O uplynulém víkendu proběhl další ročník turnaje pro hendikepované florbalisty nazvaný Prague Wheel Open. Stejně jako paralympiáda logicky doplňuje olympiádu, tak PWO stejně doplňuje Czech Open.
Když jsem tam mířil, tak jsem si vůbec nedokázal představit jak zvládají současně pohybovat vozíkem a ještě u toho ovládat hokejku. Po dni sledování pořád nechápu, jak to zvládají tak bravurně a obávám se, že bych proti nim neměl žádnou šanci. Zápasy jsou rychlé, rány přesné a prudké. Ostatně když se prý srovnají „normální“ a postižení florbalisté stejné výkonnosti, tak jsou v zásadě stejně schopní v práci s míčkem, ti hendikepovaní jsou prý jemně limitovaní v rychlosti přesunu a pomalejších reakcích při změně směru.
Na turnaji byly i týmy z Polska, Holandska nebo Švédska a na zkušenostech z jiných zemí je prý krásně vidět, jak se liší přístup společnosti k postiženým. Zatímco u nás se snažíme postižené integrovat do většinové společnosti, třeba v Holandsku integrují zdravé lidi mezi postižené. V turnaji může v každém týmu být jeden zdravý hráč (samozřejmě jedoucí na vozíku) a třeba Holanďané toto pravidlo prý dříve moc nechápali – proč by jich tam nemohlo být víc?
Pokud budete mít někdy náladu tak se určitě zastavte podívat na nějakém sportu vozíčkářů, je to neskutečná podívaná. Třeba v SKV Praha mají kromě florbalistů i tým stolních tenistů nebo orientačních „běžců“.