte si každou vteřinu té dovolené, protože zažít to znovu už nebudete mít kdy.